Vstupní prohlídka: Kule

Alternativně popová kapela Kule z Brna radí: „Přijď na koncík, kup si vinyl a pivo a moc nad tím nepřemýšlej.“ Souzníme a těšíme se z nového EP Perfektní plán, které vyšlo včera u Kabinet Records. Release party stíháte v Praze 29. dubna a v Brně 1. května, viz níže. O kapele, inspiraci a o tom, bez čeho se neobejdou v backstagi, se nám kluci rozpovídali…

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Richard: Hodně mě k tomu vlastně inspiroval Honzův taťka, už od základky to byl nějakej můj frontmanskej a hudební vzor. Deska Pod noční oblohou skupiny Park je jedna z mých nejoblíbenějších českých vůbec. Každopádně to, co teď děláme, nebyl dlouho můj styl. K popovějším rytmům jsem se dostal přes období rapu a metalu, smítka těchhle žánrů se v naší tvorbě, ať už schválně nebo omylem, projevují.

Jeník: Všechno, co poslouchám. Beru to jako výzvu, co všechno můžu ukrást z žánrů, který jsou úplně jinačí než to, co děláme.

Honza: Já hudebním stylům moc nevěřím - přijde mi, že je teď všechno smrsklý do takovýho multigenre mišmaše. Rap je pop, pop je indie, metal je folk a naopak. S Kule to je popovějšího rázu, což mě baví, jelikož je to odlehčený a můžeš si nápady zpracovávat, jak chceš.

Štěpán: Nejvíc asi Foals, Everything Everything, St. Vincent, David Bowie, Falco a Massive Attack, tam si půjčuju úplně všechno.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Richard: Vlastním a provozuju v Brně kavárnu Budka na Náměstí Míru. Rád cestuju, buď letadlem někam do tepla, když je v Česku hnusně, anebo na nějaký roadtripy autem s kamarádama. Mezi moje úchylky patří venčení psa po všech záhradkářskej koloniích, co existujou.

Jeník: Živím se grafikou do videoher, rád chodím po venku, nejvíc v lese.

Honza: Teď studuju magistra na pajdáku v Praze. Do toho učím angličtinu a hraju videohry, kalby už se tolik nedějou. Někdy chodím do divadla závidět hercům.

Štěpán: Živím se čepováním piva a nalejváním panáků. K tomu studuju Pedagogickou fakultu MUNI.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Richard: Na hraní v kapele je největší peklo najít čas na zkoušení, jak se Honza přestěhoval do Prahy, začalo být mnohem složitější sladit kalendáře. Když si hraju jen tak bez kluků, tak mi chybí hloupý fóry, inspirace, prostě každá zkouška je suprově strávenej čas s lidma, který máš rád, teda když ti někdo nekritizuje východní vyhrávky na kytaru, ale to je asi pro nějakej osobní posun taky důležitý.

Jeník: Na hraní v kapele nacházení společnýho času, bez kapely postrádám emoce okolo, který mě podvědomě rozvíjí.

Honza: Vždycky se budeš ve skupině lidí, co spolu něco vytváří, nějakým způsobem navzájem srát. Což je dobrej hnací motor pro vytvoření něčeho, co bys sám neudělal. Takže asi nalezení správné míry kompromisů a konfliktů. Hraní bez kapely je na hovno, protože člověk má jen dvě ruce.

Štěpán: Nejhorší jsou kapelní zkoušky, na kterejch se kromě pití piva i zkouší nějaký písničky.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Richard: Jan Čuma.

Jeník: Ženy.

Honza: Když pocítím nesnesitelný tlak vesmíru na to, abych utratil peníze za skvělý nový držák na elektrický zubní kartáček.

Štěpán: Když nemůžu z hlavy dostat nějakou píseň, kterou v hlavě mít nechci.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Basa piv, višňovka, matéčka a něco dobrého k jídlu, třeba večeře z Kabinetu múz, nebo prostě nějaký řízky.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Richard: Hrozně peněz za pivo na koncertech. Asi mi to zůstalo z dob, kdy jsem na koncertech měl hodně trému, tak jsem se potřeboval opít. Čas utrácím za zkoušení, i když takhle to není úplně hezký říct, protože to je dobrovolnej a příjemnej akt. Taky hrozným overthinkováním o partech, který se skoro nikdy nedostanou do finálních verzí našich válů.

Jeník: Peníze utrácím za zbytečně drahý synťáky, čas nekonečnejma improvizacemi, který si schovávám napotom.

Honza: Já se snažím neutrácet, kluci mi museli i koupit drum pady, protože jsem takovej škrťoun. Průběžně nechám nejvíc asi za spotřební zboží jako paličky tho. Časově mě nejvíce žere srovnávání s ostatníma namísto toho, abych cvičil nebo reálně tvořil.

Štěpán: Za synťáky, který kupuju od Jeníka, krabičky na basu a za piva, bez kterejch žádnej koncert neodehraju. Čas věnuju nekonečnýmu sisyfovskýmu přeposlouchávání našich demáčů.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Richard: Kámo, to je tak šílený. Těžko říct. K neuvěření. (who knows, knows)

Jeník: Hledání paprsků světla v mlze. Trpce.

Honza: Koukáš do telefonu. Nemáš kde bydlet. My brain is full of microplastics.

Štěpán: Může. Být. Líp.