Síla starých zvyků (July Talk)

Možná to je jen tím, že trpím celoživotní životní rozpolceností, na jednu stranu mi není nic dost dobrý, na druhý mi ke spokojenosti stačí chleba s máslem, pohled na ranní mlhu. July Talk jsem přes (nebo právě pro) všechny ty řeči o nejlepší nový kanadský rokenrolový kapele, divokejch koncertech a esteticky vyvedenejch klipech striktně v černobílé podezřívala z větší než nutné dávky pozérství.

Nahlodal mě odpolední rozhovor, na který jsem málem nedorazila, protože Prahu nepochopitelně zapomínám a dokážu znejistět sama sebe nejvíc ze všech. Byli jako kámoši od vedle. V přítmí Chapeau označil Peter Dreimanis svým charismatickým chraplákem mé skromné obutí za boty svých snů. S Leah, která z umělé helmovité blond přešla na přirozenou barvu jsme narazili na společnou zálibu v občasném atakování neznámých upřenými pohledy (které se může nehezky vymstít). “Chtěli bychom si s tebou po koncertě vyrazit a můžeme tě obejmout?” Jo, já vím, že jsem si na to sama nahrála otázkou na doteky (název poslední desky je Touch), ale co zbývá, když se člověk cítí v té dnešní úžasně propojené době osaměle jako staletá lípa u dědy za chalupou.

O Lazer Viking, jednom z alter eg Jakuba Kaifosze, neni nutný se vypisovat. Mám slabost pro lidi, který se bojím oslovit, tím spíš, když se jim líbí Starci na chmelu. Nečekala jsem, že by pro něj česko-zahraniční dav ve vyprodaném Chapeau měl pochopení, hrozně bych si přála, aby v těch svých tygrovaných věcech vystoupil u mě na Vysočině, ve starým kině Oko. Přísámbůh, že bych letáčky rozdala holkám v ordinaci, při případných invektivách maloměstského publika (které by nedorazilo) bych ho chránila vlastním tělem a na vzpamatování ho zavedla do vyuzeného baru, kde se drahými rumy nejvíc zpíjí kouzelně uválený barman, co si nenechá kecat do muziky a jeho retrívr miluje chipsy.

Jestli July Talk něco naživo umí, tak udělat show i z průměrných (a zároveň nejoblíbenějších) písniček. Texty největších hitů Summer Dress a Paper Girl tak skandovala půlka sálu, který byl v pohybu v podstatě celý hodinový set. A jakkoliv koncerty v Chapeau Rouge nenávidím, pozitivní vliv vysokého podílu cizinců, kteří se nebojí hejbnout zadkem a tančit, je nemalý, oprošťuje od pohybového studu a nechává zapomenout na okolní svět. Na správných místech byla tahle dvojka osobní - když Leah téměř všechny přechody mezi songy prokládala českými větami nebo když Dreimanis připomněl první koncert July Talk v Roxy (v rámci Free Mondays), kam se neočekávaně nahrnuly davy. Snadno se propadalo i těžko dešifrovatelné intimitě a častému vzájemnému fyzickému kontaktu. Jakmile se ozvala klavírní linka Strange Habit, hymny podléhání starým zvykům, měli mě v hrsti a poslední pochybnosti spojené s příliš okatým přihýbáním si z lahve Jamesona vyletěly komínem.

For all the wrong reasons

clothes fall to the floor

Chlapovi s šílenýma očima, co nosí na koncertech pořád tu stejnou bílou košili, a holce, co tančí jako zběsilá a zároveň z ní sálá čistá duše, se holt nedá nevěřit.