Šejkr #178: „Kind words make me cry harder than gunshots.“

Prostor pro nevědění. Tak nazývá svůj ateliér jihoafrický umělec William Kentridge, bere ho jako místo pro váhání, omyly, pochybnosti, jako nedílnou součástí tvorby. Jednu takovou dimenzi otevřel tento týden v pražské Kunsthalle, návštěva jeho rozsáhlé výstavy je výjimečným zážitkem.

„Prostřednictvím kresby, animace, opery a instalace Kentridge ukazuje, že komplexita a ambivalence mohou být protiváhou rigidní jistoty,“ hovoří tisková zpráva k výstavě The Battle Between Yes and No. Kouzlo nejistoty je rovnou v názvu. A vlastně celý pobyt v expozici kromě mnoha dalších podnětných zážitků ukazuje, jak úlevné je alespoň na chvíli se ocitnout na místě, kde jsou úkroky nejen povolené, ale dokonce nedílnou součástí cesty k nějakému cíli, kde není vyžadováno mít pevný, nezvratný názor, kde ještě existuje svoboda k rozmyšlení. V éře statementů a černobílých vyjádření je to jako ráj.

Větší text o výstavě najdete v květnovém Full Moonu, který už je skoro dopečen, přidávám jen pár impresí. Procházel jsem všechny sály několikrát, podívat se na kompletní filmy si zajdu jindy, možná opakovaně. Každopádně už jen pobyt v umělcově prostoru pro nevědění je zážitkem: jako by zpomalil čas, jedna věc jsou obrazy, další hudba dokreslující emoce z všudypřítomných kuželových megafonů, případně slova nebo hesla, která jsou nedílnou součástí děl. Slogan „kind words make me cry harder than gunshots“ si budu pamatovat hodně dlouho. O spoustě easter eggs více či méně skrytých nemluvě, respektive skrytých, často jsou umístěna tak zjevně, až si jich v prvním momentu nevšimnete. O to je celá pouť zábavnější. Skutečně jen málokdy se dostanete tak blízko duši tvůrce, tak hluboko do jeho tvůrčího procesu, málokdo své postupy i omyly dokáže odhalit tak upřímně. Jedinečné a ozdravné.

„Uvízl jsem mezi potřebou kontrolovaného postupu myšlenek a argumentů a touhou nechat fragmenty dopadat tam, kam chtějí. Doslovně ukázat paniku v našem racionálním pohybu světem,“ říká Kentridge v knize svých přednášek a reprodukcí Anatomie ateliéru vydané u příležitosti výstavy. Ukázat paniku v našem racionálním pohybu světem. Letošní předávání Cen Anděl narozdíl od nedávných Radiohlav Česká televize vysílala, ovšem hned po jejich skončení internet vybuchl. Nemám sílu číst, natož pak komentovat jednotlivé a často vyloženě odporné žahance. Mohu jen doufat, že potřeba hlasitého zpochybnění názorů ostatních k dokreslení vlastní pravdy je diskurz, se kterým se jednou vypořádáme. Není nutno se vším souhlasit, zásadní je přiznat možnost a právo na vyjádření. Stojím za Ida the Young.

Dneska v osm večer na Radiu 1 komplet nenapravitelná Rosa Pistola, ale také GbClifford, Ego Ella May, Samo Benko Orchestra, Calvin Love a pochopitelně CA7RIEL & Paco Amoroso & Fred again. Lo Quiero Ya!