Vstupní prohlídka: NOIX

Pražská čtveřice NOIX na jaře pokřtila debutové album Fragile Skies – sedm skladeb na pomezí shoegaze, indie rocku a temné psychedelie, které znějí jako soundtrack k nočnímu snění i tanečnímu úniku z reality. Po úspěchu singlu Radio Love ve Startéru Radia Wave kapela plánuje na podzim evropské turné a natáčení nového videoklipu. Jejich koncerty vás vtáhnou do jiného vesmíru – a vstupní rubrika níže nabízí pohled do jeho nitra.

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hrajete?

Alisa: Vyrostla jsem v obklopení desek a kazet, můj otec je totiž vášnivý sběratel hudby a hi-fi. Ve sbírce měl snad úplně všechno, co si dokážete i nedokážete představit. Taky mě často bral na koncerty. Jedním z mega zážitků byl poslední pražský koncert Davida Bowieho. Časem se to nějak vykrystalizovalo a našla jsem si to svoje. Nevyčerpatelnou klasikou jsou Radiohead, Björk a Tame Impala, bez nich by asi NOIX neexistovali. Zas a znova se víc a víc zamilovávám do synťáků, elektroniky a experimentů s vokály, což se asi začne velmi brzo propisovat.

Vladimir: Mám na starosti basu a samozřejmě se inspiruju soundem, který se hodí do konceptu kapely. Snažím se do něj zároveň vnést i svůj pohled na to, jak by basa mohla znít. Výsledkem je divoká směs zvuků ve stylu The Cure, která se skrze komplikované cesty posouvá k letnímu soundu à la Tame Impala.

Pavel: Svoboda a pornografie.

Lukáš: Tom Morello, Wes Borland, Jack White, Al Cisneros.

Čím se bavíte/živíte vedle hudby?

Alisa: Živím se psaním a bavím se taky psaním, všeho možného. V tvorbě mě nejvíce inspirují pocity a emoce, které ve mně vyvolává svět kolem. Pak příroda, nekonečno vesmíru a taky ujíždím na Japonsku a tamní kultuře. Další věci jsou upcycling fashion, cestování a malba – to je taková moje meditace.

Vladimir: Rád cestuju a koukám na filmy, každý rok jezdím na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Jinak se živím prací v lidských zdrojích.

Pavel: Krmení ptáků, skateboarding a balet.

Lukáš: Baví mě skateboarding, počítačové hry, filmy a začal jsem znova číst knihy. Profesí jsem ajťák a bedňák. To mě taky baví.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Alisa: Tvorbu miluju s kapelou i bez. Ani jedno mě neomezuje. Top na tom jsou koncerty, společné cestovaní, nahrávaní ve studiu a náš specifický humor. Nejhorší? Všechno ostatní! Věci, co ukrojují čas, kterého je vždy málo – práce, kapelní produkce, řešení proma, sociálních sítí a taková křehká záležitost – lidský element. Co člověk, to názor, musí se hledat kompromisy. Jsem introvert a perfekcionista, což musí být po komunikační stránce pro zbytek kapely dost hard. Jedno vím ale jistě. Pokud si rozumíte po lidské stránce a zároveň funguje i tvůrčí chemie, tak s kapelou získáte i něco vzácného – několik nejbližších přátel, které sice budete někdy milovat a někdy i trochu nenávidět, ale bez nich už by to prostě nešlo.

Vladimir: Pro hraní v kapele je klíčová diplomacie – musíš hledat kompromisy ohledně toho, jak by měl kapelní sound vypadat, protože v ní nejsi sám. Naopak při hraní bez kapely má člověk sice všechno pod kontrolou, ale často nemá dost rukou na to, aby všechny nápady zrealizoval.

Pavel: Nejhorší je poslouchat kecy, proč to nejde. Nejlepší je pocit po dobře odehraném koncertu.

Lukáš: Nejhorší na hraní v kapele asi ty argumenty a maličké hořkosti o nepodstatných detailech od tří “partnerek”, které ale vždy budou probíhat cestou ke společnému cíli.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Alisa: V podstatě cokoli, mám totiž poruchu pozornosti. Často se přistihnu, jak dělám několik věcí najednou, a nakonec nic z toho nedokončím.

Vladimir: Můj kocour Sonic – nejlepší kocour v Evropské unii!

Pavel: Deset piv a lahev Jacka Danielse.

Lukáš: Weed & sex...

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Alisa: Když mám hlad, nejsem to já. A po koncertě obzvlášť! Před vystoupením nesmí chybět nealko a kofein a po koncertě něco malého na zub a víno. Když akce organizuje náš kamarád Rory Hinchey z Aww Man Booking, to je hodně cool! Vždy do toho dává srdíčko a backstage je plná skvělého jídla a pití.

Vladimir: Za ty roky jsem zjistil, že nejdůležitější je, aby v backstagi bylo teplo a zrcadlo. Samozřejmě, pokud tam bude pizza a pivo, je to velké plus.

Pavel: Chlast a heroin.

Lukáš: Hodně vody, pivo, guláš nebo rizoto nebo pizza, ovoce, ořechy.

Za co utrácíte peníze/čas, co se týče hudby?

Alisa: Nejvíc asi za kapelu a cestování.

Vladimir: Pokud nepočítáme struny, kabely a další nezbytnosti, tak rozhodně za vinyly. Snažím se z každé navštívené lokace přivézt nějakou desku. Poslední dobou ale cestuju dost punkově, jen s minimem věcí, takže se to trochu zkomplikovalo.

Pavel: Koncerty a chlast.

Lukáš: Nejvíce utrácím peníze za kytarové efekty, kabely, struny a vinyly z koncertů.

Jak byste charakterizovali současný svět ve třech větách?

Alisa: Je to takový roller coaster. Hlavně se z toho nezbláznit, i když je to někdy dost těžký! Jinak si užívám maličkostí a nepřestanu s tím, dokud tady budu.

Vladimir: Musíme si zvyknout na to, že svět se změnil a my, mileniálové, nebudeme mít to stejné, co naši rodiče. Musíme si zvyknout na to, že ve vládách jsou šílenci a že idiotismus nemá národnost. Naší generaci nezbývá než to přijmout a pochopit – a snad někdy v budoucnu najdeme cestu, jak to změnit, doufám.

Pavel: Krásná země plná chaosu, nenávisti a manipulace.

Lukáš: Současný svět mi připadá jako kdyby někdo smíchal vizuál Ameriky osmdesátých let s náladami Evropy dvacátých let dvacátého století a propojil to technologickými aspekty cyberpunku a sci-fi.