Vstupní prohlídka: Otázka času

„Jsme zpívající instrumentalistky, kterým pro sebevyjádření přestal stačit nástroj,“ říkají členky formace Otázka času, „vokální vyjádření je pro nás novou výzvou, ale zpívání vícehlasů celoživotní vášní.“ Markéta Mužátková, Denisa Gyürkeová a Klára Bielinská společně formují hudební i textovou podobu skupiny, čtvrtým členem je Matúš Levčík, jehož přístup vše vyvažuje, když přináší kontrasty i rytmické nápady. Debutové album Proud vydali na konci října a pohybuje se na pomezí popu, jazzu, folku a indie, představuje osobní výpověď s intimní atmosférou.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Denisa: Hudbou jsem se více začala zabývat na střední škole a od té doby mě ovlivnilo spoustu lidí. Nejsem člověk, který by sám velmi aktivně vyhledával nové kapely, spíše dám na doporučení přátel a muzikantů v mém okolí. Na konzervatoři to inspirací přímo vířilo a myslím, že právě tahle éra mě ovlivnila nejvíc. Písně, které skládám teď, jsou fúzí všech vlivů. Vzala jsem si něco z klasiky, něco z folku a určitě velkou část z jazzu a R’n’B.

Klára: Hlavně lidi okolo. Na začátku mé hudební cesty to bylo hlavně setkání s Denčou v šestnácti letech, teď už členové kapely, kamarádi, rodina a lidi, ke kterým hudebně vzhlížím, a jejich doporučení.

Matúš: Všechno, co jsem kdy poslouchal, mě do jisté míry ovlivnilo nebo alespoň posunulo vnímání hudby. Osobně si nemyslím, že bych hrál jedním stylem, spíše se snažím mít vkus na správném místě, aby mé hraní hudbu obohatilo a ne ochudilo.

Markéta: Nedávno jsme dávali dohromady za kapelu playlist oblíbených písní, který si jako odměnu vybrali někteří fanoušci ve sbírce peněz na natočení alba na Doniu, a docela zajímavým zjištěním bylo, že některé srdcové písničky se mi tam překrývaly s ostatními. Třeba pecky od Kirka Franklina, Jacoba Colliera, Snarky Puppy, Esperanza Spalding, Lianne La Havas, Lanuga… Tyhle vlivy se do toho určitě otiskly.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Denisa: Vedle hudby moc ráda cestuju, maluju, chodím do přírody a sportuju. V současné době učím hru na klavír a jsem taky učitelka na základní škole.

Klára: Jsem učitelka češtiny, angličtiny a hudebky na ZŠ. Ale ačkoliv i to je fajn, bavím se především právě hudbou, čtením a pečením sladkostí.

Matúš: Jsem učitel na ZUŠ. Baví mě sporty, příroda, vaření a čas strávený s rodinou a přáteli, ať už doma nebo venku.

Markéta: Vedle hudby ráda jakkoliv tvořím a organizuju sama sobě život. Je to nekonečný proces, protože jsem přirozený chaotik.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Denisa: Nejhorší je, když člověk nemá čas si pořádně nazvučit a pak se v klidu nachystat na koncert. Je to prostě otázka času…

Klára: Hledání společných termínů.

Matúš: Nejhorší na hraní bez kapely je, že tam chybí interakce mezi hudebníky a poslech jeden druhého.

Markéta: Nejtěžší je dobře si nastavit odposlech…

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Denisa: Na koncertech mě rozhodí špatný zvuk nebo třeba odjíždějící pedál.

Klára: Únava a když po mně chce moc lidí moc věcí najednou. A na koncertech špatně nastavené odposlechy. Cello mi pak rozhazuje pozornost u zpěvu a obráceně.

Matúš: Hlad nebo únava.

Markéta: Na pódiu určitě špatně nastavený odposlech. A mimo pódium nějaký nedořešený problém, který zaměstná moji hlavu.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Denisa: Mám ráda, když je co uzobávat v průběhu příprav koncertu. Většinou není čas ani pomyšlení na pořádné těžké jídlo.

Klára: Čaj!

Matúš: Tak za mě káva, čaj, pivo/víno. Na jídlo v backstagi nejsem zvyklý.

Markéta: Zelený čaj. Nebo jakýkoliv čaj.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Denisa: Peníze za koncerty, workshopy a vybavení ke klávesám. Čas pak na společné tvoření a věci okolo koncertů. V poslední době samozřejmě vydání alba Proud.

Klára: Rozhodně za lístky na koncerty a občerstvení na nich. U péče o cello jsou výdaje spíš nárazové, ale zase o to větší.

Matúš: Peníze hlavně na nástroje a příslušenství k nim. Čas na koncerty a cvičení.

Markéta: Paličky, blány, lístky na koncerty.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?

Denisa: Moje pocity jsou smíšený. Svět je krásný a hrozně mě to tu baví, ale zároveň mě trochu děsí, jak jde všechno rychle dopředu. Nemluvě o současném politickém vývoji.

Klára: Spěchám. Spěcháš. A spěchá celý svět okolo nás…

Matúš: Když to budu umět říct ve třech větách, život bude krásnější.

Markéta: Myslím, že v ledasčem se boří staré systémy. Lidi teď balancují důsledky a dopady, které plynou ještě z minulosti, tak, aby vedly k budoucnosti, kterou si přejí. Vnímám to jako přerod, kdy si lidi hledají vlastní Proud, ve kterém by byli v klidu…