Vstupní prohlídka: Rusty Cowboys

"Tohle magické místo disponuje speciální mocí, která dokáže vsáknout všechny nepříznivé okolní vlivy a přetavit je v páru vzlínající za zvuků trubky ze zelených lesů," psali jsme v reportáži z loňského ročníku jihočeského festivalu v nevelké vesničce Dobrš, jehož obyvatelstvo se během festivalu znásobí. Letošní edice je opět věnována jednomu nástroji, tentokrát houslím. Vystoupí i houslista, violista a skladatel Alois Zatloukal se svým kvartetem Rusty Cowboys, jehož součástí je i kytarista Honza Bára. Špagety, theremin, country, co dál?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Alois: Pokud se v televizním pořadu říká „Jste to, co jíte“, myslím, že pro mě by platilo motto „Jste to, co posloucháte“. V posledních letech si užívám jednoduchou hudbu bez příkras a technické virtuozity. Hodně mě baví folk, roots rock, americana, country... Myslím, že je to na hudbě Rusty Cowboys patrné na první poslech. K jazzu jako takovému jsem se dostal díky spolužákovi Tondovi, který mi v 8. třídě na ZŠ „pirátsky“ přepálil nosič s hudbou Djanga Reinhardta. Slyšel jsem tam poprvé swingující housle Stéphana Grappelliho. Tehdy mě to chytlo a už nepustilo.

Honza: Myslím, že moje láska ke country, blues a americaně - tedy hudbě, ze které s Kovboji čerpáme - má původ v indiánských táborech na řece Střele, kam jsem jezdíval jako malý hoch. Ohně, banjo, tepee, koupání v řece (často ne zcela dobrovolné), no a ty krásný písně zpívaný jednohlasně desítkami lidí! To mě muselo nějak ovlivnit...

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Alois: Kromě hraní a skládání mě živí učení v ZUŠ. A když zrovna nehraju, tak si nejradši hraju se svou milovanou dcerunkou. Mezi mé nehudební koníčky patří vaření piva a jeho degustace. Mám ale také rád víno. Před nedávnem jsem začal jezdit na skateboardu, nedělám teda triky ve skateparku, spíš ho užívám jako dopravní prostředek (vlastním malý longboard). Jinak mě vždy bavily cizí jazyky. Zvláštní pozici v nich zaujímá polština, v níž nejradši konverzuji v pozdních večerních hodinách.

Honza: Šachy, chůze, vitamíny. Zírám na košile starších pánů.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Alois: Muzikanty řadím do dvou skupin. Ti, kteří nemají čas, a ti špatní. Já mám štěstí na jedny z nejlepších ve svém žánru. Nejhorší je rozhodně domlouvání termínů a zkoušek, pak už pozitiva rozhodně převažují. Upřímně neznám lepší zábavu, než řídit po koncertě domů a poslouchat své opojené spoluhráče filozofovat nad životem a pomlouvat kolegy z branže. Ale žerty stranou, hudba je pro mě zejména spolupráce, interakce, komunikace. Se sólo hraním se hraní v kapele vůbec nedá srovnávat.

Honza: Na hraní v kapele je všechno skvělé! Hrát s jinými lidmi může být fakt nádherný a silný zážitek. Obzvlášť, když má člověk rád svoje spoluhráče i lidsky. Potom, myslím, není nic lepšího!

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Alois: Bezpečně cokoliv. Mám štěstí, že jsem mimo to perfekcionista, nerozhodný typ a manuálně nezručný, takže mi všechno trvá mnohonásobně déle než ostatním.

Moji pozornost také rozhodí hodně hlasitá hudba na koncertě nebo jakýkoliv příliš hlasitý zvuk. Mívám s tím poslední dobou problém. Ale už jsem připravený a nosím s sebou speciální ochranné špunty.

Honza: Cokoliv, jsem odmala roztržitý a zmatený člověk.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Alois: V backstagi by rozhodně nemělo chybět pivo, to ve mě navodí pocit pohody a domova. Cokoli ostatní už je jen příjemný bonus.

Honza: Dal bych si špagety.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Alois: Neustále si kupuju nové hudební nástroje, krabičky a podobné věci, které nepotřebuju, a snažím sám sebe přesvědčit o opaku. Co se týká času, nejvíc se v posledních dvou letech věnuju kompozici. Mojí „guilty pleasure“ je pravidelné projíždění hudebního bazaru, kde si rád prohlížím věci, které nikdy nebudu potřebovat. Ale občas mi to ujede a takovou věc si skutečně koupím. Například theremin…

Honza: Nejhorší je prohlížení hudebního bazaru v brzkých ranních hodinách, kdy člověk jako takový sice je vzhůru, ale jeho soudnost ještě spí. To pak impulzivně nakupuji kytarové pedály.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?

Alois: Připadá mi, že světu a jeho podstatě zejména v poslední době moc nerozumím. Snažím se o tom moc nepřemýšlet a soustředit se na rodinný život.

Honza: To asi nezvládnu... Myslím, že se jako společnost často zabýváme marginálními věcmi, místo toho abychom měli odvahu řešit skutečné problémy. Místo božstev vzýváme workoholismus a nedostatek spánku.

více o festivalu zde