Vstupní prohlídka: Prismatic (Tomáš Hrubiš & Martin Čech)

Z původního konceptu, kdy bubeník jako host doprovázel autora skladeb, se postupně vyvíjí i jejich vzájemná kooperace. Z čeho vyrůstají, kam se dívají?

Hudebníka a výtvarného umělce Tomáše Hrubiše a bubeníka Martina Čecha propojila spolupráce na Hrubišově desce Prismatic (Polí5, 2022). Použili zde kombinací zvuků varhan, syntezátorů a bicích s přesahy k minimalistické a darkambientní hudbě. Po vydání nahrávky spolu začínají hrát i živě. Hrubiš do té doby vystupoval převážně sólově a Čech s jinými projekty (Lesní zvěř, Hrubá hudba, Ensoi). Z původního konceptu, kdy bubeník jako host doprovázel autora skladeb, se postupně vyvíjí i jejich vzájemná kooperace. V současné době tak vytvářejí nový, již spoluautorský materiál, který můžete vidět a slyšet třeba na festivalu Dobršská brána.

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hrajete?

Tomáš: Toho je spoustu a výčet byl vydal na dlouhý seznam. Inspirace přicházejí mnohdy i ze zdánlivě mimohudebního kontextu. Například rytmizující zvuk eskalátoru, barva podnebí nebo náhodně zaslechnuté torzo rozhovoru může ovlivnit nějaký nápad. Zkrátka celou tvorbu určuje komplexně život, který žiju. Být pořád ve střehu. Nenechat se omezovat konkrétním stylovým sevřením. V nadsázce tomu „svému“ občas říkám overground, který poletuje někde nad žánry. Právě i proto je skvělé hrát s Martinem. Nejen že je excelentní bubeník, který se nebojí experimentovat, ale i jeho hudební jazyk je uvolněný, košatý, nedogmatický a zároveň soustředěný. Je to jako být v neustálém otevřeném dialogu.

Martin: Těch stylů a inspirací je více, třeba i z mimoevropského kulturní prostředí. Hudba je pestrá paleta a stejně tak vyjádření skrze ní se může odrážet ve více stylech. Záleží na aktuálním rozpoložení. Při společném hraní s Tomášem je inspirací samo toto spojení. Tomášovy zvukově hudební obrazy souzní s těmi mými a vzájemně je dokážeme procítit, čímž pro nás mnohdy vznikají překvapující dobrodružné příběhy.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Tomáš: Maluju obrazy, učím a kouřím.

Martin: Když čas a okolnosti mimo další práci dovolí, tak se rád vydám na místa, kde jsem nikdy nebyl, a taky na kopce a do lesů.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Tomáš: S kapelou domlouvání termínů a někdy i hledání různých nepohodlných kompromisů. Bez kapely zase nemáš odstup a hrozí uvíznutí v komfortní zóně bez progresu. Na sólo koncertech to může být občasný pocit osamělosti.

Martin: Obojí má své dobré i horší stránky. U kapely je to asi logistika a časový management, u hraní bez kapely tematická roztříštěnost nebo naopak zacyklení se v nějakém kruhu.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Tomáš: ...

Martin: Drink and roll.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Martin: Dobré kafe, jinak se asi není kde splést.

Tomáš: Jak říká Martin.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Tomáš: Utrácet by šlo pořád, nabídka je neomezená. Jde spíš o to, co člověk skutečně potřebuje, a co finance dovolí, než se zahlcovat gearem, který ani nevyužije. Poslední dobou mě hodně baví kytarové efekty. Na trhu je jich nekonečné množství, které si vyzkouším asi až někde na věčnosti. V nástrojích, efektech a tak dále jsem spíše za praktickou střídmost. Používat pořádně to, co mám, než se zahltit hračkami, které užiju z pěti procent. Poslední dobou mi vybavení sice narostlo, ale už jsem vyhlásil prozatímní stop stav. Kde jsou ty doby, kdy jsem si vystačil jen s akustickým klavírem a tyto příjemné strasti a útrapy se mě netýkaly. Jo a vinyly jsou taky zážitek…

Martin: Vše kolem hudby, co se týče její produkce, a hlavně nástrojů dokáže být na peníze hluboká jáma, takže tam je pořád něco, do čeho se dá investovat, a pak se něčeho se ztrátou zase zbavovat… Třeba jen na bicích nástrojích se toho dá vymýšlet bohužel až velmi mnoho, co mění zvukovou charakteristiku a celkový sound. Od samotného materiálu korpusů, rozměrů, všech možných druhů blan a pak přichází na řadu činely, což je taky kapitola sama o sobě. S časem, co se týče hudby, se to jako utrácení popsat nedá. Tam čas spíš klame a dělá, že neexistuje, což potom uvedou na pravou míru další okolnosti a povinnosti.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Tomáš: Budu parafrázovat Arthura Shopenhauera: ... hudba nejdokonaleji zobrazuje tajemství světa, a to je tajemství.

Martin: Chtěl bych být optimistou, ale moc se to nedaří. Je to spíš přání, aby lidé a naše vezdejší působení nebylo poslední tečkou v jeho veškeré rozmanitosti.