Vstupní prohlídka: Acoustic Needles

Acoustic Needles jsou tři bubeníci, tedy profesor Michael Nosek a jeho dva žáci. U bicích zůstal ale jen profesor, elévové Lukáš a Jakub se přesunuli ke klávesám a baskytaře. K nahrání prvního EP Cycling si pak přizvali i hosty, kteří zpívají či hrají na dechy. Mezi své inspirace trio uvádí jména jako Robert Glasper, Alfa Mist i Jordan Rakei, jazzové kořeny nezapřou. Ve vstupní prohlídce bilancujeme nad současným světem i ideální backstagí.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

KUBA: Ovlivnila mě asi veškerá muzika, kterou jsem od dětství poslouchal. Jako malý jsem obdivoval geniálního basistu Jaca Pastoria, vliv na mě mělo i studium vážné muziky na hudebním gymnáziu a hraní na tympány v symfonickém orchestru. V poslední době mě velmi baví tvorba Roberta Glaspera nebo Alfy Mista, kterou se snažím inspirovat ve svých písničkách.

LUKÁŠ: Úplně první člověk, který mě v oblasti jazzu pohltil, byl Robert Glasper a jeho deska Black Radio. Toho mi mimochodem doporučil Michal, jako spoustu jiné dobré muziky. V hudbě mi dost vadí mainstream. Z toho důvodu nedokážu poslouchat klasiky, jako jsou The Beatles nebo Queen, i když je na mě Michal taky zkoušel. Pro mě jsou velká jména třeba Tom Misch, Alfa Mist nebo Jordan Rakei. Rád poslouchám interprety, které považuji za dobré hudebníky, a těmi všemi se rád nechávám ovlivňovat a inspirovat.

MICHAL: Ostatní hudební styly.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

KUBA: Hudba je ústředním bodem mých aktivit i zábav. Jinak mám rád dobré jídlo, rád jezdím na kole nebo posedím s kamarády.

LUKÁŠ: Studuju. A vedle hudby toho zas tak moc nedělám. Ale rád trávím čas s přáteli a rodinou. Prostě se snažím dělat, co mě v tu chvíli baví, a nejlépe i jde, ale moc dlouho mi ty věci krom hudby nikdy nevydrží. Jo a taky rád řídím.

MICHAL: Bavím a zároveň se i živím hudbou. Zajímají mě filmy a umění obecně a fascinuje mě vesmír.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

KUBA: V hudbě je, myslím, velmi náročné prosadit se s novým projektem. Doufám, že my budeme mít štěstí.

LUKÁŠ: Vždycky jsme s Kubou vzhlíželi k Michalovi jako našemu učiteli a profíkovi, takže je to trochu náročné a je to výzva být jeho spoluhráč. Jsem za to však moc rád, je to zábava a člověk se může hodně naučit.

MICHAL: Kumulace funkcí. Muzikant je booker, PR agent, řidič, bedňák, účetní i fotograf apod.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

KUBA: Asi stres, ale snažím se ho zvládat co nejlépe. A když dorazí během koncertu jídlo.

LUKÁŠ: Když věci nejdou podle plánu.

MICHAL: Křivé pódium, nekvalitní hardware nebo nefunkční elektronika.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

KUBA: Asi bez vody. A řízky v šatně muzikanti taky jistě vyluxují.

LUKÁŠ: Pivo, nejlépe Plzeň. A co se týče jídla, nemám žádné preference, takže asi pizza, protože je nenáročná, dobrá a na takové akce prostě patří.

MICHAL: Pilsner Urquell, Magnesia silně perlivá, studená mísa.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

KUBA: Investice do vlastních projektů – natáčení, klipy, investice do bicí sady.

LUKÁŠ: Za vinylové desky.

MICHAL: Peníze za nástroje a hudební vybavení a čas za šmejdění po bazarech.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

KUBA: Myslím, že možná cítíme takový zvláštní chaos a zároveň mrtvo. První karanténa asi většině spíše bodla, teď už nás docela štve být doma, a mám pocit, že některým lidem dokonce hrabe. Zvlášť muzikanti se asi nemohou dočkat první show.

LUKÁŠ: Podle mě se moc upínáme na materiálno našeho světa. Je pro nás důležitá kariéra, majetek a tak, což je samozřejmě nastaveno naší společností. Je ale škoda, že si občas neumíme uvědomit krásy, které jsou kolem nás, a neumíme si jich vážit.

MICHAL: Jsem trochu skeptik a pesimista, tak si to radši nechám pro sebe.