Ze sna rybářovy ženy (Sýček, Minami Deutsch)

Proč voni sakra nezhasnou v lanovce ty světla, vždyť by ten výhled byl pak nadpozemskej, frfláme jak poslední spravedliví a úkosem odsuzujeme turisty-selfíčkáře cvakající nutně rozmazaný fotky, na kterých bude kulový vidět. Ne, tudy ne a kolik máš u sebe, tyvole jsme jak poslední žebráci, že sem si vzpomněla na ten na bankomat na Národce (aby jo když ročníky 86 oslovuji paní), du se vychcat a támhle je bankomat, cože voni už hrajou. Těhotná u vstupu, záblesk kabátu červené Karkulky Lu, letmý polibek, na víc není čas. Dnes to není o vlku. Brčko do pití chci, anebo ne.

“Jdu za tebou, stojím na místě.”

Od dob, kdy jsem v boji o denní chleba nucená mluvit víc, než je mi milé, a protažené dětské “a próóóč?” mě děsí víc než nákupní centrum, dokážu textově úsporný kapely docenit. Budějovický Sýček si s promotion hlavu neláme, o to milejší je návštěvnost. Co si to říkal, otče Libora II. Sýčka, onehdá na Šumavě, že jsou moc zábavoví? Že to říkáš zrovna ty, který oroduješ za Kurta Vileho s Courtney Barnett (budiž jim Malibu Beach lehká). Mělo by se ti dobře usínat, když slyšíš, co tvá krev pere do lidí. Radost - čirá hutná, pohlcující, svírající, skličující. Světská trojice se smýká na podlaze u knoflíků a druhé město se klepe pod našimi podrážkami. Prosinec je blízko, jako je daleko nová deska. Věřte mi, vždyť na úpatí Soví hatě, kde v osmdesátkách pořádal tajné skautské tábory Marek Orko Vácha, jsem si chodila hrát ještě jako cvrčátko.

Nesplachujte své chytré telefony do toalet, nealko švestka, alko hruška, vážně holky, Please the Trees hráli naživo se 420 people, musíte to slyšet/vidět. Ale kuš, směrem od pódia se pomalounku zvedá jiná vlna, naloží si vás na hřbet jako ty z dřevorytů Katshushiku Hokusai. Vlasatá čtyřka ze země vycházejícího slunce si nás obratně ladí na krautrockovou motoriku naroubovanou na psychedelii. Přisává se k našim útrobám jako nenechavé chobotnice k pohlaví a ústům lačné lovkyně perel s havraními vlasy. Přivírám oči, všechny komíhající ruce se najednou sbíhají jedním směrem jako chapadla ze Sna rybářovy ženy. Maniakální repetice cápků se slabostí pro minimalistické techno uznává z mezí jen ty krajní a hypnotickým zvukem ovládne celou Sedmičku. O tom samém I a O tom samém II (Übergleich Part I a II) zní mimo jiné názvy z debutu vydaného před dvěma lety u labelu GuruguruBrain. Říct, že Minami Deutsch přinášejí něco nového, by zavánělo hloupostí, někdy však pouze a jedině to, co důvěrně známe, přináší nejvyšší míru uspokojení.