Vstupní prohlídka: Judgitzu

Producent a etnomuzikolog Julien Hairon, známý jako Judgitzu, strávil posledních deset let sbíráním terénních nahrávek domorodých skupin v Africe, Asii a Oceánii, k vlastní tvorbě ho pak přivedl tanzanský žánr singeli. Loňský debut Sator Arepo, vydán pod hlavičkou Nyege Nyege, přiveze i do naších končin na nevšední festival Hradby Jednoty v půlce září. Ještě předtím jsme si popovídali o dceři, cestování a světě.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Když jsem s elektronickou hudbou začal, žil jsem v Tanzanii. V tu dobu se všude ozývalo singeli, každý den jsem tenhle žánr slyšel z telefonů a rádií. Od toho jsem se pak ve své tvorbě odrážel.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Jsem moc vděčný, že můžu říct, že mě hudba živí. Zabavit se pak dokážu mnoha různými způsoby. Miluju cestování, hlavně hromadnou dopravou nebo stopem. Když cestujete pomalu, tím spíš vám nic neunikne, a můžete se o své cestě rozhodovat i během ní. Když se bavíte s místními, dostanete doporučení na místa, která jsou důležitá pro ně, a v nejlepším případě vás pozvou k sobě a seznámí vás s příbuznými. Začal jsem si zaznamenávat zvuky ze svých cest, je to pro mě něco jako palubní deník. A před jedenácti lety jsem začal dávat doromady sbírku Les Cartes Postales Sonores. Prožívání takových dobrodružství je pro mě velmi důležitým zdrojem každodenní inspirace.

Vyučil jsem se tesařem, což je velmi vděčné řemeslo. Díky tomu jsem si dokázal kompletně zrenovovat starou stodolu, kterou jsem koupil jako ruinu. Přijde mi výjimečné, že můžu bydlet ve stovky let starém domě, který jsem opravil vlastníma rukama. Navíc když jsem žil v Tanzanii, měl jsem příležitost učit tesařinu lidi s hendikepem. Taky moc rád trávím čas na svém pozemku, pěstuju potraviny a stromy, celkově mě baví starat se o půdu.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Zažil jsem obojí. V kapelách už nehraju, ale pro mě nejhorší věc v tomhle ohledu bylo oznámit, že končím. Nesnáším pocit, že někoho zklamávám. Na hraní bez kapely je nejhorší to, že chybí ten společný duch. Musíte si vytvořit vlastní image, sebevědomí sami, a to může být hodně vyčerpávající.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Moje tříletá dcera. Její energie je nakažlivá, dokážu s ní být hodiny a úplně ztratit dospělácké soustředění.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Lokální zelenina a pití.

Do čeho investuješ nejvíce času a peněz?

Nejspíš do výchovy dítěte. Za sebe můžu ale říct, že čas a peníze nejsou nutně spojené. Snažím se trávit co nejvíce času s rodinou a šetřit co nejvíce peněz na budoucí projekty, třeba na cestování.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?

Svět vidím jako hodně dysfunkční místo. Západní společnosti po staletí vykořisťují jiné země pro svůj prospěch, růst a sílu, což vede ke konfliktům a strádání v místních komunitách. Navíc náš konzumní systém, zásadní pro západní ekonomiku, a sociální systém mají dopady na životní prostředí a planetu, které už nepůjdou zvrátit.