Vstupní prohlídka: Blue Chesterfield

David Jirka aka Blue Chesterfield vydal desku My Burning House u Drug Me Records. Podmanivý osobitý a intimní mix country, noiseu a shoegazeu, sebevědomý vokál přáteli zapomenutého kovboje někde na kraji světa a lo-fi zvuk přidává nahrávce na autenticitě. Blue Chesterfield má andělskou tvář, ale i nabitou pistoli za opaskem. Jak skládá a kam míří? Možná do nejbližšího baru, možná na zkoušku.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Já ty styly střídám častěji než ponožky, ono se to liší album od alba, skladbu od skladby, vždycky jsem někde nabral nějakou inspiraci a snažil se ony znalosti a barvy využít hudebně. Kdysi jsem chtěl hrát hlavně postpunk nebo třeba psychedelii. Miloval jsme kapely jako Viet Cong (Preoccupations), Joy Division, All Them Witches, to byly pro moje začátky absolutně zásadní kapely a vlastně pořád jsou. Na posledním albu jsem docela změnil formát s tím, že každá píseň vychází z akustický kytary, kde je zásadní hlavně text skladby, podle kterýho se pak snažím naladit zbytek instrumentálu tak, aby odpovídal náladě básničky, na který je to postavený. Poslední dobou jsou mi inspirací hlavně folkový a country písničkáři minulýho století, Dylan, Cohen nebo třeba Jackson C Frank. Hudba je pro mě jakási forma meditace, spásy ducha, rád bych to předal dál.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Momentálně studuju prvák nových médiích na Západočeský univerzitě. Když pominu studium, tak je to bude asi nekonečný pití, kterýmu se tak radostně oddávám. Taky už nějakou dobu dávám dohromady sbírku básní, která je na rozdíl od textů česky, tak snad to někdy dotáhnu do konce.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

No tak hraní bez kapely je jako kafe bez cigára. Když člověk hraje sám, tak se všude dostane vlakem, kytaru na záda a jedeš, to je výhoda, furt tam ale figuruje to slovo sám, občas to může bejt dost osamělý.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Nemám tušení.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Já jsem rád za cokoliv, co mi někdo nabídne, většinou mi ale stačí popelník nebo flaška nějakýho chlastu, to je teprve paráda.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Snažím se svoje peníze vkládat do vybavení a nástrojů, většina mých zlaťáků ale stejně skončí v barmanově kase.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Je to taková slepá ulička od tý doby, co zemřel Filip Topol a Leonard Cohen. Začali jsme se bát řeky, když začala smrdět, ale žádný zlato a stříbro neschová tu hnilobu, která roste z lidský nátury. Žádnej šampón nebo mejdlo neumejou tu špínu, kterou tady člověk zanechá. Ale lidi byli asi odjakživa takový. Vždycky chtěli víc a víc, až jednou nebude nic.