3na3: Jan Kačena (HaDivadlo)

Jan Kačena režíroval ještě před dokončením studia na JAMU, za sebou má zahraniční stáž v Edinburgu, i několik vlastních dramatických textů. Od roku 2008 působil po celé republice, od Divadla rozmanitostí v Mostu přes pražské Divadlo Na zábradlí a MeetFactory, Horácké divadlo v Jihlavě až po brněnskou Redutu. Říká se o něm, že je to „specifická osobnost nezávislé české divadelní scény“, která si vybírá temná témata, dramatizuje nebo píše obsahově těžce proniknutelné texty. Na konci září mělo v brněnském HaDivadle premiéru představení Čevengur podle románu zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury Andreje Platonova, a režie i adaptace se ujal právě Jan Kačena. Bláznivý pohled na uskutečňování Velké říjnový revoluce? Šílenější Švejk? Kačena? Na pár věcí jsme se ho zeptali…

Ve své anotaci HaDivadlo uvádí hru Čevengur jako šílenější verzi Švejka. Jak byste ji a její příběh přiblížil divákovi? O čem je Čevengur?

Čevengur je road movie skrze revoluci v rozpuku, je to cesta do utopického místa pod sluncem, kde je potřeba se vypořádat jak s Kristem, tak s Leninem, aby mohl vzniknout ten komunismus, kde nemusíš nic dělat, protože sluníčko to zařídí za tebe. Je to cesta apokalyptická, ovšem slovo apokalypsa je nutno vnímat ve smyslu zjevení.

Čevengur není zdaleka jedinou inscenací, jediným projektem, na kterém se podílíte. Proč jste si vybral právě román Andreje Platonova?

Protože mě Platonov svou tvorbou fascinuje už dvacet let, podobně jako filmy Alexeje Germana, ve kterých vidím Platonovův filmový protějšek. To však ještě nemusí byt důvod k dramatizaci. Spíše to byla touha se Platonovovu kosmu přiblížit i s vědomím, že tento boj nebude nikdy vítězný.

Publicista Vladimír Hulec o vás napsal, že si vybíráte vesměs temná témata, dramatizujete či sám vytváříte obsahově těžce proniknutelné texty. Vnímáte to i v kontextu této inscenace?

Platonov je především lidský. Jedno z jeho krycích jmen bylo Čelověkov, syn člověka. Je to temné, nebo ne... je to těžce proniknutelné, nebo ne... ?