To nejlepší: Nürnberg Pop 2025

Už potřetí po sobě, letos při patnáctém ročníku, hlásil Nürnberg Pop vyprodáno. Loni přilákal bavorský showcase festival kolem pěti tisíc návštěvníků, kteří zaplnili desítky různorodých míst po celém centru Norimberku. Město, které má podle místních „vlastně jen jeden pořádný klub, a to Stereo“, se ve dnech 8.–10. října proměnilo v živoucí síť improvizovaných hudebních scén. Galerie, muzea, kostely, podzemní bary, kavárny, hotelová lobby i multifunkční sály se na pár dní změnily v koncertní prostory, počasí přálo, a hrálo se tak i venku.

Že Norimberk stojí za návštěvu i mimo vánoční trhy, pochopíte záhy. Během festivalu se střídavě přistihnete, že si málem ukroutíte hlavu obdivem nad výstavními domy, kostely a malebnými zákoutími, kterými kdysi procházel Václav IV., Albrecht Dürer nebo Georg Friedrich Wilhelm Hegel. A že se dá v polovině října sedět venku na zahrádce u řeky, pozorovat odlesky světel na hladině a zaposlouchat se do hudby, to se popisuje jen těžko. Možná trochu kýč, ale vtáhne vás to naplno.

Součástí je tradičně Pop Conference, jejíž letošní motto znělo Hope, tedy Naděje. Cílem organizátorů není jen mluvit o problémech kulturní scény, ale hledat konkrétní odpovědi na otázku, co nám dnes dává naději. A právě Nürnberg Pop ji nabízí v praxi – v zaplněných sálech a ulicích, kde se potkávají všechny generace od teenagerů po seniory.

Festival dlouhodobě dbá na rozmanitost a rovnost zastoupení, od roku 2018 je součástí evropské iniciativy Keychange a je držitelem několika prestižních ocenění.

Jaké dojmy si z akce odnesla česká výprava?

Robert Brtník (PeeČus Promotion, Výměník1/Kredance)

Zaprvé bylo úžasné vidět, jak kromě klasických venues, kde se akce běžně dějí, tým festivalu využil i různé kavárny, společenské haly hotelů či ruiny kostela. Za druhé bylo velice překvapující, že všechna venues od sebe byla neuvěřitelně blízko. Festival měl skvělou atmosféru a nabídnul krom přednášek a různých setkání s pořadateli a pořadatelkami kulturních eventů i plno super koncertů. Nejvíc jsem si užil vystoupení techno/rapové Vicky a postpunk/shoegazeových kapel Marathon z Amsterdamu a Jools z Leicesteru, druzí jmenovaní zněli jako prapodivná, ale catchy směs Idles a Slowdive.

Michal Grill (Hýl festival, 100 Vteřin)

Hudba je Bůh. Je všudypřítomná. Vyhledáváme ji, když je nám smutno, i když se chceme veselit. Hudby bylo na Nürnberg Pop hodně. Žánrově i národnostně pestrá nabídka koncertů, umístěných v rámci překrásného historického centra na březích řeky Pegnitz, oslovila příznivce populární i méně mainstreamové produkce z mnoha částí Evropy. V takovém množství koncertů, pódií a lidí, v neznámém prostředí, se člověk s mým smyslem pro orientaci snadno zacyklí, zahltí, a nakonec úplně ztratí. Ztratil jsem se několikrát, ale vždycky mě našli, měl jsem veliké štěstí na milou společnost.

Setkání se zástupci vybraných exportních agentur mi dalo naději na rozšíření a zkvalitnění kulturní nabídky, kterou náš spolek 100 vteřin každoročně poskytuje. S Arts Council Luxembourg jsme se například přímo na místě domluvili na vyhlášení open call výzvy pro tamní umělce k participaci na projektu ETNA.

Zadýchaný, lehce zmatený a ohlušený jsem měl několikrát šanci zpomalit, zklidnit se a naladit se na vystoupení, která si nevynucovala pozornost velkolepou show nebo maximální hlasitostí. Iskander Moon z Belgie si mě získal přirozeným a autentickým projevem, lehkostí v komunikaci s publikem i hudební subtilností. A že toto zjevení vydá v únoru teprve debutovou desku, se mi věřilo jen těžko. Autenticita a vyzrálost charakterizovala i další výrazný moment, zpěvačku a skladatelku Hayley Reardon z Massachusetts. Malé kluby mám nejraději a v jednom z nich, Kater Murr, to pro mě všechno začalo. Právě tam jsem slyšel Annu Buchegger, vřelou, zábavnou a krásnou Rakušanku, jejíž vystoupení mi otevřelo dveře do světa, ve kterém jsem byl skoro poprvé a do kterého se rád zase někdy vrátím.

Martin Kalenský (Skateholders fórum, Budějovice 2028)

Ocenil jsem otevřenost a pestrost jak výběru lokací, tak žánrů vystupujících, i bohaté zastoupení exportních kanceláří. Velkým bonusem byla místa v docházkové vzdálenosti, díky čemuž měl člověk možnost hladce se přesouvat mezi jednotlivými body programu. Highlighty? Překvapivý sbor indiekneipechor v kostele sv. Marty a Marathon z Amsterdamu.

Anna Mašátová (AMPromotions)

Vlastně si často vyčítám, že z německé a rakouské scény získávám inspiraci jen zřídka, přitom jsme, alespoň můj ročník, vyrůstali na německé MTV a Bravíčku, které z těchto zemí čerpaly hojně. Skoro každý moment v Norimberku mě nadchne a že si navíc z naplněného programu stihnu odskočit na výstavu Gerharda Richtera v působivé architektuře Neues Museum, je příjemný bonus. Prezentace jednotlivých zemí a meet & greet s akustickými sety v kavárně poskytují opravdový zážitek a vidět třeba Maz Univerze v tak komorním provedení je nezapomenutelné.

Top vystoupení? Za mě německo-belgický multiinstrumentalista Iskander Moon a americká písničkářka Hayley Reardon. Velký dojem zanechala i rakouská sourozenecká kapela Wallners, jejichž koncert získal těžko popsatelnou atmosféru i díky ruinám gotické baziliky, kdysi součásti opatství svaté Kateřiny, které bylo během druhé světové války vybombardováno. Šestnáctý ročník rozhodně i s mou účastí.