Backstage: Rozka Hájková (Povaleč)
Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.
"My to žijeme a oni to zhudebnili." Redaktoři Full Moonu o nejlepších nahrávkách loňského roku, od anatolského rocku přes dudy až po staré i nové Beatles. A cigány.
Už známe výsledky redakčního hlasování o desce roku, ale pokud se chcete dozvědět i názory jednotlivých redaktorů nebo tipy na desky, které se nedostaly do první pětky, jste na správném místě. Co třeba loňská alba Slowdive, boygenius, Martyny Basty, Petry Hermanové, Adely Mede nebo… Lankum? Poslouchejte s námi!
Lalalar – En Kötü Iyi Olur
Návykové propojení taneční elektroniky, osmdesátkových reminiscencí a anatolského rocku. Hitové aspirace vzácně vyvážené se zvukovými experimenty.
PJ Harvey – I Inside the Old Year Dying
Komorní, niterná poloha PJ Harvey nikdy neslušela víc. Konejšivé i zraňující, křehké i mocné. Dlouholetá příprava se rozhodně vyplatila.
Lankum – False Lankum
Kdyby se Swans pustili do interpretace irských balad, možná by to znělo podobně. Hypnotické i dojímavé.
Jan Fic – Homunkulus
Obnaženější o chybějící industriálně ruchový sound design, přesvědčivější o další životní zkušenosti. Dokonalá ukázka toho, jak hrát blues bez servilního opisování žánrových schémat.
Tábor – Údolí hvězd
Světelná mystéria a pohanské stíny.
Post-hudba – My všichni tady a teď
Rvou se s bezútěšností třeba i za pomoci výraznějších melodií a přesvědčivosti výsledku to nic neubírá, právě naopak. Teprve s touhle deskou jsem Post-hudbě definitivně přišel na chuť.
Matěj Cimbálník
Model/Actriz – Dogsbody
Intenzivní, autentické, surové.
100 gecs – 10 000 gecs
Album dedikované jedné generaci – generaci Z. Bere melodie z high school filmů a EDM písní, co jsme všichni měli rádi před deseti lety, a dekonstruuje je do trendů naší generace. Nostalgie a inovace je nejlepší způsob, kterým album popsat.
Parannoul – After the Night (live)
Ty nejkrásnější a nejjemnější ambientní momenty smíchané s tím nejodpornějším dronem, a to vše živě.
Various artists – Barbie the Album
Za hity.
Post-hudba – My všichni tady a teď
Za songwriting.
Caroline Polachek – Desire, I Want to Turn Into You
Za produkci.
Salami Rose Joe Louis – Akousmatikous
Zvuková post-planetárna futuristická kalamitológia.
Swans – The Beggar
Necrocock – Tafelmusik/das Hauptgericht
Tábor – Údolí hvězd
Sarah Pagé – Voda
Naprosto okouzlující hra s harfou, hledání jejích možností, ohýbání zvuků. Voda, která zde protéká Sarah Pagé mezi prsty, není jen tekutina, která dává všemu život, ale umí i podemílat břehy, strhávat domy nebo dokonce zahubit. Jednou teče vláčně, ondy bublá přes kameny, pak se řítí jako vodopád. Voda je album, po jehož hladině chcete plou, a v jehož hlubinách se rozhodně nechcete utopit. Otázkou je, jestli budete mít na výběr.
100 gecs – 10 000 gecs
Trhavina, jejíž odpálení řídí nedbale přetaktované čipy i narychlo hacknutý firmware. To nejzábavnější z osmibitu, hyperpopu i skatepunku, numetalu a ska. Třaskavá směs bangerů, vtipného disharmonického pomrkávání i neskutečně návykových tanečních melodií. Hyperhudba do hyperdoby.
Ada Rook – Rookies’s Bustle
Excentrické, afektované a traumatizované digitální zvukové anime. Na každý okamžik řvaní připadá stejně dlouhá doba až rozkošné melodičnosti. Zdrcující jako nejtemnější manga, vzrušující jako ahegao. Ada Rook je čistokrevná DIY producentka rozmělněných koláží, v nichž se každých pět vteřin děje něco jiného. Je libo rozkošný popík nebo nasraný hardcore? Račte vstoupit.
Mandy, Indiana – i’ve seen a way
Industriální, stísněný sound undergroundového techna, protkaného postpunkem a francouzským recitálem mě uchvátil na první dobrou. Za jednu z desek roku jsem ji označila hned při prvním poslechu a stojím si za tím doteď.
Yves Tumor – Praise a Lord Who Chews But Which Does Not Consume; (Or Simply, Hot Between Worlds)
Na málo koncertů jsem se letos těšila tolik jak do Roxy na Yves Tumor. Tak třeba jindy. Za takhle skvělou desku se jim to zrušení těsně před začátkem dá snad i odpustit.
