Děsivé volby, nečekané zvraty a povedená vizuální stránka jsou hlavními klady pokračování o cestě zla, které je nevyhnutelné a má ve vesmíru své místo.
Thanos to ve filmovém spektáklu Avengers: Endgame zabalil ve velkém stylu a pořádně všem zatopil. Sice (SPOILER!) umřel, ale připravil svět o jeho nejoblíbenějšího hrdinu, Iron Mana (Robert Downey Jr. měl konečně čas natočit Dr. Dolittla) a jeho smrtící onelinery.
Thanos klame tělem v každé své verzi. Ve filmové inkarnaci se z fialové koule, co chce zničit svět, stal vrstevnatým a přemýšlivým válečníkem, který touží vesmíru vnutit svou vůli a přinést mu tisíce let prosperity. V komiksové podobě je ale možná ještě zajímavější. Jeho milenecké pletky s personifikovanou Smrtí (v Deodatově kresbě jde o krásku, se kterou by do postele skočil každý heterosexuál – i ten vymyšlený) a košatý rodinný strom zajišťují roky bojů o moc. Svazek Lom bohů se soustředí především na Thanosův návrat z vyhnanství, do něhož jej uvrhl jeho syn Than.
V první knize od uznávaného scenáristy Jeffa Lemira, vydané začátkem letošního roku, titán Thanos záhadně přišel o svou moc. Nemocný, téměř umírající se stal objetí připravovaného puče, naplánovaným jeho psychicky týraným synem. Pojídající krysy a živořící v ruinách své domovské planety nyní přemýšlí, jak získat zpět ztracenou moc. Lemire prezentuje Thanose v netradičním světle, kdy aby zachránil vlastní podstatu, čelí nejnáročnější zkoušce ze všech. Stává se hrdinou, Avengerem a ochráncem planety Země, aby dokázal, co je opravdu zač. Zápletka pro obálku, kde titán vede do boje Spidermana i kapitána Ameriku, je ale pouhou vějičkou, která nemá v celém příběhu valného významu.
Série se neprolíná s žádnou jinou marvelovskou událostí typu Avengers a poctivě budované charaktery a podzápletky z úvodního dílu do sebe krásně zapadnou. Peraltova kresba sice nedosahuje Deodatovy fotorealistické dokonalosti, ale i tak nabízí spoustu nezapomenutelných scén. Lemirovi se podařilo shrnout Thanosovu podstatu ve svižném, přesto poměrně komplexním příběhu o nesnadném návratu k moci. Zajímavé vedlejší postavy jsou navíc zdárnými hybateli děje, někdy i dokonce samotnými loutkaři. Série nabízí lehčí filozofování a uspokojivý závěr všech naťuknutých linek, a to i přes to, že nás příští rok čeká finále trilogie od současné scenáristické hvězdy Donnyho Catese.
Děsivé volby, nečekané zvraty a povedená vizuální stránka jsou hlavními klady pokračování o cestě zla, které je nevyhnutelné (ať si Iron Man říká, co chce) a má ve vesmíru své místo. Thanos je mrtev, ať žije Thanos!
Praha, O2 arena. Hubený vousatý muž se šedivými vlasy stojí na židli. V rukou housle, cele se oddává hudbě, kterou hraje, zaklání se, svíjí se, div že se ze svého vratkého piedestalu nezřítí. Vrcholí koncert Nicka Cavea & The Bad Seeds k desce Wild God. Vzpomínky, které mi vytanou na mysli při vyslovení jména Warren Ellis. Jsou pravdivé?
„Nechte svět za plotem!“ láká plechový reklamní banner ke vstupu do zahrady Galerie Villy Pellé nedaleko stanice Hradčanská. Poutač vyzývající ke vstupu do bezpečné galerijní zóny souzní s hlavním tématem výstavy, kterým je už z jejího názvu The Rest Interval zřetelný odpočinek.
Dnes je The Forest poznámkou pod čarami, na kterých tančí Byrneovy ceněné soundtracky i sólovky jako The Catherine Wheel, oscarový Poslední císař, Look Into the Eyeball nebo American Utopia.
Nejde o vyčerpávajícího průvodce ani analytický rozbor každé položky, spíš o intuitivní mapu vlivů, nálad a momentů, které ho inspirují. Guilty pleasure!
Má lidstvo ještě naději? Dokud existují místa jako rakouský Donaufestival, tak ano.
Dělí se o své nejoblíbenější skladby u příležitosti návratu Russian Circles do Prahy. V květnu po boku Pelican.