Zázrak zrození (Ocelový alchymista 5)

Bratři Edward a Alfons Elricovi, jejichž pubertální věk ani zdaleka neodpovídá jejich znalostem a zkušenostem, stále putují a hledají jak Alfonsovo tělo (sic!), tak způsob, jak navrátit matku mezi živé. Edward je státním alchymistou, což mu dává velkou moc, na druhou stranu jde o stigma, neboť státní aparát není vůči občanům příliš přívětivý.

Pátým svazkem z celkových sedmadvaceti se stále nacházíme v první pětině, proto není divu, že Hiromu Arakawa na čtenáře sype nové postavy, s jejichž pomocí nejen sune příběh vpřed, ale odhaluje minulost obou bratří. Předchozí kniha vrcholila tragickou událostí, zemřela jedna z důležitých postav. Arakawa úvod následujícího dílu pojala tak, že když něco umře, musí se něco nového zrodit. Bratři Elricové se dostávají do situace, kdy si musí poradit s domácím porodem, což je vzhledem k jejich věku zdrojem groteskních situací, které autorka zdůrazňuje výrazně zjednodušenou kresbou.

recenze na Ocelového alchymistu 4 zde

V druhé části se Edward a Alfons setkávají s důležitou osobou ze své minulosti – učitelkou alchymie, díky níž se Edward dal na řemeslo. Tak se dostáváme do dětství hlavní dvojice a dozvídáme se podrobnosti o jejich rodině a tragických osudech, které formovaly jejich budoucnost. Tady už výrazně ubývá groteskní zkratkovitosti a Arakawa drnká na jiné emoční struny. I díky tomuto střídání nálad není těžké se do příběhu ponořit a ztotožnit se s hlavními hrdiny, kteří mají své kladné i stinné stránky.

Rozsáhlý příběh Ocelového alchymisty spíše než rozmáchlé epické vyprávění připomíná nekonečnou telenovelu. V ní se emoce míchají jako v obřím koktejlu, který pomalu srkáte brčkem a s pomlaskáváním si vychutnáváte jednotlivé chutě.