Vstupní prohlídka: 2in2out

Jazzová tradice, aktuální trendy, experiment. Hudba skupiny 2in2out je do jisté míry založená na improvizaci, když zakladatelé souboru, saxofonistka Nela Dusová a kytarista Jan Lacina, jsou zároveň i autory většiny repertoáru, doplňují je Klára Pudláková a Adam Sikora. Všichni čtyři instrumentalisté se řadí k nové generaci českého jazzu, pročež jsme si je proklepli v naší pravidelné rubrice.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Honza: Černobílý záznam koncertu Wese Montgomeryho, neodbytný Vojta Drnek, ostravská superskupina Ostrich Quartet, zapomenuté CD Billa Charlapa v autě, nechuť dělat definitivní interpretace skladeb pro klasickou kytaru. To byly asi hlavní impulsy na mé cestě k jazzové a improvizované hudbě.

Nela: Formovali mě hlavně lidé kolem, nejenom pedagogové, ale i kamarádi. Pak samozřejmě spousta tuzemských i zahraničních interpretů. Nikdy jsem o tom výrazněji nepřemýšlela, prostě hrajeme hudbu, kterou máme rádi, a náš vkus a nároky na ni se proměňují s věkem a zkušenostmi.

Klára: Moje okolí, moji učitelé, komunita muzikantů, ve které se pohybuji.

Adam: Asi přirozený vývoj, který nastal díky vnějším vlivům a vnitřním pohnutkám.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Honza: Živím se učením. Živím a bavím se hraním hudby a zařizováním koncertů. Bavím se doma s rodinou a cvičením na kytaru.

Nela: Učím na dvou školách, konkrétně v Poděbradech a na pražském Spořilově. Taky se starám o chod naší kapely, dělám PR, aktuálně komunikuji s vydavatelem a grafiky ohledně nového alba a v neposlední řadě zařizuji koncerty. Rýsují se i další pracovní příležitosti, ale to povím, až to bude aktuální.

Klára: Živím se hraním koncertů a učím na klavír malé děti. Bavím se hraním hudby a skládáním.

Adam: Živí mě hudba. Bavím se spoustou věcí, třeba právě hudbou.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Honza: Hraní v kapele je jedna z nejlepších věcí na světě. O hraní bez spoluhráčů se moc nezajímám. Nicméně bych to v budoucnu rád zkusil.

Nela: Nejhorší je hrát s lidmi, se kterými si člověk nerozumí. Nejvíc mě zajímá, jestli má muzikant charakter, potom jak hraje. Je to jako ve vztahu, když se neumíte otevřít, chemie nefunguje. V 2in2out se, myslím, sešli lidsky i hudebně na sebe napojení lidé.

Klára: Hrát v kapele je skvělý, když je dobrá a lidi se navzájem poslouchaj jak v hudbě, tak lidsky.

Adam: Když to nezacvakne lidsky. Jsem rád, že jsem se dostal do fáze, kdy mě všechny kapely, ve kterých hrají, baví po lidské i umělecké stránce.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Honza: Když nedokáži formulovat hudební myšlenku. To mi pak prsty létají po hmatníku nahoru a dolů, často bez valného výsledku.

Nela: Muzikant v publiku.

Klára: Špatný zvuk, špatné publikum.

Adam: Záležitosti před nebo po koncertech. Během koncertů se většinou zajímám o to, co se děje na pódiu.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Honza: Pokud hraji s 2in2out, tak salát s modrým sýrem a ořechy, k tomu čerstvě rozpečená bagetka s olivovým olejem. Pokud hraji s HotBrew, tak burger a hranolky. Člověk se neustále přizpůsobuje okolnímu prostředí.

Nela: Před koncertem voda nebo čaj, po koncertě sklenka dobrého vína. K jídlu ideálně něco lehkého, vegetariánského, jinak se hraje těžce a hůř soustředí.

Klára: Voda a cokoliv k jídlu.

Adam: Záleží na aktuálních chuťových preferencí.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Honza: Kytary, aparáty, krabičky, trsátka, struny... Abych se pak dozvěděl, že to je všechno v hlavě a v rukách. Každopádně je fajn mít dobrý zvuk.

Nela: Za příslušenství, nástroje, vstupenky na koncerty, hodně investuju zpátky do kapely. Mrzí mě, když nezvládnu využít den podle svých představ, takže si pečlivě rozmýšlím, do čeho investuju čas, do rodiny a hudby ho putuje nejvíc.

Klára: Peníze za vybavení, promo kapely. Čas za zkoušení.

Adam: Nemůžu říct, mohla by si to přečíst manželka...

Jak byste charakterizovali současný svět ve třech větách?

Honza: Zkusím se nad tím zamyslet. Velmi komplexní otázka. A tohle je už asi třetí věta.

Nela: Jsme uspěchaný a unavený. My ten život nežijeme, my ho krájíme!

Klára: Přehršel, hledání, přechod.

Adam: V mnoha ohledech fajn. A v mnoha zase ne. Nakonec teda ve dvou.