Backstage: Rozka Hájková (Povaleč)
Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.
Nejlepší desky loňského roku? Celkové pořadí redakce Full Moonu už známe, jak ale hlasovali jednotliví redaktoři a redaktorky?
Nejlepší desky loňského roku? Celkové pořadí redakce Full Moonu už známe, jak ale hlasovali jednotliví redaktoři a redaktorky? Nejčastěji vybíráme desky Low, Little Simz, Dannyho L Harlea, Black Midi, Linguy Ingnota a Injury Reserve. Nezapomínáme ale ani na Iglooghosta, King Gizzard & the Lizard Wizard, producenta Madliba, kolaboraci NYX s Gazelle Twin, slovenského rappera Prezidenta Lourajdera nebo hudebnici Spelling.
http://www.fullmoonzine.cz/uzivatel/akana
Squid – Bright Green Field
Vyplatilo se s velkou deskou počkat. Soustředěnost a živelnost bývají vnímány jako protiklady, ale u Squid jdou ruku v ruce. Inovativní, promyšlené, a přece je to nářez.
Wardruna – Kvitravn
Když se řekne temný pohanský folk ze severu, je tu velké nebezpečí střetnutí s povrchním kýčem. To ale u Wardruny nehrozí. Respekt k přírodním silám je u nich opravdový a hluboký.
Low – Hey What
Mám dojem, že Low po třech dekádách na scéně zažívají podobně obrodnou a „redefinující“ fázi jako před časem Swans. Majestátní vokální melodie v objetí s drnčícím, rozrušujícím noisem, to je kombinace, která laská i zraňuje najednou.
Vladimír Mišík – Noční obraz
Že pokračování spolupráce s Petrem Ostrouchovem přijde takhle brzy po báječné desce Jednou tě potkám, čekal málokdo, natož že ji ještě překoná, ale stalo se. Noční obraz je zamyšlenější, tesknější a soudržnější, nevím, jestli víc chválit Mišíkův do morku kostí prožitý zpěv nebo přiléhavá a nadčasová aranžmá. Slavní hosté určitě nejsou tím nejdůležitějším, ale stejně: kdo z našich muzikantů může říct, že mu na desce zpívali Blind Boys of Alabama a hrál Dónal Lunny?
Zuby nehty – Srdce ven
Kromě toho, že je bez slabého místa, je album také krásně poskládané. Od jasných hitů přes legrácky s Vývarem a Jmelím až po závěrečná existenciální zadumání.
Beata Hlavenková – Žijutě
Beata Hlavenková je výjimečná hudebnice, o tom není sporu. Při pohledu na seznam jejích spolupracovníků je ale pozoruhodné i to, s jakou nenuceností propojuje lidi z jazzu, alternativy i popu. Skutečná osobnost.
Lucia Banáková Pre mňa to bol rok, keď som sa viac jako hudbe začala venovať záhradníčeniu. Starnem a triezviem. Bol to rok plný silných a zraniteľných žien, najprv v podobe Lingua Ignoty, ktorá sa síce nedokáže vzdať akejsi pompéznosti, no Sinner Get Ready je silný album.
A potom prišla Emma Ruth Runndle, žena takmer rovnakého veku i životnej situácie. Prestala piť, rozviedla sa a napísala neskutočne osobný, tichý album, pri ktorom ma zviera omnoho viacej ako keď mladý chlapec, hoci skalopevne predsvedčený, kričí svoje pravdy a bolesti. Vidím, cítim s ním, ale pri Emme to je o level ďalej. Ona tú bolesť nemusí vykričať, ona je s ňou už zmierená a vie, že neodíde, tie rany sa dá len prijať a do života integrovať.
Sabina Coufalová Samý ubrečený desky. Rok tygra teprve přijde.
Marissa Nadler – The Path of the Clouds
Marissa má ráda tajemství nevyřešených případů a záhad. A tak o tom nahrála desku. Mrazí z ní.
Plusminusnula – Nový zprávy žádný
Problémy třicátníků ve městě. Žádný nový objev, ale umí zasáhnout, když nemáte stabilizované emoce.
Edúv Syn – Mám červené oči lebo stále pláčem
Za texty.
Low – Hey What
Za písničky.
Danny L Harle – Harlecore
Za beaty
Tonstartssbandht – Petunia
Little Simz – Sometimes I might Be Introvert
Black Midi – Cavalcade
Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert
Iglooghost – Lei Line Eon
King Gizzard & the Lizard Wizard – L. W.
