Vstupní prohlídka: Cold Venus Revisited

V Praze usazená kapela Cold Venus Revisited, jejíž tvorba se dotýká nejrůznějších žánrů od psychedelie po postpunk, vnímá hudbu jako únik před dystopickou realitou, podpořený existenciálními texty a hlučnou melancholií. Oli, Vladimir a Kaan se dali dohromady v Česku, jejich kořeny ale sahají od severu Ruska až po Turecko. Loni vydali debutové EP a nyní pracují na novém materiálu, který hodlají v blízké budoucnosti vydat. Naživo je můžeme vidět v pondělí 7. listopadu jako předkapelu belgických postpunkových unikátů Whispering Sons (rozhovor s nimi čtěte zde) v pražských Kasárnách Karlín.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Oli: Asi všechno, co poslouchám a vnímám kolem. Je těžké vyjmenovat oblíbené kapely, je to velké spektrum, ale srdcovka je sedmdesátková a osmdesátková punková scéna. The Velvet Underground, Spacemen 3, Kino… Jinak všechno od psychedelie, postpunku, krautrocku, garage až po dobré současné kytarovky.

Vladimir: Těžká otázka… Je to takový guláš všeho, co jsem kdy poslouchal. Chtěl bych najít zvuk, který by mi stylově absolutně vyhovoval, ale asi je to nekonečný proces.

Kaan: Inspiraci hledám i u Vladimira a Oli. Mám rád poměrně dost žánrů, ve kterých se využívají akustické bicí, a snažím se různé rytmy zapracovat do našich nápadů.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Oli: Koukáním filmů, četbou knih, sem tam dělám grafiku a tetuju. Živí mě design interiérů a architektura.

Vladimir: Baví mě svět kultury a umění celkově, hlavně kino, kam rád spontánně zajdu. Rád trávím hodiny na dobré výstavě.

Kaan: Jsem gamer.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Oli: Na hraní v kapele je všechno super. Nejsložitější je najít ty správné lidi, pak už to funguje.

Vladimir: Nebudu originální, je to tahání gearu po koncertech, když máš množství alkoholu v krvi, ale musíš být dostatečně zodpovědný, abys nespadl s kombem ze schodů.

Kaan: Kapela přirozeně vyžaduje určitý styl a někdy z něj chceš vystoupit a samozřejmě je tu i spousta prostoru na individuální vyjádření. Hraní v kapele umožňuje všechno.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Oli: Můj kocour.

Vladimir: Taky můj kocour.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Oli: Pivo, nejsem náročná.

Vladimir: Pivo. A voda, když už máš piva dost.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Oli: Koncerty, vinyly, všechno pro zlepšení kapelního zvuku.

Vladimir: Gear a krabičky žerou spoustu peněz.

Kaan: Já jsem „gear head“. Vždycky se najde nějaký snare nebo činel, který bych si rád koupil, taky si musím připomínat, že gear je důležitý, ale hudbu dělají lidi. Kromě toho samozřejmě paličky a blány.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?

Oli: Šílený. Ztracený. Dystopický.

Vladimir: Dřív jsem myslel, že procházíme podobnými historickými cykly v takové spirále a stále se zlepšujeme jako společnost. Od covidu dál mám za to, že spirála je nakloněná a my jako společnost letíme nadzvukovou rychlostí do pekla.

Kaan: Život je celkem náhoda, ale kdybysme ten experiment opakovali milionkrát, skončilo by to stejně.