Směr meziměsto? (Reef)

Reef se po osmnácti letech přihlásili se studiovým albem. Kapela jednoho hitu (Place Your Hands), která ve své nejslavnější éře plavala v proudu ostrovního britpopu, se na stará kolena vrátila ke svým tvrdším kořenům, ke klasicky střiženému hard rocku. Ani ten ale není úplně britský, častokrát překračuje hranici k americké verzi téhož, k té, v níž nelze přeslechnout vliv country.

Reef na Revelation představují muziku, která plyne lehce, na hard rock až příliš poklidně. Jen málokdy se dočkáme nějakého výstřelku, který by dokázal posluchače přinutit k soustřednějšímu poslechu, vše se nese v nemastném neslaném středním tempu. A to přitom titulní skladbou, která jako by vypadla z dílny AC/DC, tak dobře navnadí. Pak přijde duet se Sheryl Crow (My Sweet Love), na následující Provide „zpopovatí“, přidají sbory a začne to jít od desíti k pěti.

Revelation upadá do stereotypu a bezvýraznosti, mizí jakýkoliv náznak originality. Vítaným světlem ve tmě je třeba Precious Metal, kde kytary konečně dělají to, co mají, tedy riffují o sto šest. Příjemná je akustická Don't Go Changing Your Mind, které ovšem ubližuje sbor. No a konečně dupající „westernovka“ Just Feel Love, které se podaří vybudovat osobitou atmosféru. Ale proč je tam zase ta odpověď gospelového sboru, která všechno neúměrně cukruje?

Nové album Reef je výborná hudba do auta, k jízdě volným tempem, meziměsto. A klidně po rozbitých silnicích. Nevadí totiž, když to rachotí a něco přeslechnete. Nic vám neuteče.