Sedmnácté album kapely naznačuje po loňském K. G. druhou půlku názvu a přináší pohodu ochucenou východními melodiemi a krautrockem, stejně jako je tam slyšet tvrdší stoner. Nakonec to ale žádná velká divočina není.
Tom Rosenthal – Dennis Was a Bird
Nejosobnější vyznání a láskyplné pozdravy tam nahoru.
Gazelle Twin & NYX– Deep England
Temné, mystické, silné.
Billie Eilish – Happier Than Ever
Něžný pastelový cover ukrývá album plné momentů katarze a konfrontací, ale i láskyplných vyznání a sebepřijetí.
Iglooghost – Lei Line Eon
Britský producent Saemus Rawles Malliagh si potrpí na mysteriózní atmosféru, která jeho hudbu zaplňuje od nenápadných, ale významných motivů, po nezvykle široký negativní prostor. Z hlubin digitálního brajglu vystupují housle, piano a sbor, a přitom na sebe nestrhávají pozornost. Dokonce stojí kdesi v pozadí jako součást masivní barevné plochy. Jemné tahy štětcem, vytvářející masivní expresivní a šokující malbu.
Hackedepicciotto – The Silver Threshold
Baskytarista Einsturzunde Neubauten Alexander Hacke se svou ženou Danielle de Picciotto patří k zaníceným hledačů melodických souvislostí. Se svým projektem Hackedepicciotto prozkoumávají neuvěřitelně rozmanitý svět, v němž z jednoho koutu hrají hebké symfonie, z druhého zaznívá škrábavý hrdelní zpěv a mezi těmito dvěma póly se pnou spojovací zvuková lana. Některá krásně pevná jako dřevo tradičních východních nástrojů, jiná elektronicky zamotaná a roztřepená, div se neutrhnou. The Silver Threshold prostupuje neustálý dojem čehosi povědomého v jinak naprosto neznámém světě.
Vladislav Delay – Rakka II
První díl projektu Rakka vydal finský skladatel Sasu Ripatti pod znovuoživeným pseudonymem Vladislav Delay loni a podtrhl jím svou nebývalou schopnost pracovat s těmi nejspletitějšími strukturami. Rakka II, podobně jako předchozí album, do posledního místa zaplňují ty nejsilnější emoce spojené s drsnou finskou krajinou. Ostré kameny, které proříznou kůži jako nic, křivá torza stromů zasažených bleskem, voda příliš ledová na osvěžení. Psychotické ruchy, uhrančivé drony, omračující elektronické záblesky na jinak chmurně zamračeném nebi.
Arab Strap – As Days Get Dark
Návrat po šestnácti letech v plné parádě, skotští melancholici silně vystavěnými songy strčili celou svou dosavadní kariéru do kapsy.
John Murry – The Stars Are God’s Bullet Holes
Podobně jako Mark Lanegan odráží John Murry ve svém hlubokém hlase zkušenosti a prožitky, které nikdo netouží zažít. Síla.
Spellling – The Turnig Wheel
Opulentní hudební hostina. Ubylo temných tónů ve prospěch košatého hudebního projevu, baroko, cirkus, Prince, pejsek a kočička.
Elbow – Flying Dream 1
Křehké, intimní krasosmutnění. Zabíralo na mě před dvanácti lety, kdy jsem si pro sebe manchesterské objevil, a funguje pořád.
Mogwai – As the Love Continues
Z Rave Tapes si už nepamatuji nic, z předposledního alba Every Country´s Sun jen úvodní a závěrečný track. Zrovna, když jsem si říkal, že by Mogwai měli vydávat už jen soundtracky (slyš Atomic a Kin), si dovolí vydat řadovku, která mě baví od první do poslední minuty. Naprosto zasloužená TOP 1 britského albového žebříčku.
Danny L Harle – Harlecore
Extrém sa už v súčasnosti stáva v živote normou, pandémia požiera nielen telá, ale i duše. Pre mňa sa Harlecore stal instantou pilulkou, ktorá dokázala nakresliť hoci krivý, ale intenzívny úsmev na ťažké situácie. Dovolím si tvrdiť, že absolútnosť týchto danceových trackov ma bude sprevádzať i v budúcnosti a Dannymu by som sa za ne najradšej osobne poďakovala.