King Krule – Space Heavy
King Krulova prázdnota hmatatelných i citelných prostorů naplnila většinu mých letošních playlistů.
Evian Christ – Revanchist
Čakala som dlhé tri roky, Christ konečne prehovoril. Trance ťa povznesie tam, kam nik a nič iné, ako povedal, tak sa aj stalo a naveky tak ostane.
Nondi – Flood City Trax
V prípade albumu, ktorý bol okrem iného inšpirovaný aj smrteľnými záplavami v Jonestowne, rodisku interpretky, nezahltil historický kontext význam skladieb. Tie pretekajú v horúčkovitom tempe alebo sa hutne valia rovnako ako rieka bez brehu, Nondin charakteristický rukopis sa nedá s ničím iným pomýliť.
Bad Zu – Bad Luck
Sú albumy, ktoré neviem od seba odohnať, ako ťažký, rušivý a prudko návykový parfém voňajúci po zhnitom jablku. Stále sa k nemu vraciam, čakám, kým sa dostanem k hlave, k srdcu, a vtedy je odhalený. Bad Luck je tak ťažký, pretože v ňom znejú mechanické samopaly a digitálne hlasy zo záhrobia, a zároveň tak opojný, pretože tancuje na hrane vogue so sirénami a tanečný parket je jediný, kde sa v tomto prípade smrť môže vytancovať.
Eartheater – Powders
Travis Scott – Utopia
PJ Harvey – I Inside the Old Year Dying
Spirit Possession – Of the sign...
Metalová podstata s dostatečnou porcí inovativnosti vycházející z obskurních zdrojů, které jsou zde nadále rozvíjeny. Okultní aura Negative Plane se na druhé desce Spirit Possession setkává s manickou rozeklaností Katharsis. Výsledek je šílený, zábavný a dostatečně svérázný.
Jpegmafia & Danny Brown – Scaring the Hoes
Deska, kterou rapová scéna potřebuje. Jpegmafia je svým způsobem duchovním nástupcem Dannyho Browna, alespoň ve smyslu experimentu, kdy se příliš nenavazuje na soudobé žánrové trendy, spíše se razí vlastní cesta, spolupráce proto dává smysl. A výsledek je ve zdánlivém nesmyslu takřka geniální.
Khanate – To Be Cruel
Tvůrci jedné z největších sonických mizérií se po čtvrnácti letech vrátili, aby své zneklidňující know-how posunuli dále. To Be Cruel je snad ještě ohlodanější, hutnější a jízlivější. Vyzrálost je reflektována v trpělivém budování pokleslé nejistoty. Drone/doom/sludge, před kterým kapely ze stejných žánrů prchají.
The Rolling Stones – Hackney Diamonds
Protože to byla s přehledem největší radost, která letos vyšla. Aneb jak dědci nakopali zadek svým vnukům a pravnukům.
George Clanton – Ooh Rap I Ya
Chillwave krása, ktorá sa rozlieva zo slúchadiel, až kým nepotopí celú miestnosť hutným klídkom.
Caroline Polachek – Desire, I Want to Turn Into You
Caroline Polachek druhým albumom predvádzala jednak hlasivky, jednak produkčné schopnosti. Tracklist letí rýchlosťou svetla, jeden song lepší než druhý.
Knower – Knower Forever
Knower je späť a je to väčšia sranda než kedykoľvek. Detinské a zároveň štipľavé vokály Genevieve Artadi a šialené bicie Louisa Colea sa spojili do jedného z najlepších albumov tohto roku.
Titanic – Vidrio
Slauson Malone 1 – Excelsior
Jpegmafia x Danny Brown – Scaring the Hoes
Julie Byrne – The Greater Wings
Measure me by what I've risked, for these are not ordinary moments, během vzniku desky zemřel Juliin osudový partner a spolupracovník Eric Littmann, vytvořit kroniku žalu a zároveň do ní vetknout tolik naděje, lásky a křehkosti se už dlouho nepodařilo.
B4 – VHS
Dokonalý. Zahrada, „tady už nebývá nic k dořečení/ okapy vržou, ale nikdo neposlouchá/ že na věku bude všechno dobrý, nikdo nesliboval/ a stejně k čemu by ti byla něčí slova…“
Jessy Lanza – Love Hallucination
Taneční droga.
Queens of the Stone Age – In Times New Roman...
Konečne sa vymáčkli, 80 %-ný návrat ku koreňom.
Boy Wonder – Single player
Trochu nezasĺžene v tieni Denisa Banga, silný drive, vynikajúce videoklipy.
