Track týdne: Wooden Whales - 28

Celá scéna New Weird Russia pro mě má, kromě povětšinou neotřelé kombinace lidového a urbánního, ještě kouzlo v tom, že z azbuky nepřečtu a nepřepíšu ani ň. Dohledávání informací o zajímavých ruských objevech tak nabývá rozměru středně detektivní činnosti, což je samozřejmě ohromná zábava, dokud o nich nepotřebujete něco rychle napsat. A počítač vám nakopíruje do překladače místo textu v azbuce hromadu otazníků. Spasiba!

Wooden Whales jsem objevila v lineupu letošního Mentu. Zpěvačka Svetlana dokáže rozeznít hlas ve výškách jako siréna, její lidovými písněmi inspirované vokální linky s ruskými texty v písních plavou v písních nad shoegazovými kytarovými plochami dalších členů kapely. A při poslechu se zaujetím zjišťujete, že tenhle žánr jde zajímavě aktualizovat, aniž by musel znít jako šest set třicátá sedmá reiterace My Bloody Valentine.

Po jejich showcasovém vystoupení ve slovinském hlavním městě jsem slyšela samou chválu a prorokovala jim podobnou budoucnost jako v roce 2018 petrohradským kolegům Shortparis, kteří se právě po koncertě na Mentu stali miláčky scény a ještě ten rok obrazili za velkých ovací evropské metropole i festivaly.

Koronavirus jim takový rozlet zarazil, místo koncertů ale přišli alespoň s třípísňovým EPčkem Поле чудес, jehož ústředním kusem je osmiminutová shoegazeová odysea s názvem 28. Kapela tady rozjíždí až postrockové velikášství, rozvláčné kytarové plochy ždíme na maximum a nebýt specifického projevu zpěvačky Svetlany, možná by si člověk řekl, že už to párkrát v životě slyšel. Doufám, že své divnosti popustí na dalších releasech uzdu ještě o něco víc, byla by škoda takové charisma držet zkrátka a snažit se ho vypulírovat.