Koreless – Agor
Na albume vychádzajúcom po šiestich rokoch odmlky producenta Lewisa Robertsa ma najviac baví čistota a celkový originálny sound. Nadrobno nasekané hlasy a ich melodické kreácie tvoria s beatmi otáčavú špirálu, za jednu nohu ťahajú do temna, druhú roztancuje i najmenší zvukový záchvev. Minimalistická hra s poslucháčom, ktorá nemá víťaza ani porazeného.
Fatima Al Qadiri – Medieval Femme
K tomuto albumu som si nečakane vybudovala veľmi intímny vzťah. Zdráham sa ho pomenovať, pretože je tak delikátny a vzácny, že by ho slová zatvrdili. Poviem aspoň, že Medieval Femme je ľahký závoj, volanie sirén a atmosféra najhlbšej izolácie.
Najzábavnejšie:
Wreck Tech – Four Weird Club Tracks
Jap Kasai – OWN ˚C
Pre pohladenie duše:
Tomaga – Intimate Immensity
Facta – Blush
Island People – II
Vražda na parkete:
Bad Zu – Mirage
Ima Teva – V kruhu
Originální, osobité, vtahující, nádherné zvukové příběhy soudobé experimentální a klubové elektroniky, přetavené do silných písničkových příběhů.
Richter a syn – Něco zacyklit je mnohem složitější než to pustit tam a zpátky
Kytara, elektronika, hlas, samply, měnivé, ale zároveň kontinuální album s ojedinělou a silnou atmosférou, když dáš improvizacím a experimentům aranžérský řád a uděláš z nich parádní skladby.
Něco něco – Útržky
Album, které mě při každém poslechu bavilo od začátku do konce. Zdánlivě jednoduché písničky, jenže s parádním tahem, propracovanými kompozicemi i aranžemi, texty, zpěv, celkový sound, prostě celédobré.
Lingua Ignota – Sinner Get Ready
Poslední deska Kristin Hayter stojí s předešlou Caligula v zajímavém kontrastu. Upozaďuje hluk a elektroniku, ale svým způsobem tne do živého ještě více, snad i díky faktu, že je dosud nejblíže tvůrčí vizi umělkyně. Sinner Get Ready se převážně nese ve folkovém duchu, a proto se při vyhrocenějších momentech dostává hlouběji pod kůži. Raději než na hudební extrém sází na emoce prýštící s profesionálně trénovaného vokálu, který deklamuje texty o náboženství se vší grácií i pokřiveností.
Injury Reserve – By the Time I Get to Phoenix
Precizní hiphopová dekonstrukce odpovídající chaosu dnešní doby. Injury Reserve proměnili osobní i globální tragédii v paranoidní, temný a podvratný hudební počin, jehož kvality se odkrývají s rostoucím počtem poslechů
Antichrist Siege Machine – Purifying Blade
Přehlídka nejvyhrocenějšího war metalu, který umocňuje pádně úderná produkce. Purifying Blade se občas točí v kruhu a z čistě hudebního pohledu nepřináší do žánru nic nového, jen šlape důrazněji na plyn a rozdmýchává oheň do hodnot, na které zaběhlá jména nedosahují. A právě nespoutaná energie dělá z debutu vrcholnou přehlídku hudebního extrému napříč žánry.
Lingua Ignota – Sinner Get Ready
Kristin Hayter i já jsme začaly v pandemii víc cenit rurální prostředí, akorát ona udělala další super album. Lingua Ignota je jedna z mých femmes fatales a zatím mě ani jednou nezklamala.
Gazelle Twin & NYX – Deep England
Na tohle jsem čekala jak na smilování. Ve své chatě na Čáslavsku jsem si za poslechu tohoto alba přišla jako na mýty opředené horské pastvině, a to koukám z okna na túje.
Low – Hey What
Jak být na scéně dvouciferný počet let a být fresh i bez slepého následování trendů? Low jsou zázrak.
Dirty Old Dogs – Let’s Burn Heaven Again.
Kapela Dirty Old Dogs dokázala neuvěřitelně vyrůst, zbavit se svých neduhů a natočit sevřené album, které se netají ambicemi jít ven. A šance, že se jim to podaří, je velká.
Gojira – Fortitude
Protože touhle deskou Francouzi ukázali, že dovedou být skutečně velká metalová kapela, která je aktuální, nikoliv jen na setrvačník jedoucí dinosaurus vyprodávající stadiony.