Martina Wes Novotná
Drť – Kruh alebo špirála?
King Gizzard & the Lizard Wizard – PetroDragonic Apocalypse; or, Dawn of Eternal Night: An Annihilation of Planet Earth and the Beginning of Merciless Damnation
King Gizzard & the Lizard Wizard – The Silver Cord
Mutoid Man – Mutants
The Murlocs – Calm Ya Farm
MonoNeon – Jelly Belly Dirty Somebody
Oswaldovi – Across the Borders We Build
Bibione – Quattro Formaggi
Knower – Knower Forever
sinks – born into this only to get through this
Kurvy Češi – Šnečí med
Divo Institute – s/t
Jan Pavel II. – Krásný
The Canyon Observer – Figura
Squid Pisser – My Tadpole Legion
NĀV – Trpte
Schwarzprior – Nemoc
Šimanský Niesner – Jako Doma
Rekreace – V uších mír
FDK – Sunlight
Kiss Me Kojak + Fetch! – Zamluveno, víc lásky
Fvck_Kvlt – Cigán
Kdybych se nerozhodl jet kvůli rozhovoru s Denisem do Trnavy, tak bych možná jeho desce zdaleka tolik nerozuměl. Čímž nechci říct, že by bez toho nefungovala, ale že do ní možná díky času stráveným s ním a dlouhým povídáním vidím o něco víc. A díky tomu se mohu ještě o něco víc divit tomu, jak dotažené a upřímné je to dílo. Koncepční, domyšlené a neskutečně natlakované. Už od dubna, kdy jsem ho slyšel prvně, marně pátrám v hlavě po nějakém srovnání na domácí scéně. Ve smyslu koncentrace silných písní, jasného názoru a muzikálnosti. Pořád jsem ho nenašel, nejblíž je zatím Leitmotiv od Psích vojáků.
Další jména jen abecedně, vskutku skvělý rok: Adela Mede, Algiers, Amelie Siba, Anohni, Decisive Pink, Diepkloof United Voice, Emil Amos, Jaimie Branch, John Cale, Kate NV, Lankum, Lewsberg, Los Yolos, Marina Herlop, Nikol Bóková, Sanam, The Necks, ØXN, Tomáš Palucha, Toyota Vangelis, Tuulikki Bartosik, Young Fathers a tak dále...
Martyna Basta – Slowly Forgetting, Barely Remembering
Oneohtrix Point Never – Again
Adela Mede – Ne Lépj a Virágra
Fvck_Kvlt – Cigán
Netřeba nic dodávat, to album mluví samo za sebe.
Young Fathers – Heavy Heavy
Na návrat téhle skotské trojice jsem se těšil jak na máloco a dopadlo to ještě líp, než jsem si kdy vysnil. Vystoupení na letošním Pop Messe mě pak už jen utvrdilo v tom, že tuhle atmosféru těžko hledat jinde.
Tábor – Údolí hvězd
Klenot podzimu, výprava do hlubin lesů, ke hřbitovním zdem, a k tomu tam poletuje Malý princ!
Amelie Siba – Gently Double A
Láska letošního roku.
Fvck_Kvlt – Cigán
Bezpochyby jediná rapová deska, kterou jsem za posledních dvacet let poslechl do konce. A pak znovu a znovu. Punkové DIY kořeny nezapřeš.
Jaimie Branch – Fly or Die Fly or Die Fly or Die ((world war))
Nečekaný pozdrav z vrchu. Díky za něj, Breezy!
SZA – SOS
Fvck_Kvlt – Cigán
Mitski – The Land Is Inhospitable and So Are We
Tirzah – trip9love…???
Zastřené skladby o přijetí vlastních emocí zasáhnou hlavně strohostí a diskomfortem, který vyvolávají.
Billy Woods and Kenny Segal – Maps
Úspěšný návrat spolupráce rapera a producenta, kteří nabízejí alternativní pohled do současného rapu.
Mat213 – Party in Prague
Vtahující hra s posluchačem, která není ani na moment nudná.
boygenius – the record
Absolutní obsese. Absolutní dokonalost.
Sufjan Stevens – Javelin
Javelin je jako objetí, někdy útěšné, jindy povzbudivé. Na povrchu jednoduché gesto, kterému ale Stevens přidává další a další rozměry.
Slowdive – Everything Is Alive
Pavlína Sedláčková
Wednesday – Rat Saw God
The Clientele – I Am Not There Anymore
Violeta Vicci – Cavaglia
Jen málokdy se stává, že mě instrumentální album dovede k slzám s každým poslechem.
sinks – born into this only get through this
My to žijeme a oni to zhudebnili.
