10+1 = Cody Fry

Cody Fry je americký zpěvák a skladatel, který dokáže propojit intimní popové písně s velkolepými symfonickými aranžemi. Do širšího povědomí se dostal díky virálnímu singlu I Hear a Symphony a za své orchestrální úpravy skladeb jako Eleanor Rigby nebo The Sound of Silence si vysloužil dvě nominace na Grammy, letos je nominován potřetí. Jeho hudba má blízko k filmovým partiturám, ale zároveň zůstává melodicky přístupná a emotivní. Cody Fry vystoupí v pražské Lucerně společně s Police Symphony Orchestra už 16. listopadu.

John Mayer – Stop This Train

Mayer na mě měl zásadní vliv během středoškolských let. Jeho mistrovství, pokud jde o skladatelské řemeslo, v kombinaci s neuvěřitelnou hrou na kytaru na mě opravdu zapůsobilo. Mohl bych vybrat spoustu různých písní, ale Stop This Train z alba Continuum je evergreen. Brilantně napsaný text i melodie.

John Williams – Harry’s Wondrous World

Hodně čerpám inspiraci ze světa filmové hudby a John Williams představuje to nejlepší, co v oboru vzniklo. Ze všech jeho děl mám nejraději hudbu k sérii o Harrym Potterovi. Jeho vedlejší melodické linie jsou krásnější než jakýkoli hlavní motiv, který jsem kdy sám napsal.

Gustav Holst – The Planets

Tohle byla první klasická skladba, u které jsem opravdu zbystřil a řekl si: Wow. Ve své vlastní hudbě se snažím pomocí orchestrální instrumentace malovat obrazy a Planety jsou v tomhle směru nesmírně působivé – dokážou v posluchači opravdu vyvolat živou představu jednotlivých planet.

Maurice Ravel – Daphnis et Chloé: Part III, Lever du Jour

Dechberoucí ukázka orchestrální geniality. Barevnost arpeggií, které hrají dřevěné dechové nástroje, mi úplně změnila představu o tom, jak široké možnosti symfonický orchestr nabízí.

Ethan Gruska – The Valley

Když jsem tuhle píseň slyšel poprvé, nevěřil jsem vlastním uším. Tolik harmonie a téměř souvisle prokomponovaná melodie – je to jako sen.

Jamiroquai – Little L

Tahle kapela má v mých vzpomínkách zvláštní místo a tenhle track se prostě hrozně dobře poslouchá.

Kacey Musgraves – Slow Burn

Celé album Golden Hour mi v autě hrálo pořád dokola skoro celý rok. Tahle skladba mi „přenastavila“ vnímání a připomněla mi, jak hřejivě může působit akustický zvuk.

Louis Cole, Brad Mehldau – Real Life

Louis má nesmírně vyhraněný a jedinečný hudební pohled na svět a velká část jeho tvorby se na posluchače valí jako rozjetý nákladní vlak. Tahle skladba není výjimkou. A Bradovo sólo je naprosto strhující.

Kimbra – Sweet Relief

Další funkově laděná skladba, v níž Kimbra předvedla něco výjimečného. Až „ječící“ syntezátory a vokál podaný s maximálním sebevědomím. Čistý feeling, čistá radost z hudby.

Joni Mitchell – Both Sides Now

Dodnes se u téhle skladby rozpláču. Písničkářství v kombinaci se sugestivní a lehce zastřenou orchestrací Vince Mendozy pro mě představuje životní zlom.

Dario Marianelli – The Cottage on the Beach

Na „guilty pleasures“ nevěřím. Proč by se měl člověk cítit provinile kvůli věcem, které mu přinášejí radost? Takže tady je moje jedenáctá skladba: The Cottage on the Beach – Dario Marianelli z filmu Pokání. Ten soundtrack je základním hudebním kamenem. Jak je možné, že je tahle hudba tak srdceryvně krásná? To, jak se v jemných mollových melodiích střídá napětí a uvolnění, je tu dovedeno k úplné dokonalosti.