V Praze žádné hraní v nejbližší době, tudíž Žižkovská noc jako jasná příležitost, na něm už téměř jen nový materiál. A pár hlášek k tomu.
Kdysi je jako industriální úderku založili Bugrr a Filda, ale když se pak přidal Marty a jeho bicí souprava, zmizely plechy a železa, a celé se to zvrtlo. Časem přibyl i Luďa s basou a naposledy jako čtvrtý druhý kytarista na podzim 2016 Toni. Letos v lednu s Ondřejem Ježkem dokončili třetí album, které se teď míchá, a Yoz pravil: „Jste v pořadí.“ A kdykoli je někde potká Vašek Havelka, znova se ptá, jestli se to fakt bude jmenovat, jak se to bude jmenovat. V létě pár festiválků, v září sebevražedný pokus v podobě turné. V Praze žádné hraní v nejbližší době, tudíž Žižkovská noc jako jasná příležitost, na něm už téměř jen nový materiál. Děti deště v kostce. D2ti de3t2.
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Filda: Bugrr.
Toni: Pochopitelně. A taky trochu Silver Rocket. A koncert OTK v době, kdy jsem je znal jen já a Jana Valková, kam jim nepřišel bubeník, což jim nějak nezabránilo nevystoupit. Dál.
Luďa: Ministry, Sonic Youth a Bugrr, protřepat, nemíchat!
Márty: Láďa Vodička.
Bugrr: Fabrika, nezaměstnanost, dobré výsledky ve škole... a Beatles.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Filda: Ředitel.
Márty: Jídlem a pitím.
Bugrr: DTP, občas pracákem.
Luďa: Budováním kapitalismu, electro projektem Nymphaune, hraním s Paprsky inženýra Garina a ničením kytar.
Toni: Buzeruju jiný kapely. Třeba aby si udělaly fotku.
Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Filda: Je to drahý.
Bugrr: Bordel.
Márty: Tahání cajku a kocoviny.
Toni: Nahánění opilců do auta. A kocoviny.
Luďa: Nehraní, koncerty pro fanoušky Divoký Fixy ve čtyři odpoledne venku a věta: "Máte to moc nahlas, mi to leze do červenejch."
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Márty: Kozy.
Bugrr: Jo. Mlha, bordel a kozy.
Luďa: Já. Nebo zpocenej Karel Gott v moshpitu.
Filda: Pivo.
Toni: Částečně odhalený ženský. Štěstí je, že vypadám jak vypadám, protože jinak bych skončil jako Abrhám Dalibor Vrána.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Márty: Kozy.
Filda: Pivo.
Luďa: Minerálka, tequilla a nějaký jaderný urychlovače.
Toni: Není podstatný co, podstatný je s kym.
Bugrr: Já jíst před hraním nemohu, takže mně je to jedno, k pití pivo a je to!
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Filda: Prodlužky.
Bugrr: Já za nic, všechno mi kupují kolegové, já věčně nemám prachy.
Luďa: Za merch na koncertech, za nástroje všeho druhu, studiovou techniku a hlavně za krabičky, aby si měli kumpáni v kapele z čeho dělat prdel, když to nefunguje.
Toni: Krabičky. Vejlety ven. Trika. Občas nějakej ten vinyl.
Márty: Za svoje kamarády.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Bugrr: Zcela kontrastní, rytmicky razantní.
Filda: Internet. Dobrý sluha. Zlý pán.
Toni: Názvy našich songů: Hnusný. Tvrzení (proti tvrzení) a Paseka.
Márty: ...
Luďa: Většina lidí má větší hrůzu z vybitýho telefonu než z dehytratace, hladu a nedostatku drog. Lidstvo zbytečně moc pracuje a telefonuje, a málo odpočívá. A pak je tu ještě vaginální suchost.
S Terezií jsme se sešly v jejím bytě a ve společnosti psa Starka se hodinu bavily o fascinujícím violoncellu, o tom, kdy hudba houstne nebo jaká je ta marvelovská a samozřejmě o tvorbě Hildur Guðnadóttir.
Rozhovor o atmsféře ideální k naslouchání, letech ve Slezsku i o vlastním monikeru, kterým už není šedá myš.
Trnavský rapper Zandome o důležitosti nastavování vlastních hranic, sebehodnotě, drzosti a nečekaných spolupracích na albu Identita.
„V určitý moment mi ale došlo, že lidé potřebují zejména radost. Nemyslím, že by někdy existovala doba, v níž by ji lidé nepotřebovali nebo ji neocenili, ale právě nyní je jí možná obzvlášť třeba," říká Joshua Idehen, který své album I Know You’re Hurting, Everyone Is Hurting, Everyone Is Trying, You Have Got to Try představí na letošních Colours of Ostrava.
Scházíme se v prostorném bytě v pražských Dejvicích u Doroty doma, nejsem tu poprvé, společně tvoříme hudební dvojici PoloMy. Z trouby začíná vonět pečené kuře, synův oběd a snad i trochu pro návštěvu. Čerstvě vyprané prádlo je třeba před rozhovorem pověsit, uvařit kávu, pohladit psa a začít s rozhovorem v kuchyni.
Miro Tóth je doma zejména na experimentální scéně, jeho žánrový rozptyl osciluje od ambientu, divokého free jazzu nebo industriálu až k opeře, kvůli které jsme se vlastně jednu květnovou neděli potkali. Na vyzvání festivalu NODO | Dny nové opery Ostrava připravil postapokalyptickou operu Bílá smrt.