Arca – KiCK ii, iii, iiii, iiiii
Vesmír se rozpíná.
Kanye West – Donda
Někdo nemůže být dobrý člověk, aby mohl být o to lepší bůh. Ye.
Pláč Hoven – Záchod a Trest
Obraz života nízkopříjmové skupiny a další vážné srandy. Koprolálisté se po osmi letech dokopali k nové nahrávce, která je pozoruhodná nejen z hlediska sociologického. Často infantilní, ale to už patří ke hře. „I Ben Cristovao se má líp než ty.“
Black Country, New Road – For the First Time
Snáď najvyprosenejší album, ktorý som zároveň nechcel, aby prišiel a narušil môj vzťah s nekvalitnými koncertnými verziami pesničiek nahratých na mobil. For the First Time je zmesou rôznych vplyvov od mathrockovo čistej gitary po klezmer s určitou intimitou a priateľskosťou vo výraze. Predstava, že Black Country, New Road dokáže vytvoriť ešte niečo lepšie, je odzbrojujúca.
Black Midi – Cavalcade
Nie tak vplyvný a intenzívny ako predchodca Schlagenheim, ale i tak jeden z najatraktívnejších a najkomplexnejších albumov roka. Black Midi idú iným smerom a svojmu zvuku prenechávajú väčší priestor. Jazzové a progrockové prostredie im svedčí!
Spellling – The Turning Wheel
Trvalo nejaký čas, kým som na The Turning Wheel dozrel. Inštrumentálne pestrý kolorit a výnimočnosť takmer každej skladby z neho robí jeden z najsilnejších albumov roka.
Sarah Davachi – Antiphonals
Tomáš Niesner – Aurora
Daniel Bachman – Axacan
Michal Mikuláš
Black Midi
The Killers – Pressure Machine
Konečne dostali rozum a vrátili sa k hudbe!
Springtime – s/t
Čekal jsem hodně, dostal víc. Od úvodní Will to Power, po závěrečnou The Killing of the Village Idiot neskutečná tenze a dynamika. Gazovy kytarové prasárny, delikátní piano a bicí, které nepotřebují doprovod.
Floating Points, Pharoah Sanders and the London Symphony Orchestra – Promises
Mše.
Isama Zing – Blurry AF
Jonatan si dal s deskou načas, ale vyplatilo se to. Strašně jsem rád, že je Full Moon u toho.
Plus všechny releasy Full Moon Forum a ještě alespoň tyhle, bez pořadí a stejně nejsou všechny: Amelie Siba – Love Cowboys, Arooj Aftab – Vulture Prince, BLK JKS – Abantu / Before Humans, Burgr/ Štrpka – s/t, Emma-Jean Thackray – Yellow, Fvck_Kvlt – Commertial Mainstream Nihilism part I.: Kvlt Radio, Gazelle Twin & NYX– Deep England – Deep England, Jane Weaver – Flock, Little Simz – Sometimes I Be An Introvert, Maarja Nuut – Hinged, Mabe Fratti – Será que ahora podremos entendernos, Nun Gun – Mondo Decay, Sault – Nine, Sleaford Mods – Spare Ribs, Squid – Bright Green Fields, Sons of Kemet – Black to the Future, Tarta Relena – Fiat Lux, The Bug – Fire, Sinks – s/t, Theon Cross – Intra-I, Tiziano Popoli – Burn the Night / Bruciare la Notte: Original Recordings, 1983–1989, VA – Liptov
Xenia Rubinos – Una Rosa
Obrovská svoboda prožít drásající emoce dramatickým způsobem. Patos tu není kýč a rumba se dá moc hezky zkombinovat s hip hopem.
Lost Girls – Menneskekollektivet
I skoro po roce si vzpomenu na obrazotvornost týhle nahrávky. Meziprostorová meditace o tom, jak si být s jinými lidmi ani ne moc blízko, ani ne moc daleko.
Ursula Sereghy – Ok Box
Zvědavost, hravost, překvapení. Nic mi to nepřipomíná.
Maria Peszek – Ave Maria
Přebal desky mi evokuje Amandu Palmer. Taková nějaká surová avšak přirozená ženskost. Každý song je trochu jiný, je to jak otevírání okýnek adventního kalendáře. Člověka okamžitě napadá, že tahle provokace musí mít v Polsku těžké podmínky, a o to víc rostou sympatie.
