Vstupní prohlídka: Black Holes

Pražské duo Black Holes, které tvoří zpěvačka a baskytaristka Kate a bubeník Martin, má venku nové EP s názvem Back to Black. Na produkci nových písniček se podílel britský producent John Fryer (Depeche Mode, Nine Inch Nails), samotné nahrávání pak probíhalo v ústeckém Tajným studiu pod Janem Brambůrkem. Optali jsme se, co je provází vyjma velkých jmen.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Oba: Inspirovalo nás k tomu to, že se nám rozpadla předchozí vícečlenná kapela, ve které jsme oba hráli. Zůstali jsme tedy ve dvou a chtěli spolu pokračovat dál. Chvilku jsme hledali někoho dalšího, ale při hraní tam nebyla ta správná chemie. V tu chvíli jsme zároveň začali objevovat zahraniční dvojčlenné kapely jako třeba Royal Blood, a to byla určitě taky inspirace.

Káťa: Kromě Royal Blood mě hodně baví Nothing But Thieves, Twenty One Pilots, starší Muse nebo Boston Manor.

Martin: Mě v poslední době inspiruje, když spím. Často se mi zdá nějaká hudba ve snu. Někdy si to po probuzení pamatuju, někdy ne.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Káťa: Oba pracujeme v IT. Mám hodně ráda technologie a počítače. Když jsem byla malá, táta si pořídil počítač, na kterým běžel ještě MS-DOS, a já tam potají chodila hrát hry. Baví mě cestování, PSko, deskovky, zajít si na dobrý jídlo nebo pití a trávit tak čas s lidma, který jsou podobně naladěný.

Martin: Mě ty nový technologie většinou zas tak neberou, jsem v tomhle trochu old school. Pořídil jsem si teď starší motorku a není nad to se sebrat a někam jen tak vyrazit, vyčistit si hlavu.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Oba: Tahání věcí na koncerty. Hrajeme sice jen ve dvou, ale věcí máne jako čtyřčlenná kapela. To je zlo. A pak taky starat se o sociální sítě, vymýšlet neustále nějaký kontent. V dnešní době to asi bez toho nejde, ale jak jsme na to sami dva, tak je to dost vysilující. A psaní emailů, na který ti nikdo nikdy neodpoví, to je naprostá klasika.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Káťa: Když se vedle mě v kině baví lidi.

Martin: Když se kolem mě na chodníku nebo třeba v obchodě motaj lidi. Hlavně v těch obchodech. Vždycky někdo potřebuje jít zrovna tam, kde stojím nebo kam jdu já. Tak se snažím uhnout a někdo další se zas objeví a je to furt dokola. Já pak vůbec nejsem schopnej najít ty věci, který mám koupit a dokončit nákup.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Martin: Alespoň nějakého! Aspoň vodu, prosím. V ideálním světě by pak v každé backstage měla být zděná pec na pizzu a italský pizzař.

Káťa: Voda. A když člověk hraje na pivním festivalu, tak aspoň jedno pivo.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Káťa: Radost mi vždycky udělá dobrej koncert, na který vyrazím klidně i do zahraničí a v létě na fesťáky. Sem tam si koupím nebo dostanu nějakej vinyl. Dost peněz zahučí v položkách jako studio, mixy a mástry a nájemný za zkušebnu. Úplně nejlevnější nejsou ani licence a různý pluginy do DAWs a kytarový krabičky.

Martin: Co se týče peněz, tak se snažím koupit merch oblíbených menších kapel, když to jde. Jinak koupím paličky a nové blány na bubny a jen koukám, kolik to stojí. Už strašně dlouho jsem si neudělal žádnou bubenickou radost nějakým novým přírůstkem. Nechce mi někdo ze čtenářů udělat radost? Časově si občas udělám radost a pustím si doma vinyl. A pak samozřejmě živé koncerty, ty jsou stejně nejlepší.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?

Káťa: V mnoha ohledech vyspělej a civilizovanej a v jinejch zpátečnickej. Holky a ženy, buďte statečný. Máme jako lidstvo neskutečný možnosti a vymoženosti, ale všechno se děje tak rychle, že má člověk pocit, že vlastně nemá na nic čas a nic nestíhá.

Martin: Jà si myslím, že jsme se v tý naší kotlině nikdy neměli líp a jsem za to vděčnej. Zároveň mě ale děsí, že jak zleva, tak zprava jsou u moci týpci, co by měli sedět v kriminále a spousta lidí k nim ještě vzhlíží.