Floex vydal Phonopolis Soundtrack
Jedná se o nádhernou cestu, která působí zároveň nostalgicky, futuristicky a je hluboce řemeslně zpracovaná.
„Moje oblíbená barva je růžová,“ praví pověstně nekompromisní Gira a připouští, že tahle deska už může být poslední.
Když Swans v roce 2017 oznamovali
útlum koncertování i vydávání, bylo to jen logické. Od mimořádně úspěšného
reunionu se takřka nezastavili, po koncertech, o kterých se mluvilo jako o
transcendentálních zážitcích, přišla i komplexní, podobně působivá alba a stále více
se nabízela otázka, kam dál. Vedoucí kapely Michael Gira pozměnil sestavu, pozval
řadu hostů a vydal album Leaving Meaning, které na otázku, jak se ctí navázat na
krajní, až sebedestruktivní intenzitu, úspěšně odpovědělo.
Ne že by byla zvolená cesta úplně překvapivá. Swans se totiž především zaměřili na
už předtím viditelné tendence. Album je jemnější a zvukově členitější, v jistém smyslu
by se dalo mluvit o extatickém postrocku, zároveň je páteří skladeb folk/americana a
úplně nezmizel pro nové Swans příznačný šlapavý, neúprosně vtahující rytmus. V
Praze Gira a spol. představí novinku The Beggar, která tyto prvky dále rozvíjí. Pro
aktuální album je příznačná jakási tichá naléhavost, se kterou reflektuje stáří a otázky
konce, ovšem bez křeče; dynamickou nahrávku prostupuje smířenost a optimismus.
„Moje oblíbená barva je růžová,“ praví pověstně nekompromisní Gira a připouští, že
tahle deska už může být poslední.
Má ještě po letech (oprávněného) mediálního nadšení po reunionu smysl
představovat Swans? V samých začátcích pod vedením zpěváka a kytaristy
Michaela Giry navázali na industriální hudbu, vídeňský akcionismus, no wave a
vytvořili novou, zcela děsivou podobu zvukového extrému. Zásadně ovlivnili
Godflesh, Neurosis nebo Napalm Death. Postupem let se, už s osobitou zpěvačkou a
klávesistkou Jarboe, přiblížili písňové formě a došli až ke svébytně americaně. Do ní
pak časem začaly pronikat experimentálnější postupy, které vygradovaly na de facto
postrockovém kolosu Soundtracks for the Blind. Tehdy určili zvuk Godspeed You!
Black Emperor a brzy nato se rozpadli. V čase reunionu v roce 2010 měli status
postindustriálního kultu a dá se říci, že vysoká očekávání nakonec překonali. Dnešní
Swans jsou instituce, ale také neustále se vyvíjející organismus.
Večer otevře kytarista Norman Westberg, jeden z nejdéle sloužících členů Swans a v
různých inkarnacích také tvůrce zvuku, který trhal vnitřnosti. V kontrastu s tím sólově
skládá oceňovaný ambient s citem pro detail, který posluchače něžně a hypnoticky
přikrývá kytarovými vlnami.
report z vystoupení v Žilině zde
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
