Když kouzlo pomine (Stereo Total)

Těším se, fakt moc, už několik týdnů a netuším, že bych neměla. V hlavě mi jedou melodie a texty Das Erste Mal, Do The Bambi i provařené I Love You, Oh No. Je čtvrtek, podzim zasadil zásadní úder, vracím se vymrzlá a zmoklá z práce, plním mateřské i kuchařské povinnosti, pod proudem horké vody smývám ženu-matku a vracím se o patnáct, dvacet let nazpět. Do doby, kdy jsem Stereo Total sjížděla stejně často jako Jacquese Brela, Serge Gainsbourga nebo Astrud Gilberto a vůbec byla posedlá černobílou, retrem a šedesátkovou estetikou.

Les je plný, což se dalo čekat vzhledem k tomu, že berlínské legendární duo Françoise Cactus a Brezela Göringa tu naposledy vystoupilo před dlouhými dvanácti lety. Skvělá informace při vědomí toho, že dnes v Praze probíhá Lunchmeat Festival a koncert New Order. Nechybí ani část Nauzea Orchestra, kteří se ve svých začátcích Stereo Total inspirovali, v průběhu včera pak rychle pochopím, proč se později přiklonili k úchyláckým kanadským experimentátorům Les Georges Leningrad.

Pisse zní jako další postradatelná německá punková kapela, která si myslí, že stačí hrát hrozně rychle, hodně tlačit na pilu a vzít si na stage theremin. Ne že by hráli špatně, ale kdo chce, aby poznávacím znamením byla zaměnitelnost. Nejzajímavější na tom celém jsou obaly jejich desek, kde si pohrávají s banánovou estetikou trochu jinak než Andy Warhol.

Nejhorší zážitky z koncertů jsou ty, kdy se těšíte až moc. Očekávání jako zabiják. Kdy už se to naučím, táhne mi hlavou, když se ne a ne napojit. Sakra, co se děje, drinky proběhly, dětinská jsem na svůj věk vrchovatě, ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total. Spíš jako jejich laciný revival. Jako Váha to mám těžký se vším, i s tím feminismem, hlásím se k němu, všude propaguji Branky, body, kokoti s Terezou Dočkalovou, na druhou stranu jsem i estét a ta ženská, co se na pódiu vydává za Cactus, ta není sexy a ten hlas se jejímu taky nepodobá. Ani preclík na tom není o moc líp, chlapi po padesátce vypadají v kšiltovce a ultrabarevném oblečení přirozeně málokdy. Kurva, už jste zestárli, proč vám to nikdo neřekl. Možná by pomohly ty masky, co nosili Les Georges Leningrad, a už vím, že budu muset být hnusná, což nenávidím ze všeho nejvíc. Kolotočovej kolovrátek hadr. Hravost, roztomilost a infantilita typická jak pro jejich původní tvorbu, tak povedené covery, kterých nahráli bezpočet působí v kombinaci s tím, co vidím na pódiu, neskutečně smutně.

Zavřu oči a aspoň na jednu píseň si zkouším zatančit, představuju si lesní mýtinku, po které zlehka kráčí koloušek Bambi, Preclík a Cactus si ho vedou na vodítku tak, jako si kdysi vodili mě. Ta doba už je ale pryč a Stereo Total promeškali důstojný odchod ze scény.