Vstupní prohlídka: Ondřej Žlábek (O. J. Žlábek Band)

O. J. Žlábek Band působí na scéně od konce minulé dekády a inspiruje chicagským blues, aby obsáhnul i prvky toho neworleanského nebo funku a soulu. V roce 2023 zvítězil v soutěži Czech Blues Challenge a reprezentoval nás na prestižní European Blues Challenge v portugalské Braze. Tvoří ho jeden z nejlepších bluesových kytaristů u nás Jiří Maršíček, tvárná rytmika Jana Svorníka (kontrabas, baskytara) a Marcuse Jurkoviče (bicí) a srdcem kapely je frontman, harmonikář a zpěvák Ondřej Žlábek, na kterého jsme vyrukovali s několika otázkami.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Od mala jsem hrál na nástroje. Rodiče poslouchali kromě „big beatu“ i Otise Reddinga, Raye Charlese, Johnnyho Cashe a ve mně bylo blues už od mládí nějakým způsobem zafixované. Velký vliv na to, že jsem se dostal právě k blues, měli brácha a bratranec, kteří ho hráli společně s Jiřím Maršíčkem před dvaceti lety.

Pak asi před patnácti jsem byl poprvé na bluesovém koncertě – hrála Sharon Lewis s Janem Kořínkem na hammondky a Marcelem Flemrem na kytaru. Začal jsem obcházet pražské kluby a řvát „Yeah!“, kdykoli hrál Kořínek, Charlie Slavík, Flemr, Najponk, Maršíček nebo Rene Trossman, byl jsem tam. Pak mi maminka dala k svátku první harmoniku, tak jsem začal hrát a zanedlouho jsem šel na první bluesový jam k Trossmanovi, kytaristovi z Chicaga, který vedl v klubu U Malého Glena poslední neděli v měsíci jamy. Od té doby jsem je pravidelně navštěvoval a dostával jsem příležitosti hostovat u svých oblíbených pražských bluesmanů. Pak přišel den, kdy jsem dostal nabídku od Lorenza Thompsona, který tu dělal album společně s Kořínkem, abych s nimi nahrál song All Around Town. To bylo před devíti lety a dalo mi to motivaci založit si vlastní kapelu.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Chodím do práce a dělám v malé firmě na CNC fréze a elektrikařinu. Jezdíme na montáže do fabrik a obecně děláme automatizaci pro automobilový průmysl. Bavím se tím, že jsem táta. Mimo to rekonstruuju barák.

Co je nejhoršího na hraní v kapele a bez kapely?

Na hraní bez kapely je nejhorší to, že nedostáváš zpětnou vazbu a nezažíváš ty speciální momenty, které tě posouvají. Jestli se bavíme o hraní do backing tracku nebo o živém vystoupení, tak je to samozřejmě nebe a dudy. Na hraní s kapelou je zas nejhorší to, že jim musím dát nějaké smysluplné peníze, a když hrajeme „od dveří“, je to pro mě vždycky stres, proto to moc často neděláme.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Když Jirka začne hrát místo od E v A. Ale to se stalo jen jednou.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Vzhledem k tomu, že jsme teď v říjnu s Jirkou hráli v Jihoafrické republice s Geraldem Clarkem a já tam zažil chutě z jiné dimenze, tak musím říct, že hovězí steak odtamtud je prostě zážitek, který bych přál zbytku kapely, zvukařům a bedňákům, kdybych nějaký měl.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Koupil jsem si nejlepší boost/antifeedback od Kinderu, se kterým je radost hrát. Dlouho jsem hledal ten správný tón a postupně se k němu dostávám, protože to má obrovský vliv na to, jak se ti hraje a jakou radost ti to dělá. Známý si nechal přivézt z USA starého Harleye, tak jsem nakoupil i pár starých osvědčených komb a nechal si je zrepasovat u Honzy Stehlíka, který je ampový král číslo jedna.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Současný svět, aspoň tady v Čechách, jak ho vnímám, je o honění se za penězi, o strachu z toho, co vlastně bude a s čím se moje děti budou muset potýkat. Hudba je to, co lidi dokáže spojovat.