


Backstage: Rozka Hájková (Povaleč)
Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.


Akie Bermiss má rád pocit krutého chladu, tmu a samotu. A když je slyšet vítr... My ho uslyšíme na dvou štacích u nás. Vítr i Bermisse.
Říká se, že jeho vokál kříží kvality Donnyho Hathawaye a Toma Waitse. Brooklynský rodák Akie Bermiss je hudební chameleon a dokáže se pohybovat v různých žánrech, od soulu přes funk a současný jazz až po alternativní rock nebo rap, a to nejen pěvecky, ale i na klávesy. Je schopným a vyhledávaným doprovodným hráčem, ale zahájil i svou sólovou dráhu, rovněž založil Akie Bermiss Trio. U nás budeme mít dvě možnosti zažít jej živě, a to hned zkraje listopadu v brněnském Metro Baru v rámci festivalu Groove Brno a o den později v pražském Jazz Docku, během přehlídky Jazz On5. Předtím jsme Akiemu zavolali, aby nám pověděl něco o místech, která jsou mu nejblíže.
Co vidíte z okna?
Bydlím v Brooklynu, takže když se podívám z okna, vidím pár malých stromů, které před několika lety vysadilo město, ulici lemovanou zaparkovanými auty a čtyři stejné bytové domy v obou směrech. Někdy vídávám, jak nad domy vychází měsíc a putuje po obloze, dokud neprojde za mé malé okno.
Kam na snídani?
Jsem vzhůru velmi pozdě a obvykle se k několika šálkům kávy dostanu až dobře odpoledne, pak chodím do místní kavárny Judy's, patnáct minut chůze od mého domu. Obvykle se tam scházím s kolegy umělci, kteří mají uprostřed dne taky volno, abychom si poseděli u dortu, kávy a konverzace.
Oblíbená pěší trasa?
Bydlím půl míle od velkého hřbitova v Brooklynu, který se jmenuje Green-Wood. Když nejsem na turné, snažím se denně projít buď přes něj nebo kolem něj. Je to historické místo, které bylo postaveno jako hřbitov, i park. Když projdete jeho branou, trvá jen pár minut, než vás obklopí tráva, stromy, sochy a dávno zesnulí. V zimě je tu ticho a klid, na jaře a v létě se rozzáří kvetoucími stromy. Úžasné místo k procházce o samotě nebo s kamarádem.
Kde na kávu?
Krátká odpověď zní: kdekoli. Miluji kávu. Většinou ráno vstanu jen proto, že mám chuť na ranní šálek. Dlouhá odpověď zní: před pandemií byl v Brooklynu obchod Café Regular, kam jsem chodil prakticky denně. Malá kavárna v tiché ulici, kde bylo místo jen pro deset lidí. Štamgasti, kteří do Regularu chodili, byli milou směsicí umělců a neumětelů a milých podivínů. Býval jsem tam celé hodiny, dokud nezavřeli, pak jsem chodil zkoušet až do ranních hodin. Bohužel ho zavřeli a teď už tam můžu pít jen ve vzpomínkách. Nenašel jsem místo, které by mi nahradilo jeho kouzlo.
A na večeři?
K přátelům. Jsem introvert, který nemá rád velká setkání, večírky ani přeplněné restaurace. Miluji ale večeře nebo salony s pěti nebo šesti lidmi, mnoha rundami, několika chody jídla, dezerty, kávou a dalšími chody. Odcházím dlouho po půlnoci a potácím se ze dveří.
Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?
V New Yorku jich mám několik. Rockwood Music Hall na Manhattanu byl mnoho let mým domovem. Nebo bar The Owl Music Parlor v Brooklynu, kde rád poslouchám hudbu někde v rohu. Co se týče divadla, The Delacorte Theater v Central Parku je asi moje nejoblíbenější místo. Nejsou tam žádné zdi, není tam žádná střecha. Jen tribuny a jeviště. Je to nádherné místo pro divadlo - pokud neprší.
Kam se chodíte zašít?
Domů nebo do zkušebny. Trávím hodiny o samotě s klavírem nebo knihou, nedívám se na telefon ani nekontroluji e-maily. Bohužel hodně lidí ví, kde bydlím, a tak se u mě občas zastaví.
Kdybyste se měl přestěhovat, kam by to bylo?
Někam, kde je zima. Přitahuje mě ponurost zimních míst. K tomu, co americký básník James Merrill nazval „průzračnou, ledovou knihou zimy“. Líbí se mi pocit krutého chladu, tma, samota. Je slyšet vítr, když je kolem méně hluku. A cítíte tmu, která se na vás snáší jako hábit nebo rubáš.
Ideální dopravní prostředek?
Podle mě neexistuje lepší způsob cestování než vlak. Mám-li na výběr mezi tím, jestli někam poletím a budu tam za několik hodin, nebo pojedu vlakem a budu tam za několik dní, zvolím pomalejší cestu. Pozorovat krajinu, jak projíždí okny, číst si knihu nebo psát hudbu, poezii. Dát si kávu nebo se procházet, abych si protáhl nohy. Možná už dráha není tak oblíbená jako kdysi, ale ta pomalost mě k ní přitahuje. Cestování by mělo trvat dlouho.



Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.



Jak zní hudební mapa Babau? Italské duo vybralo skladby, které pomáhají pochopit jejich originální vesmír.



Osobní highlights, nezapomenutelné koncerty i momenty, které letos utvářely atmosféru Trenčína.



The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.



Nová scéna, změny v areálu i láska k nezávislé kultuře. Programový ředitel zve do zákulisí Boskovic.



Přepsaná pravidla elektroniky v živém provedení žhavého korejského jména. Na Colours of Ostrava!
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.