Jpegmafia & Danny Brown – Scaring the Hoes
Dve generácie outsiderov rapu, ktorí svojou spoluprácou ukazujú, ako robiť rap.
Oracle Sisters – Hydranism
Jednoduché, krásne a nenútené. Album, ktorý akoby niekto našiel v archívoch Abbey Road z šesťdesiatych rokov. Parížske trio sa nebojí nostalgie, ale zároveň má dostatok nových nápadov. Hydranism je kolekcia piesní, ktorá sa díva do minulosti s nadčasovosťou.
Cautious Clay – Karpeh
Pesničkárstvo spojené s jazzovou hudobnosťou, ako podmaz pre náhľad do detstva a dospievania. Thundercat by sa z tohto albumu mohol poučiť, ako robiť soulovo jazzové kompozície, ktoré majú účel, smer a textúrovanosť.
Honorable Mentions:
Squid – O Monolith
Sampha – Lahai
Kassa Overall – Animals
Jonah Yano – Portrait of a Dof
Kaytraminé – s/t
Willie J. Healey – Bunny
Štěpán Šanda
Tomáš Palucha – Rauš
Pro jeho spletitost i přístupnost, meditativní opakování i přímočarost.
Brìghde Chaimbeul – Carry Them with Us
Droneová studna rezonující s mou slabostí pro zvuk dud.
Jeff Rosenstock – Hellmode
Pro suverénní pohyb v žánrovém rámci, který zároveň dokáže obohatit o zvláštní melodické palety a nálady.
Jpegmafia & Danny Brown – Scaring the Hoes
Hranice rapu jsou zase o kus dál. Jpegmafia dělá ty nejdivočejsí beaty a Danny Brown opět ukázal, že jako jediný na scéně dokáže rapovat úplně do čehokoli.
Kelela – Raven
Věrný společník na procházkách nočním městem. Deska, která se poslouchá až subverzivně snadno a přes počáteční opatrnost jsem jí propadnul.
Fvck_Kvlt – Cigán
Když to někdo řekne za vás.
King Krule – Space Heavy
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem si uvědomil, jak moc se mnou Space Heavy zůstalo. Krulovo poslední album přináší nadhled, který na těch předešlých zkrátka nebyl. Určitě ne v takovém množství. Od té doby, co jsem ho slyšel, se mi z ničeho nic vybavují kousky textů a celé dny je nosím v hlavě. Jestli je Desire, I Want to Turn Into You od Polachek album, které je pro mě hudebním majákem roku, Space Heavy je tím osobním. Zní jako hudba z opuštěného letiště, a to je pro mě tento rok asi to správné místo.
Caroline Polachek – Desire, I Want to Turn Into You
Desire mě loni ohromilo víc než jakékoli jiné album. Kdo doprostřed popové písničky dá sólo na dudy?! Melodie nejsou z tohoto světa a zvuky jsou naopak ve své kráse velmi pozemské (sotva patrné kostelní zvony v pozadí Fly to You mi pořád hrajou v hlavě). Když album poslouchám, tak se mi pořád chce říkat wow. Wow.
Fvck_Kvlt – Cigán
Textársky aj hudobne asi to najlepšie, čo slovenská hip-hopová alternatíva ponúkla. Nielen tento rok, za celé obdobie svojej existencie. Interpret sa posunul od lyrizovanej anarchie, typickej pre jeho ranú tvorbu, k veršom s jasným posolstvom. Reflektuje vlastné pocity, ale aj spoločenské fenomény, dospel. K tomu očarujúci beatmaking, ktorý bezprostredne ťaží z trapovej estetiky, no dokáže ju poňať veľmi svojsky a vyhnúť sa žánrovým klišé. (A ak už po nich siahne, je to s iróniou a nadhľadom.)
Sampha – Lahai
Chci být překvapován zvuky a emocemi. Šestileté čekání se vyplatilo.
Amaarae – Fountain Baby
Chci tančit, být fresh a nechávat se unášet.
Fvck_Kvlt – Cigán
Chci se zavřít na bytovou party, nadávat a vyřvávat o všem narovinu.
Mc Yallah – Yallah Beibe
Skvělý manifest ugandské raperky, našlapaná jízda prezentující to nejlepší, co může label Hakuna Kulala nabídnout.
Tzusing – 绿帽 (Green Hat)
Suverénní konceptuální drsná techno jízda čínského producenta možná na první poslech nepřekvapí, ale patří k těm nahrávkám, ke kterým se člověk rád vrátí a plně dostává vysoké laťce jeho první desky.
Lankum – False Lankum
Co bylo dříve naznačeno, se na čtvrtém albu rozvinulo s nebývalou silou. Naprosto strhující rozkvět výtečné kapely.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
