Tak daleko, tak blízko: Tom Young (Leisure)

Novozélandská formace Leisure si od svého vzniku v roce 2015 vybudovala pověst jednoho z nejzajímavějších hudebních projektů současnosti. Šestici muzikantů, která dříve působila v různorodých kapelách a žánrech, spojuje vášeň pro analogový zvuk, stylovou rozmanitost a nezávislý přístup k tvorbě. O životních výhledech jsme si povídali s jedním ze zakládajících členů, basistou, zpěvákem a producentem Tomem Youngem, jehož odpovědi voní dálkami, svobodou i pomalým rytmem života.

Co vidíš z okna?

V Aucklandu je právě noc, prší a fouká vítr, to mi vždycky udělá dobře. Díky pouliční lampě vidím obrysy nedávno zastřiženého živého plotu, který vede podél naší příjezdové cesty. Připomněl mi sousedku, která po nás na úpravu nechtěla žádný příspěvek, je to moc milá žena a byla fanynkou Leisur, ještě než jsme se nastěhovali. (Doufejme, že pořád je.)

Kam na snídani?

V poslední době se moc nevzdaluji od domova. Lily a Dulcie jsou super místa v Devonportu. Do obou chodíme na kafe se zastavením na hřišti kvůli našemu tříletému dítěti.

Oblíbená vycházková trasa?

Žili jsme několik let v Dunedinu a to je jedna z věcí, co nám teď opravdu chybí, tolik krásných míst na procházku blízko domova. V Aucklandu rádi vyrážíme na západní pobřeží do Muriwai, tam jsme taky podnikli první skladatelský výlet s Leisure.

Kde na kávu?

Doma. Máme přístroj na espresso, který ode mě dostává zabrat dnem i nocí. Nejsem z kávy úzkostný nebo že bych po ní nemohl spát, takže kafe u nás teče proudem.

A na večeři?

Nemáme moc příležitostí jít na jídlo bez dětí, ale když jo, tak toho samozřejmě využíváme. Japonská kuchyně je lehká a zábavná, baví mě, jak si dávají záležet s jídlem a celkovým zážitkem.

Na něco ostřejšího?

Nejsem úplně nejlepší respondent na tuhle otázku, protože už nepiju, ale mám hrozně rád takové ty obyčejné anglické hospody s dřevěnými interiéry, co se jmenují něco jako „The Pig’s Gumboot“ nebo tak.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?

The King’s Arms v Aucklandu, který už je bohužel zavřený. Byl to perfektní prostor pro menší zahraniční kapely, které by nezaplnily něco většího. Zažil jsem tam skvělé večery třeba na koncertech Fat White Family nebo Wooden Shjips. Jsem moc vděčný, že vážili cestu až na Nový Zéland, protože na tom nejspíš prodělali hromadu peněz.

Kam se chodíš zašít?

Pronajímám si ateliér ve městě. Rád se tam čas od času zašívám, abych byl sám a vyřídil všechny položky z nekonečného to-do listu.

Kdyby ses měl přestěhovat, kde by to bylo?

Upřímně nevím. Hodně jsem nad tím přemýšlel vzhledem k tomu, v jakém stavu je svět a taky kvůli vysokým nákladům na život tady na Zélandu, ale nikdy jsem nepřišel na nic konkrétního. Líbí se mi malé evropské vesničky a svěžest severozápadního pobřeží USA, ale je velký rozdíl někudy projíždět na tour a životem tam. Vždycky když jsem pryč, tak mi chybí Nový Zéland, a tím víc si ho pak vážím.

Ideální dopravní prostředek?

Nedávno jsem si pořídil elektrokolo a je to zábava. Naložíme na něj děti a vyrazíme, po cestě zastavujeme v parcích a kavárnách. Tříletý má sedačku přímo naproti mně, mezi mýma nohama, takže si po cestě povídáme a je to fakt skvěle strávený čas.