Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)
Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.
Temnota na sekyru (Nikander)
Skrze samotnou intenzitu a žánrovou hutnost by Sekyra prohnaná kolenem klidně mohla být sekyrou zatnutou do temene.
Crust, kterej ztratil a našel duši (Okkultokrati)
Norští Okkultokrati pod značkou Southern Lord překvapují i sami sebe. Kam se poděl štiplavý crust a proč je černá tak nějak barevnější?
Silné emoce Marissy Nadler
... zůstala přesně tím, co si představíte pod souslovím zasněná písničkářka. Slowcore folková akustika, nádech dream popu a křehký, přesto naléhavý zpěv.
The Corona Lantern (bez)nadějí v oprátce
Svým debutem The Corona Lantern příběh nekompletuje jako spíš otvírá. Břitký protipól moderního doomu oprátkou nedusí zatracení, ale svazuje naději.
V propasti Chelsea Wolfe
Samozřejmě servíruje dvě třetiny naprosto pohlcujícího souznění a ve zbylé třetině uděluje milosrdný prostor bloudit, volnost přemýšlet.
Zola Jesus a cit pro vizuál
Nika Danilova alias Zola Jesus už dávno není lo-fi. Už žádné jódlování v zaplivaných klubech, ale jasný svit reflektorů v zádech...