Vstupní prohlídka: Jack the Hipper

Brněnská indie kapela Jack the Hipper nedávno vydala EP Suns, které si kompletně nahrála a produkovala sama. V naší rubrice jsme se ptali na inspirace, život mimo hudbu i na to, co všechno dokáže rozhodit pozornost muzikanta. Došlo na Radiohead, tahání těžkých beden, Wikipedii, tempuru i na to, proč je někdy hraní na bicí vlastně malý akt vzdoru proti algoritmům.

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hrajete?

Martin M.: Radiohead a Interpol. A nepřímo i rodiče, kteří mě v dětství proti mé vůli přihlásili do ZUŠky na kytaru. Dnes jsem jim za to vděčný.

Honza: Na základce pořady Medúza a Eso, později Noc s Andělem.

Martin K.: Kapely jako Interpol, Editors, ale i další mimo žánr, ze kterých jsem se snažil vzít si zase něco jiného. Hlavně ale setkání s klukama z kapely a Brno.

Tibor: Deprese.

Čím se bavíte/živíte vedle hudby?

Martin M.: Pivem a fotbalem. Jako úředník taky úřaduju na úřadě a obecně jsem velmi renesanční člověk.

Honza: Krom rodinného života se bavím jízdou na motorce, bastlením a baví mě taky vlaky a vláčky. Živí mě průmyslová automatizace.

Martin K.: Živím prací a bavím sportem, turistikou, kulturou.

Tibor: Baví mě jazyky, tak dělám překlady a lokalizace. Taky trávím hodiny na Wikipedii a sbírám zajímavosti, co sypu na lidi, i když se neptají. Věděli jste třeba, že tradiční japonská tempura, tedy zelenina nebo mořské plody smažené v těstíčku, má původ v postních pokrmech portugalských misionářů aktivních v Japonsku 16. století? Samotný název pokrmu vychází z latinského označení pro období půstu - tempora quadragesima.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Martin M.: Tahání těžkých cajků.

Honza: Nejhorší je, že se stejně při vystoupení všichni soustředí jen na frontmana. Taky když chytneš peška a řídíš. Tahání beden je super relax.

Martin K.: Za nejhorší dávám hlas pro tahání cajků!

Tibor: Samotné hraní v kapele je super. Podílení se na každodenním chodu, to je horší. Spoustu času musí člověk věnovat domlouvání koncertů a spoluprací, propagaci, plánování. Občas mi to skoro přijde, jako bychom spolu měli firmu, což mě zneklidňuje. Naštěstí máme v kapele členy s větším organizačním talentem.

Co bezpečně rozhodí vaši pozornost?

Martin M.: V podstatě cokoliv. Myslím, že mám ADHD.

Honza: Příchozí hovor od ženy.

Martin K.: Při hraní je to chyba, ať už kohokoliv, nebo technický problém. A v životě agresivní člověk.

Tibor: Špatný překlad.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Martin M.: Pivo a kari. Ale pravé české chlebíčky by taky potěšily.

Honza: Nějaké to pivo je fajn a jakékoliv jídlo taky, ale taková tradiční japonská tempura…

Martin K.: Pivo, voda a cokoliv alespoň drobného k jídlu potěší.

Tibor: Jasně, že žízeň nejlíp hasí pivko, já ocením taky nějaké ovoce. Ale jsem rád za cokoliv.

Za co utrácíte peníze/čas, co se týče hudby?

Martin M.: Čas na zkušebně, peníze na krabičky.

Honza: Většinou kupuju struny a konektory. Občas nějaká krabička a pak klasika vstupy na koncerty, vinyly, merch. Basu mám z roku 86 a asi před 20 lety jsem ji koupil v bazaru za 1000,-, což byla pro studenta pálka a musela mi půjčit mamka.

Martin K.: Koncerty, festivaly, desky a samozřejmě i nějaké vybavení od kabelů přes krabičky až po case.

Tibor: Bicí jsou nekonečná díra na peníze. Něco stojí paličky a blány, ale hlavně je pořád co přidávat nebo měnit. Nedávno jsem pořídil hajtku, po které jsem dlouho koukal, teď bych rád vyměnil snare a přemýšlím nad sampling padem, ať můžem přidat víc elektroniky.

Jak byste charakterizovali současný svět ve třech větách?

Martin M.: Realita je naštěstí zatím ještě o trochu snesitelnější než to, co vidíme na internetu. Ale co si budeme povídat, je to celkem divočina. My to tady snad ještě nějak přežijem, ale budoucnost je nejistá. Čím dál víc moci a majetku se soustřeďuje do rukou čím dál menšího počtu lidí, což je nebezpečné.

Martin K.: Těch sraček je kolem nás tolik, že to radši odlehčím a pojmu hudebně. Jako mix grindcoru a Těžkého Pokondra. A prosím, už žádné italské písně…

Martin M.: E vola vola si sa, Sempre più in alto si va!

Tibor: Dnešní svět je skvěle propojený, což na jednu stranu znamená, že je například daleko snazší najít komunitu spřízněných duší a společně prožívat specifickou výseč reality, hudební žánr, koníček. Na druhou stranu, toto propojení prožíváme na platformách patřících nejbohatším lidem historie, a namísto propojení lidí s lidmi se na nich setkáváme spíše s propojováním investorů s marketingovými ukazateli uživatelských dat. V době, kdy je pozornost komodifikována, umělci soupeří s obsahem generovaným AI a tvůrčí rozhodnutí se sklánějí před vlivem algoritmů, je vlastně rozhodnutí mlátit do bicích formou vzdoru – počítač to možná zahraje přesněji, levněji a tak, aby to prodávalo, ale dejte mi pokoj, já chci prostě dělat rachot.

Martin M.: Komodifikována… to bude asi jakože se na tom rejžujou prachy, že?

Honza: Takže už víme, že svět je plný vody, země, zvířat. Svět je plný rostlin, hraček, lidí, věcí a o něm si bude povídat přeci, zase příště, znova. A teď vypněte nás prosím, ať nebolí vás „hlova”.