Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Umět si přiznat své slabosti a limity není jednoduché. A ještě těžší je vyjít s nimi na veřejnost a poskládat z nich hudební album. Bluesrocková zpěvačka Beth Hart se po předchozím, nespoutanou energií kypícím albu Fire On the Floor uzavřela do sebe a nyní světu na příznačně nazvané novince War In My Mind odhaluje své temné stránky, chyby, pochyby i strachy.

fotogalerie z minulého koncertu v Praze zde

A jako se duše odhaluje pomalu – a mnohdy docela ztěžka, i nové album není úplnou posluchačskou jednohubkou. Na první poslech zarazí výrazné zpomalení. Dominují klavírem nesené balady postavené na čisté, příjemné melodii, která často vyvrcholí velkolepým refrénem, jenž buď táhne jen Beth Hart svým unikátním hlasem, nebo v pozadí zabouří kapela. Jiné skladby jsou do sebe zanořenými intimnostmi zahalenými do kouře nočního baru, třeba v takové Let It Grow se Beth Hart nechává unést až k mccarthyovské popové melodice s gospelovými odpověďmi sboru. Bohužel, jakkoliv je Hart výbornou zpěvačkou a o kvalitě hudby či produkce nelze pochybovat, deska občas sklouzává do mírně bezvýrazné šedi. Onoho výše zmíněného vzorce klavír – melodicky výrazný refrén s kapelou či bez – klavír – je zde až moc. Formou až lehce unavenou a příliš poklidnou zahleděnost do vlastního nitra naštěstí nabourávají akčnější kusy – dynamický úvod v podobě Bad Woman Blues, důrazná Spanish Lullabies, tepající Sugar Shack či na sekaném dialogu klavíru a hammondek stojící Try a Little Harder. Jenže výše uvedená čtveřice je prakticky tím jediným, co trochu vytrhuje z ospalé letargie, do které posluchač po čase upadá.

Deska naštěstí trpělivost odmění – možná i za cenu občasného poklimbávání. Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila. Jen cesta k tomuto vrcholu je poněkud klopotná. Celá nahrávka je pevně sevřená kolem vnitřních traumat a přiznání si vlastních limitů a smutků. Vypovídající je v tomto případě sloka v závěrečné písni alba: „I’m not a hero I‘m only human / I got my problems, come in and go / I look like my mother, but hurt like my father / I‘m so thirsty, but I won‘t drink the water / I need a hero.“ Jako by to byl svorník pro celé album, jeho shrnutí, završení. Škoda jen, že se tomuto nosnému tématu nedostalo formy, která by dovedla lépe pracovat s dynamikou. Takhle se totiž snadno může stát, že část sdělení zmizí.