Vstupní prohlídka: Johni

Písničkářka Johni začínala buskingem na pražských ulicích a vydala několik singlů, z nichž posledním je Dreaming About You. Následovat bude vydání prvotiny The Bloom, které je plánované na 28. května. Desku produkoval Tom Lobb, který jinak spolupracuje s Katarzií, Billy Barman nebo Korben Dallas. A co stojí za příběhy, které se na ní propisují? Seznamte se s Johni ve vstupní prohlídce.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Život. Vztahy. Svět. Už odmala obdivuji umělce a umělkyně, kteří jsou autory krásné hudbu o všedních denních pocitech a zážitcích. Zkrátka o životě takovém, jaký je. Už dlouho poslouchám Katarzii, která mě, ač píše jiným jazykem, inspiruje v tom, jak trefně a s důvtipem dokáže popisovat ty nejkrásnější i nejbolestivější pocity. K mému debutovému albu The Bloom mě jistojistě inspirovala Alice Phoebe Lou nebo kapela Men I Trust. Snažím se do hudby vložit sebe samu, bez obalu, bez masky… To je možná i důvod, proč své písně někdy ani nedokážu poslouchat. Do nedávné doby jsem působila především jako songwriterka s kytarou, ale na novém albu poprvé představuji své písně jinak. Tak jsem sama zvědavá, co mi nová éra přinese.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Pracuji v Ústavu makromolekulární chemie jako asistentka jednoho významného profesora, ale má přítomnost tam je čistě náhodná a docela absurdní. Už z důvodu, že o chemii nevím vůbec nic. Taky připravuji kávu v jednom bistru v Karlíně, ale kromě pracovních povinností velice ráda trávím čas s přáteli, cestuji, čtu a prožívám věci. Také studuji sociologii na Filozofické fakultě UK, ale teď si nejsem jistá, jestli to spadá do kategorie „čím se bavíš/živíš“.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Já jsem nikdy pořádně s kapelou nehrála, do nynější doby jsem vystupovala vždycky sama. Mezi hlavní negativa sólo vystupování bych zařadila skutečnost, že samotný zážitek nemohu s někým stoprocentně sdílet. Nikdo se mnou nestojí na podiu a neabsorbuje tu energii, která se pak velmi těžko vysvětluje. Mám na tom ale ráda to, že se nemusím na nikoho spoléhat, jen sama na sebe. Jediný, kdo může přijít pozdě na zvukovku, jsem já, a to mám docela ve své moci.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Lidé. Jejich interakce, konverzace a pohledy. Pohledy hodně.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Já vlastně piju před koncertem jenom vodu a někdy je super, když tam je pivo.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Za kapodastry, trsátka, kabely a ladičky – za věci, které velice pravidelně nechávám na stojanech mikrofonů, v sedačkách backstagí, na lavičkách v parcích a podobně.

Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?

Jsme zahlceni informacemi, produkty a možnostmi a je těžké se v jejich záplavě netopit. Po minulém roce vnímám svět především jako rozhozený, ale snad zčásti poučený. Zdánlivě nedůležité všední lidské interakce jsou důležitější, než jsme si mysleli, jsme stále lidmi.