Tak daleko, tak blízko: Kenji Araki

Domovem Kenjiho Arakiho, zavedené postavy vídeňské klubové scény, jsou vlaky, jeho život se ponejvíce odehrává mezi Berlínem a Vídní. Ačkoli jeho hudba sleduje rytmus nočních podniků, sám vyhledává především tiché kouty, ať už v zeleni na okraji města nebo v digitálních světech videoher. Pohled do jeho cestovatelského a introspektivního zázemí níže, živě pak o víkendu na festivalu Alternativa.

Co vidíš ze svého okna?

Mám výhled z vlaku, obvykle někde ve střední Evropě. Převažujou rakouské a německé krajiny, když mám štěstí, něco nového.

Kde máš nejraději snídani?

V posteli. V současnosti nemůžu říct, co bych považoval za svou vlastní postel, protože hodně cestuju. Takže ať už se ocitnu v jakékoli, obvykle se svou partnerkou, je to mé oblíbené místo na snídani.

Trasa na procházky?

Velmi rád se procházím po travnatých polích za nádražím Südkreuz v Berlíně. Je velmi příjemné vědět, že za zády je rušné město, zatímco tahle malá kapsa patří jen mně a pár lidem se psy. Mám rád tiché ostrůvky v tom hluku, vědomí, že se něco děje, ale nemusím se o to starat. Rád to přirovnávám k online hrám, kde kolem vás pobíhají cizí lidi a naplňují prostor životem, zatímco vy se toho nemusíte účastnit.

Kde nejraději piješ kávu?

Kdekoliv v ulici Mariahilfer Strasse ve Vídni. Rád pozoruju lidi v tom klidu a bezcílně chodím kolem.

A kde rád večeříš?

Miluju Tirelli's v Kreuzbergu. Dělají čerstvé těstoviny s velkou láskou a za velmi dostupnou cenu. Rád si s někým dávám jejich lanýžové těstoviny a něco rajčatového. Miluju tu kombinaci.

A na drink?

Futuregarden ve Vídni. Líbí se mi uvolněná atmosféra, už roky je to naše základna s přáteli.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo místo obecně?

Na chvíli se mi vídeňský Rhiz zdál jako obývák. Chodíval jsem tam neustále s přáteli, vždycky tam někdo, koho jsem znal, pořádal něco zajímavého, nebo jsme tam prostě jen zevlili, bez ohledu na program. Skoro jsme si na to stěžovali nebo si z toho dělali legraci, protože to bylo až nepříjemně blízké srdci. Jako člen rodiny. Teď už tolik nechodím ven, ale na ten krátký okamžik to byl domov.

Kam se chodíš zašít?

Rád utíkám do digitálních světů, jako jsou videohry. Pořád s sebou nosím nějakou herní konzoli, je pro mě jako digitální dudlík. Nejvíc miluju hry, které působí jako paralelní vesmíry, proto mám rád MMORPG a open world adventury. Zvlášť pokud mají propracovaný svět, uvěřitelnou mytologii a bolestně lidské ztvárnění postav.

Kdybys se musel přestěhovat, kam by to bylo?

Hodně se přesouvám, připadám si jako nomád. Chtěl bych se trochu usadit. Kdybych se měl stěhovat někam konkrétně, byl by to Berlín.

Ideální způsob dopravy?

Vlaky. Líbí se mi, že se v nich můžeš pohybovat, miluju pozorování, jak se na dlouhých jízdách den mění v noc. Obecně jsem na ně tak zvyklý, že se staly mým standardním místem k pobytu. Klidně bych v nich strávil patnáct hodin a vůbec by mi to nevadilo, pokud mě ostatní nechávají na pokoji. Se svým sedadlem ve vlaku zacházím jako s pohodlným houpacím křeslem v obývacím pokoji. Pracuju tam, hraju videohry, prostě tam trčím.