Tak daleko, tak blízko: Vladimír Václavek

Jako zpěvák a kytarista se podílel na formování unikátního zvuku, jenž spojuje složité harmonické postupy a rytmy s vlivy africké kytarové hry a venkovské poezie. Vladimír Václavek je výraznou postavou brněnské alternativní hudební scény, sólista, zakládající člen skupin Dunaj nebo Rale a dlouholetý spolupracovník Ivy Bittové. S Dunajem a zpěvačkou Janou Vébrovou vydali na konci dubna novou desku Mňau pod labelem Animal Music a po křtech chystají další jarně letní koncerty. Odkud se na svět dívá Vladimír Václavek?

Co vidíš z okna?

Právě teď, za vrcholícího soumraku koukám z okna svého domácího studia v podkroví (po něm jsem toužil už jako kluk v Rýmařově, a splnilo se mi to až na stará kolena) a vidím vrcholy dvou střech a nad nimi krásné vysoké stromy, obvykle se kolébající ve větru, teď bez hnutí. Vždycky, když odvrátím zrak od monitoru, se na ně podívám a dá mi to dobrý, i když těžko popsatelný pocit. Jsou tam...

Kam na snídani?

Jako hodně muzikantů nejsem ranní ptáče, a to už od dítěte. Snídaně pro mě většinou znamená oběd. Ideálně domácí strava, i když té si na koncertech moc neužiju. Na jídlo mám jediný požadavek, ať je kvalitní, zdravé a dá tělu, co potřebuje. A ono se mi potom odmění tím, že mě netrápí, prostě win-win deal. Na šňůrách to bývá všelijak.

Oblíbená vycházková trasa?

Jednoznačně příroda… lesy, hory, zvířata, ptáci, potoky, obloha… Jen se tak toulat, cíl mívám jen přibližný. Rád se nechávám táhnout pocitem, který mě vede, a raději jsem dál od turistických tras a od lidí. Odpočinout si a být jen sám se sebou anebo s někým, koho mám rád, to je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí v životě, stejně důležitá jako hudba.

Kde na kávu?

Tam, kde bydlím, nikam, žádnou kavárnu tady nemáme a doma si uvařím spíše zelený čaj. A když kafe, tak v Brazílii nebo Etiopii, kde ho udělají i s kávovým obřadem na hliněné podlaze. A potom samozřejmě v Itálii, tam se člověk moc nemusí bát, že dostane špatnou kávu, a ještě bude za poloviční cenu než u nás. Takže kafe piju obvykle na koncertech a návštěvách. Kvalita bývá různorodá, ale u kávy jde spíše o setkání s druhými anebo jen tak skrze okno kavárny pozorovat frmol na ulici a být u toho ve vlastním filmu.

A na večeři?

Na tu nejsem náročný. Když mám čas, upeču si chleba a udělám třeba dobrou pomazánku. Tam, kde bydlím, ani není kam na večeři jít. Jídla, kromě toho, že dají něco tělu, jsou takové denní předěly, v tomto ohledu jsou to malé rituály a příležitosti pro setkání s někým, koho máme rádi. Takže by měly dát něco i duši. Můžeme se na chvíli zastavit a přijít na jiné myšlenky, to je jedna z nejdůležitějších věcí v životě.

Na něco ostřejšího?

Dnes už spíš nějaká ostřejší muzika… Uměl jsem toho vypít hodně, když na věc přišlo, ale naštěstí jsem včas pochopil, kam by mě to od určitého okamžiku zavedlo. A viděl jsem, jak si to bere některé mé nejlepší přátele a posléze odnáší. Když už, tak to musí stát za to. Jiskřivá párty, která člověka povznese a dá radost, jinak to nemá smysl. A jako všechno, co za něco stojí, to musí být vzácné.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?

Všechny jsou daleko a ze mě se stal trochu samotář. Takže takové věci si užívám při svých výjezdech mezi lidi a potom se zase stáhnu do svého doupěte na pomezí. Obecně je mi dobře všude, kde můžu shlédnout nebo uslyšet něco, co mě pozvedne a dá kvalitní impulsy a inspirace do života a kde potkám dobré lidi.

Kam se chodíš zašít?

Doma mám svou zašívárnu v podkrovním studiu. Krásně se zašívá při procházce za soumraku, kdy je ještě vidět, ale kontury se už rozplývají. A v Rychlebských horách mi stojí maringotka, kde za nocí naslouchám zpěvu sov, jen mám teď toho hodně, tak se tam dostanu zřídka.

Kdyby ses měl přestěhovat, kde by to bylo?

To vidím úplně jasně. Chata obklopená lesy na břehu jezera, kam chodí laně pít... Kde je ticho a zní jen zpěv ptáků. Místo, kde není slyšet hluk světa, ve kterém každý zoufale žadoní o pozornost, lásku a úspěch, včetně mě. Myslím, že má duše tam už bydlí. Já zatím ještě tady.

Ideální dopravní prostředek?

Jako hudebník, který strávil většinu života na cestách a ve vzduchu po celém světě, jednoznačně volím teleportaci ze Star Treku.