Tak daleko, tak blízko: Jakub Larva (Aeldryn)

Jakub Larva, známý pod přezdívkou Aeldryn, je jedním z předních českých VJů. Vizuální tvorbě pro různé hudební a divadelní projekty se věnuje už od roku 2006. Je členem studia Lunchmeat a ve svém portfoliu má mnoho projektů a muzikantů. Jeho vystoupení se vyznačují specifickou estetikou, což si můžete ověřit třeba za pár dní při křtu alba Lenky Dusilové, který proběhne na Nové scéně Národního divadlo s mimořádným souborem Řeka Ansámbl, jehož je Jakub součástí.

Co vidíš z okna?

Nejraději se koukám z okna koupelny, kde mám pěkný výhled na Vítkov. Navíc podle toho, jak na něm vlaje vlajka, vím, jak moc to venku fouká. Taková malá meteorologická stanice s krásnými západy slunce.

Kam na snídani?

Já v Praze na snídaně zas tak moc nechodím, takže žádného favorita nemám. Rád si dělám snídaně doma. Naposledy jsem ale byl v IPPA Café v Belgické, a tam mi teda moc chutnalo a snídaně mě příjemně nastartovala na zbytek dne.

Oblíbená vycházková trasa?

Nejraději se procházím na nových místech. Nicméně nemůžu říct, že i na těch známých není co objevovat. V Praze se určitě rád projdu třeba na Petřín trasou od Metronomu přes Malostranskou a Pražský hrad. Občas mě chytne nostalgie, a to se pak rád procházím uličkami Starého Města, kde jsem vyrůstal. Navíc to funguje jako skvělá introspekce mého života.

Kde na kávu?

Tak pěkných kaváren tu máme hodně, ale jak tak přemýšlím, do žádné se nevracím nějak pravidelně. Ony i ty mé trasy po Praze jsou dost pestré. Ale jedna mně utkvěla v paměti více a to kavárna Mezi řádky u Arbesova náměstí. Krom moc dobrého filtru mě potěšila tím, že zaměstnává hendikepované.

A na večeři?

Naposledy jsem objevil korejskou restauraci v Benediktské ulici Mamy Korean Restaurant. Pamatuju si, jak hned vedle kdysi bývala půjčovna VHS, které jsem si tam jako malej chodil půjčovat. Restaurace je tam prý už taky pár let, ale já si jí teda doposud nevšiml. Pravda, pohled z ulice není zas tak podmanivý a lépe to vypadá, až jak člověk sejde po schodech. Každopádně jsme se tam moc dobře najedli a určitě se tam vrátím.

Něco tvrdšího?

Já to mám velmi blízko do baru Bukowski, takže nemusím dlouho váhat. A ani kdybych bydlel dál, nezapomněl bych na něj.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?

Kdysi to býval jednoznačně klub Neone, který jsme, původně jako pop-up, s kolegy z Lunchmeatu pár let úspěšně provozovali. Bylo to místo, kde jsem se potkával s nejvíce známými, viděl a slyšel nespočet zajímavých audiovizuálních projektů a sám se také vizuálně dost angažoval.

Kam se chodíš zašít?

Pokud se chci opravdu od všeho na chvíli vzdálit, tak volím chalupu. Je v srdci Kokořínska a je to můj druhý domov. Buďto tam jen tak jsem, nebo se pustím do nějaké manuální práce, při které se mi pročistí hlava. O procházce lesem nemluvě.

Kdyby ses měl přestěhovat, kde by to bylo?

Záleží na čase a situaci. Pokud na stáří, tak asi na tu chalupu, pokud bych měl volit jinou čtvrť v Praze, uvažoval bych asi o Letné, kde mám spoustu přátel. Ale Žižkov je taky moc fajn. Přemýšlel jsem i o jiných zemích, ale to už v tomto životě asi nestihnu. Přijde mi, že tady je pořád co dělat, a baví mě to.

Ideální dopravní prostředek?

Rozhodně elektrická jednokolka. Krom zimy a vyloženě deštivého počasí je to skvělý způsob dopravy. Je to zábava a praktičnost dohromady, navíc do auty přeplněného města velmi eco-friendly řešení. Člověk má pořád volné ruce a místo nohou kolečko. Má to úžasný sci-fi nádech.