The Armed – Ultrapop
Maximalistická, ultra intenzivní journey se spoustou proměnných i neznámých, jež stojí za to rozlousknout. Koncept desky jako obroda tvrdé hudby a jejího vnímání. Gather, grow, go, young Daniel.
Injury Reserve – By the Time I Get to Phoenix
Hip hop nové dekády. Tam, kde rapeři schovávají svou chaotičnost a útržkovitost za pojem „abstraktní“, se arizonské dvojici daří eklektické kousky lepit do srozumitelných celků. Post-rap si, co chvíli pohrává se samply Black Midi, Shellac nebo Black Country, New Road, a přesto se mu ve všem tom zmatku daří být chytlavým, zapamatovatelným kouskem.
Turnstile – Glow On
Album, které dozajista svléká vážnost hardcore/punkového žánru z kůže, a aniž by ho zesměšňovalo, oblíká flangerové kabáty, shakery, cowbelly a zpoza hippiesáckých brýlí pumpuje Beastie Boys beatdown mezi lofi pokojovku. Svěží, bezchybný a energický počin v žánru, kde by se mohlo zdát, že bylo vše vykřičeno.
Low – Hey What
K předchozí desce Double Negative jsem hledal cestu dlouho a na několikrát. Možná i proto, že to stálo více úsilí, ji mám raději než loňskou novinku. Ta mě chytla na první dobrou a drží se mě pořád. A dlouho bude.
Jiří Procházka
Deafheaven – Infinite Granite
Shortparis – Яблонный сад
S každou deskou lepší a lepší. Vynalézavá a drzá elektronika petrohradské pětice čím dál víc míří do popu, a tak to má být.
Low – Hey What
Nejlepší album na doma. Můžete mít puštěnou pračku i digestoř a všechny zvuky domácích spotřebičů se tam perfektně hodí.
For Those I Love – s/t
Smutný hity, irský přízvuk. Luv it!
Danny L Harle – Harlecore
Nemáte někdo DDR?
KMRU – Logue
Doják.
Sega Bodega – Romeo
Bude to naživo taky tak dobrý? Prosím!
Punctum Tapes – Kimchi Sample Library
Díky Punctu! Díky za desku Liptov i za samply krájení zelí.
Madlib – Sound Ancestors
Ikona, ktorá vydala svoj debut po takmer tridsiatich rokoch na scéne. Raj samplov, slučiek a bubnov.
Jpegmafia – LP!
Uhladenejší a prístupnejší než na All My Heroes Are Cornballs, ale zároveň je Peggy stále rovnako pestrý a energický. Rap spravený kreatívne a inovatívne.
Prezident Lourajder – Opus Magnum
Prezident Lourajder má svoju vlastnú tvár ako nikdy predtým. 100-percentná kvalita obrazu aj zvuku. Totálny smútok aj vyslobodenie v jednom.
Injury Reserve – By the Time I Get to Phoenix
Tahle deska je místy až zuřivě experimentální, ale přitom se snadno poslouchá. Na průzkum neobjevených zákoutí rapu si můžete jen těžko vybrat lepší průvodce.
Tyler, the Creator – Call Me If You Get Lost
Tyler!
The Bug – Fire
Měl jsem pocit, že chci od novinky The Bug víc než jen prozkoumávání olbřímích kopáků a atomových basů. A dostal jsem to. Základní ingredience samozřejmě nechybí.
Další:
Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert
Dave – We Are All in This Together
Madlib – Sound Ancestors
Vince Staples – Vince Staples
serpentwithfeet – Deacon
Armand Hammer & The Alchemist – Haram
Ka – A Martyr's Rewads
Mach-Hommy – Pray for Haiti
Playboi Carti – Whole Lotta Red
Conway the Machine – La Maquina
Wiki – Half God
Maxo Kream – Weight of the World
Roman Holý – Strážce klidu vol. 1
Orion – Teritorium 3
Smack – Chiméra pt.2: Goat
Prezident Lourajder – Opus Magnum
Idea – O beatech a lidech
Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert
Barevný mix více než desítky různých žánrů nikdy nepřetéká okraj autorských ambicí. Strhující a dramatický poslech.
Claire Rousay + More Eaze – An Afternoon Whine
Martyna Basta – Making Eye Contact With Solitude
Proc Fiskal – Siren Spyne Sysex
Penumbra Vortex – Phases
Nahrávka plná až hmatateľného žiaľu a odcudzenia, ktorá vás od úvodnej skladby vťahuje do emocionálneho víru, a vy sa len paralyzovane a s údivom prizeráte, čo sa to okolo vás deje.
