


Backstage: Rozka Hájková (Povaleč)
Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.


K našim severním sousedům měla vždycky úzký vztah, což dokazuje i naše lajfstajlová rubrika Tak daleko, tak blízko.
Slezská písničkářka Moonshye debutovala první den letošního roku dlouhohrající nahrávkou Curtain of the Moon, ale hudbě se věnuje už pár let, první koncerty v Polsku se datují do roku 2017. K našim severním sousedům měla vždycky úzký vztah, což dokazuje i naše lajfstajlová rubrika Tak daleko, tak blízko. Ta sice už mapuje i její návrat do Česka, ale lodžská místa z jejího podvědomí jen tak nevymizí. Stejně jako z vašeho povědomí nemusí vyšumět její živá vystoupení, Moonshye hledejte třeba na Boskovicích, festivalu pro židovskou čtvrť, na mariánskolázeňském Moody Moon Noize vol.2 nebo na Vysočině na festivalu Okolojeles. Tam to bude náramné!
Co vidíš z okna?
Hory, pole.
Kam na snídani?
Do kuchyně na nějaký dobrý koktejl nebo na zahrádku pro ředkvičky třeba. Ve městě jsem moc na snídaně nechodila. Můj tip na takovou vydatnou domácí snídani je vaječina na droždí namazaná na chleba a na to nastrouhané kvašáky.
Oblíbená vycházková trasa?
Kdekoliv v Beskydech. Nejradši po pěšinách a cestičkách, které neznám a kde nikdo nechodí, ráda objevuju nová místa, přístupy na vrchol jiné než ty značené. Ve městě pak lodžská Piotrkovská, to je takový nekonečný bulvár s různými kavárničkami, bary, kluby. Vždycky mě bavilo se tam procházet nebo projíždět na kole a sledovat, co se tam děje, hlavně večer. Má nezaměnitelnou atmosféru.
Kde na kávu?
102 Foto Café v Lodži, na dvorku přihlehlém k té Piotrkovské. Bývají tam i fotovýstavy nebo koncerty. Mají bar udělaný ze starého křídla, je tam pokaždé příjemné přítmí a skvělá muzika, ať už reprodukovaná nebo občas i naživo. Kafe moc nepiju, takže jsem vybrala spíše podle místa.
A na večeři?
Korzenie, taky v Lodži, vege restaurace, kde umí výborně vařit, každý den obměňují menu. Anebo pak taky lodžský podnik Český film, vynikající restaurace ve čtvrti dělnických domků a továrních loftů. Ta je pro mě nej, protože byla zároveň i mojí „konzervatoří“, tam jsem hrávala o víkendech hostům k večeři a sama pak nějakou skvělou dostala. Navíc je tam moc milá obsluha a vždycky živé květy na stolech. Byla jsem tam už jako doma.
Něco tvrdšího?
Moc na tvrdší nejsem. Ale ráda si dám poctivé pivo z nějakého malého pivovárku. Tady v okolí Beskyd, kde teď žiju, je jich dost.
Oblíbený klub, kino, divadlo, nebo kulturní podnik obecně?
Během pandemie bylo mojí kulturou pravidelné nedělní kino doma s kamarády. Moc ráda mám taky kinosál na lodžské filmové škole, je to v nejstarší budově kampusu, místnost s kulatým stropem a rozvrzanými sedačkami, pouštějí se tam i filmy z pásů, má to takovou zvláštní atmosféru. Z divadel třeba ostravští Bezruči, v Praze Činoherní klub. Z klubů pak Highspeed, to je moje srdcovka. Je to ve sklepě lodžských filmových kolejí, studentský klub. Tam jsem hrála jedny ze svých prvních koncertů v Polsku. Tady v kraji se pak ještě chystám podobná místa objevovat, protože jsem se sem po letech vrátila, nedlouho před pandemií, a co se týče kulturních podniků, to tu nemám vůbec zmapované. Zajímá mě třeba ostravský Dock, tam se chci určitě podívat. Během nahrávání desky v brněnském studiu Rustical Records jsem poznala nedalekou skvělou hospodu Duck Bar na Kaménce, v kouzelné čtvrti starých dělnických domků. Tam je to hodně živé. Vůbec si tam nepřipadáte jako v Brně, ale jako v uličkách nějakého středomořského městečka. Mám to tam ráda.
Kdyby ses měla přestěhovat, kde by to bylo?
Po rocích stěhování a cestování mám spíš pocit, že jsem se vrátila tam, kam patřím, a nemám potřebu to měnit. I když mám ráda velká města a třeba zrovna Lodž byla pro mě fascinujícím místem a pořád tam mám kus srdce, jsem v hloubi duše svázaná s horami. Takže úplně nejvíc by se mi líbilo přestěhovat se někde poblíž, doprostřed Beskyd na nějakou chalupu, tam se vidím. Říkám si, že je to možná i tím, že moje babička pochází z goralské vesničky Istebne, tak asi mám v sobě kousek té krve. Táhne mě to do hor.
Ideální dopravní prostředek?
Vlaky. Ty mám moc ráda, jen mě mrzí, že už to většinou u nás nejsou ty staré motoráčky. Ve vlaku se dá číst, dívat se z okna, procházet se, potkat zajímavé lidi. Já jsem tam potkala svou lásku, takže věřím v magii vlaků.



Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.



Jak zní hudební mapa Babau? Italské duo vybralo skladby, které pomáhají pochopit jejich originální vesmír.



Osobní highlights, nezapomenutelné koncerty i momenty, které letos utvářely atmosféru Trenčína.



The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.



Nová scéna, změny v areálu i láska k nezávislé kultuře. Programový ředitel zve do zákulisí Boskovic.



Přepsaná pravidla elektroniky v živém provedení žhavého korejského jména. Na Colours of Ostrava!
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.