Hledání hlasu (Obongjayar)
„Chtěl jsem složit hudbu, kterou bych mohl od začátku do konce poslouchat, když večer vyrazím ven,“ vypichují jedno z jeho prohlášení promomateriály k festivalu Pop Messe, na němž v létě vystoupí.
„Rockerka mezi skladateli vážné hudby“ - takové přízvisko si svou hudbou vysloužila Bianca Ban ve své domovině, Chorvatsku.
Opravdová „hvězda“ mezi skladatelkami se narodila v roce 1986 v Záhřebu. Už na základní umělecké škole psala skladby pro školní sbor, absolvovala záhřebskou Hudební akademii, studia kompozice a harmonie zakončila v roce 2010. O rok později se stala členkou Společnosti chorvatských skladatelů. Na rozdíl od svých „kolegů“ je její hudba součástí subkultury mladé i té nejmladší generace, protože hodně skládá pro krátké animované filmy – viz Muddy Waters (2013) nebo zatím nejznámější počin Satanův syn (2012), reklamu (loni pro UEFA) a videohry – zmiňme alespoň poslední hit The Red Solstice, ve kterém zní dramaticky hutná symfonická hudba a nechybí ani početný pěvecký sbor a elektronikou podpořená rytmická složka. Není proto divu, že chorvatská veřejnoprávní televize požádala Bianku Ban o hudební spolupráci na dlouhodobém vzdělávacím pořadu pro děti a mládež Notica (Notička).
Mladá skladatelka komponuje také koncertní díla pro sólové nástroje, nejrůznější komorní soubory, pěvecké sbory, symfonické orchestry (Academy of Music Symphony Orchestra, Záhřebská filharmonie) a big bandy (Chorvatský televizní a rozhlasový big band). Na internetu lze najít dvě její alba, která zatím nebyla vydána v podobě fyzického CD. Fragments – Music from Commercials obsahuje 9 skladeb pro komerční účely a nabízí žánrovou všehochuť od minimalismu přes swing, letní pop-rockovou nostalgii až po velkoorchestrální symfonickou erupci či elektro-brutální atak. Druhým je kompletní soundtrack ke zmíněnému animovanému filmu Satanův syn, který je plnokrevným dramatickým dílem se všemi atributy filmové hudby, včetně mystického oparu a tíživého děsu.
Mezi nejznámější skladby pro sólový nástroj patří bezesporu Ripples for Piano, nymanovsky minimalistický skvost. Z komorních kompozic ční nejvýše Bug for Brass Quintet, osvěžující neotřelým humorem, Giocozo pro dechový kvintet, ovlivněná duchem Pařížské šestky (hlavně Poulencem a Milhaudem), a Event Horizon, taktéž pro kvintet (tentokrát však s klavírem, smyčcovými nástroji, klarinetem a flétnou), kde skladatelka úžasným způsobem pracuje s kontrapunktem a proměnlivou dynamikou. Z orchestrální tvorby na sebe upozornila kompozicí Dva pohyby pro symfonický orchestr z roku 2010, což je strhující absolventská práce o dvou větách (pohybech) jako vášnivý a gradovaný výlet do hájemství „velkého zvuku“.
Bianca Ban si zaslouží vaši pozornost. Až budete hrát na počítači nějakou vzrušující hru a zaujme vás hudební doprovod, vězte, že autorem by mohla být právě ona...
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