Stormkeep – The Tales of Othertime
Časová kapsula melodického black metalu. 90’s atmosféra v línii toho najlepšieho zo žánru v podaní hudobníkov z Blood Incantation, Cobalt a Wayfarer.
Oliver Torr – Fragility of Context
Spolklo a už nenavrátilo.
Arooj Aftab – Vulture Prince
Zarmucující a nádherné.
Ashnikko – Demidevil
Emancipované, zábavné a taky hodně sexuální album, díky kterému mi došlo, že na hyperpop snad přece jenom nejsem moc stará.
Dean Blunt – Black Metal 2
Nejvíc uklidňující deska roku. Moment, kdy Blunt zazpívá„If you can’t keep it real/ Then Jesus take the wheel,“ a potom se ozve skřípění pneumatik, asi nikdy nedostanu z hlavy.
Dry Cleaning – New Long Leg
Nová divná Anglie a originální hlas i přednes Florence Shaw.
Karel Veselý Honest Labour od Space Afrika je jízda afrofuturistickým univerzem, která dávkuje tlumené emoce. Na Harlecore servíruje Danny L Harle kaleidoskop euforické taneční hudby, který vznikl pro virtuální sci-fi klub, kam se dá vstoupit jen přes počítač. Loraine James se na Reflection uzavírá do vnitřního světa, kde melancholie bojuje s nadějí.
Yarrdesh – Blití po keťáku
Loni to byl ing.kralik.
King Gizzard & the Lizard Wizard – L.W. + Butterfly 3000
Jako vždy.
Pláč Hoven – Záchod a Trest
Limp Bizkit – Still Sucks
Nunu.
Bruno Mars, Anderson .Paak, Silk Sonic – An Evening with Silk Sonic
Protože to Michael Viktořík furt pouští v rádiu.
MonoNeon – Supermane
Protože to musím poslat Viktoříkovi, aby to pouštěl v rádiu.
HTRK – Rhinestones
Melancholický hlas Jonnine Standish se třpytí trochu jako čistá kapka vody a trochu jako duhové kamínky nalepené na levný textil do tvaru srdíček a kytiček, které inspirovaly obal a název alba. Substance zde neutralizuje kýč, se kterým si pohrává, ale ponechává si jeho barevnost. Standish proplouvá precizně utkanými, vzdušnými skladbami s lehkostí a sebeironií: „With so many red flags, just makes you seem interesting, what a connection to make,“ zpívá ve skladbě Fast Friends. Ta pojednává o zvědavosti, která ji přitahuje k lidem se sklony k nepředvídatelnému nebo problematickému chování, jak přiznala v rozhovoru pro Tone Glow. Rozhovor Joshuy Minsooa Kima se Standish a Nigelem Yangem zároveň patří k nejlepším hudebním článkům loňského roku. A to nejen proto, že mi přibližuje dlouhodobě oblíbenou dvojici v širším kontextu jejich myšlenek a životních situací, ale hlavně proto, že velmi příjemně plyne, a v závěru pak všichni tři společně formát osvěžujícím způsobem reflektují.
Anika – Change
O red flags ještě jednou: „I saw the signs, I chose to ignore them, I saw the warnings,“ zpívá Anika ve skladbě Never Coming Back, kde se dvojsmyslný lament „I didn’t stop to talk about it, and now you’re never coming back“ vztahuje k osobním nedostatkům a zároveň kolektivní apatii vůči globálním hrozbám jako například vymírání živočišných druhů. Přiznám se, že mě Change na první poslech trochu minulo, a pak mě přejelo jako buldozer, když jsem mu věnovala čas a pozornost, kterou si zaslouží. Svým způsobem ho to vystihuje. Anika do něj slila zkušenosti načerpané za poslední dekádu a hlasem rozvážným i naléhavým zároveň se vymezuje proti rychlosti, s níž hltáme nejrůznější obsahy, aniž bychom vstřebávané informace stíhali vůbec nějak třídit, natož na ně adekvátně reagovat. Proti nekonečnému toku špatných zpráv se staví odvahou doufat, že lidé mají schopnost se od sebe vzájemně učit a změnit své způsoby, a to je poslání, které nepochybně budeme potřebovat slyšet i v tomto roce a těch následujících.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
