Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Po vrstevnicích Chomutova (Moody Moon Noize 2023)
Zároveň si říkám, aby nedošlo k tomu, že se pražská scéna jen přemístí do znevýhodněné lokality bez kontextu, bez zapojení místních a s vědomím a respektováním jejich zkušeností.
Blízká setkání v Banské Štiavnici (n:ear festival 2023)
Pak už jsme všichni následovali Michaelu Antalovou s flétnou seljefløyte, která nás provedla romanticky sešeřelým lesem ke svíčkami osvícené Vodárenské...
Nitro na kusy (Jazz Goes to Town,2022)
Chvílemi se hrál jazz, chvílemi vše působilo jako živelný rockový koncert, jindy jako prostor zkoumání hlasových hranic neskutečné Casey Moir... Klenot mezi tuzemskými festivaly?
Roztomilý holky dávno odešly (Beseda 2022)
Vynikající koncerty, nechutné písňové texty, čórky, krásní lidé i nedostatek času, všechno bylo... Beseda, edice dva dvacet dva. Reportážní kombo.
Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)
Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.
Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)
Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.
Štěstí neznamená mnoho mušlí (Vivat Vila!)
Spolek Živá vila se snaží zachránit funkcionalistickou Kralovu vilu před demolicí a nadto pořádá festival Vivat Vila. Jaké to bylo?
Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)
„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...
... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)
Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali na Besedě až do konce, říkám si, že světový festival není v Ostravě, ale možná jinde.
Mladí ladí Násilníka aneb optimismus Žižkovské noci
A dav v Crossu řve: „Pražskej hrad bude squat, Pražskej hrad bude squat, pojď obsadíme to, dřív než zavolaj stopadesát osum.“ Co bylo nejvíc a jde jen o kapely?
Our mind is manufactured (The Oscillation/New Candys)
Houbičkový mód podporuje opojně barevná projekce jak z hodin experimentální chemie a jino-světé pohledy zpěváka Demiana Castellanose.
Spřízněni zoufalstvím (Emma Ruth Rundle)
“To si musel splést když vykládal, že ho to nudí, že je to moc art rockový. Spíš bych řekl, že tě přeslechl nebo mu bylo líto, že mu tenhle koncert uteče.”
Lístek na dál (Sun Wu Kung 2018)
Míjím stavení opravená i polorozpadlá, chci tam bydlet. "Kozy krmit a mazlit povoleno, zn. suché pečivo.” Vernéřovická stráň, krajina snů. Rozněžním se tak, že zabloudím, ale místní mě hned navedou.
Chyba lásky (Beseda u Bigbítu 2018)
V areálu Besedy, která začínala jako přehlídka lokálních kapel, zůstává vše, co milujete, na místě, včetně dementních keců nadbytečného moderátora.
Ze sna rybářovy ženy (Sýček, Minami Deutsch)
Od dob, kdy jsem v boji o denní chleba nucená mluvit víc, než je mi milé, dokážu textově úsporné kapely docenit.
Síla starých zvyků (July Talk)
July Talk jsem přes všechny ty řeči o nejlepší nový kanadský rokenrolový kapele, divokejch koncertech a esteticky vyvedený klipy podezřívala z pozérství.