Vstupní prohlídka: Toyota Vangelis

Toyota Vangelis (vl. jménem Václav Peloušek) vynálézá elektronické hudební nástroje v Bastl Instruments a ve vlastní tvorbě hledá rozhraní mezi člověkem a strojem pod notnou vrstvou autotunu. V jeho textech se intimita mísí s globálními tématy, jako jsou velká data, klimatická krize nebo digitální odcizení. Václav v loňském roce spolupracoval s Never Sol na EP Moc a nyní vyplňuje koncertní odmlku přípravou nových spoluprací a prohlubováním a nahráváním materiálu na novou desku. Seznamte se.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Mega mě baví přemrštěný experimentální písničkářství, kterýmu se teď říká hyper pop a kontrastně k tomu českej 70s/80s normalizační pop. Baví mě dobře napsaný věci s extrémní inovativní produkcí. Myslím si, že je zdravý mít lokální ambice a sdělení, a přitom mít světovej zvuk. Pak se totiž zpětně to lokální zdá víc aktuální, důležitý a ve výsledku i světový.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Baví mě memy, můj pejsek Dingo, anime, YouTube a Adventure Time. Živím se inovací elektronických hudebních nástrojů v Bastl Instruments. Je to komplexní, mega to trvá, ale nikdy tě to nenechá hnít na místě.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Nejhorší je, že si nemůžu poslechnout a užít si ty svoje věci na tom velkým zvuku. Kvůli mikrofonu musí být odposlechy trochu kompromis.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Nevědomá bezohlednost či dekadence.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Ruská vodka v mrazáku, matcha a sušený ovoce. Bagety never.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Loni to byla hardwarová infrastruktura, abych mohl svoje nový věci hrát naživo. Ale teď víc topím čas i peníze za to, abych z toho live materiálu mohl vyprodukovat hotový nahrávky. Taky desetkrát obrátím každý slovo ve svých textech, protože čeština je hodně osobní, vrstevnatá a taky nezní vždycky úplně dobře.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Dechberoucí komplexita a barevnost, kterou je třeba oslavovat. Cokoliv se dá stylizovat do libovolné křiklavosti či unylé šedi. Ještě jsme dostatečně nevybudovali funkční paralelní struktury, aby se ty starý toxický mohly v klidu zhroutit.