Track týdne: Kai Whiston – Dear / Boyei

Mladá krev britské elektronické scény Kai Whiston čeří poslední čtyři roky vody trap bassového soundu, v nichž se pohybují jména jako TNGHT, Amnesia Scanner nebo Baauer. Jednadvacetiletého producenta jde jen stěží žánrově uchopit, přesto jeho eklektičnost, zvukový maximalismus a nadsazené přechody, se kterými ve skladbách operuje, lze přikrýt pojmem club deconstruction. Jeho talentu a smyslu pro dravé mixovaní si všimli v labelu Big Dada, kde Whiston vydal první EP, následně založil s producentem Iglooghostem a zpěvačkou/producentkou Babii label Gloo, na němž vydal své bangery nabité debutové album Bitch (2018). Jeho poslední nahrávka No World As Good As Mine prošla koncem minulého roku bez povšimnutí, byť by si ho pro svůj mix postrocku s UK bassem, dynamiku a zvukovou celistvost zasloužilo.

Singl Dear je tvrdým beatem s nahrubo nadrolenou basou a vlezlým scanner zvukem udávajícím melodickou linku. Whiston do beatu frázuje zmodulovaným hlasem, z něhož lze těžko rozpoznat jednotlivá slova. Spíš než o sdělení jde o opojnou náladu, kterou hlas do tracku přináší. Skladba postupně rozbaluje vrstvy rušivých textur tvořených na-samplovanými skřeky, vzdáleně připomínajícími zkreslené žestě. Track přesto zůstává konzistentní a „graduje“ klidným klavírem.

Druhá strana singlu s názvem Boyei je třiapůlminutovou hardcoreovou rychtou s nálety ječivého samplu a nechutně odpálenou basovou linkou. Track v závěru přechází do zvonkohry, kde taky končí. (Z Instagramu se mimochodem dozvíte, že jde o Guinnessův rekord v nejhlasitějším komerčním tracku podle standardu LUFS.) Kai Whiston je specifický tím, že dokáže do krásných poslechových ploch napasovat chytlavý taneční pulz s žánrovými přesahy, které nenudí ani nepůsobí jako prvoplánová vyšinutost. Jestli má z dnešních klubových dekonstrukcí vzejít někdo opravdu zajímavý, pak to bude tenhle kluk se spodkami na hlavě.