Scott Morgan aka Loscil a jeho elektronické koncepty

První (a do letošního jara i poslední) evropské turné podnikl kanadský producent, kytarista, bubeník a zvukový inženýr Scott Morgan se svým sólovým elektronickým projektem Loscil před více jak dekádou – na začátku roku 2002, tehdy ještě coby support slavnějších zástupců labelu Kranky, ambientního dua Stars of the Lid. Česká republika tenkrát v seznamu chyběla a protože od té doby se Loscil v Evropě takřka neukázal, museli jsme si na premiérové představení Morganovy produkce počkat až do letošního jara. Loscil zahraje v Paláci Akropolis v pondělí 25. března a tentokrát bude on tou hlavní hvězdou večera. (Nicméně rozhodně se vyplatí přijít včas i na support – o ten se totiž postará bubeník slavných Slowdive Simon Scott, vydávající už několik let sólové desky na pomezí post-rocku, droneu, ambientu a experimentální elektroniky u labelů jako jsou Miasmah, 12k nebo Immune.)

Ale zpátky k Loscilovi, který je dodnes u jinak spíše kytarového (nebo, chcete-li, experimentálně postrockového) vydavatelství Kranky tak trochu zjevením. Debutovou desku Triple Point zde vydal v roce 2001 poté, co lidé z labelu slyšeli jeho šestiskladbový self-release A New Demonstration of Thermodynamic Tendencies, a od té chvíle už Kranky neopustil. V roce 2006 mu sice vyšla kompilace tracků na netlabelu One a o pět let později také deska Coast/ Range/ Arc u malé italské značky Glacial Movements Records, jinak ale se svými dlouhohrajícími nahrávkami zůstává až do dnešního dne věrný právě chicagskému vydavatelství, které ho objevilo pro širší hudební svět.

Scott se na svých albech rád věnuje jednomu zastřešujícímu tématu, které kromě hudby neváhá přenášet i do názvů skladeb a koneckonců i alb samotných. Hned druhý dlouhohrající release Submers věnoval slavným ponorkám, podle kterých pojmenoval jednotlivé tracky a při jejich poslechu má člověk opravdu pocit, jako kdyby cestoval pod vodní hladinou. Deska Plume je pro změnu zasvěcená vzduchu a většina písní nazvaná podle některého z druhu větrů. Asi není potřeba dodávat, že zní provzdušněně a odlehčeněji než předchozí počiny. Album Coast/ Range/ Arc, které vyšlo před dvěma lety u zmíněného labelu Glacial Movements Records, jež se zaměřuje na subžánr „arktický ambient“, působí zase sevřeně a chladně a celkově je dost možná vůbec nejminimalističtějším releasem v Morganově diskografii.

Přestože Loscilovu tvorbu lze v zásadě zařadit kamsi mezi (drone) ambient s prvky field recordings, minimal (techno) a dubem ovlivněnou IDM elektroniku, určitým vývojem za těch více jak deset let přeci jenom prošla. Od prvních, striktně sólových komorních počinů přes v mezích žánru „rozmáchlejší“ a zvukově bohatší spolupráci s dalšími hudebníky (především na deskách First Narrows a Plume) se Scott Morgan na albu Endless Falls z roku 2010 dopracoval až ke skladbě s vokálem – o monolog se postaral jeho kolega z kapely Destroyer, Dan Bejar. The Making of Grief Point je dosud jediným trackem v Loscilově instrumentální diskografii, který obsahuje lidský hlas. Následující album Coast/ Range/ Arc (2011) je opět sólovým počinem, na němž se Morgan zároveň vrací do svých minimalističtějších začátků. Aktuální deska Sketches from New Brighton z loňského září, se kterou se Loscil po deseti letech vydává na své druhé evropské turné, je už opět podpořena hostujícími muzikanty – jednak Jasonem Zumpanem, jehož hra na elektrické piano je ke slyšení už na deskách First Narrows, Plume a Endless Falls, a druhak kytaristou Shanem Nelkenem.

Jak zní Loscil naživo, je tak trochu tajemství. Na youtube žádný záznam z jeho hraní (věřte nebo ne) nenaleznete, on sám vystupuje velmi zřídka.