3na3: Martin Prokeš (Lípa Musica)

Hudba jako most k lidskosti. Festival Lípa Musica letos vzdává poctu humanitě na pozadí bolestí historie i současnosti. Dramaturgicky výjimečný ročník připomíná 80. výročí konce druhé světové války, oživuje jedinečná místa a propojuje světovou i domácí hudbu s hlubokým lidským poselstvím. O hlavních myšlenkách, silných příbězích i projektech, které jdou „až na dřeň“, se nám rozhovořil ředitel festivalu Martin Prokeš.

Jakým způsobem se téma humanity promítá do dramaturgie a výběru konkrétních projektů?

Humanita pro nás není abstraktní pojem, ale velmi konkrétní postoj. Znamená ochotu dívat se na svět s empatií, vnímat křehkost člověka i jeho vnitřní sílu. Žijeme v době, kdy je snadné uzavřít se do vlastního světa a nevnímat bolest či nejistoty kolem nás, o to důležitější je připomínat si hodnoty humanity, porozumění a empatie. Hudba má schopnost promlouvat beze slov – dokáže spojovat, léčit, povzbuzovat, ale i zrcadlit těžké skutečnosti. Téma vždycky vybíráme společně s uměleckým garantem ročníku. Tím je letos Tomáš Jamník, pro mě naprosto výjimečná osobnost na evropské scéně, nejen svým nadhledem a porozuměním, ale i vzácnou empatií k hudbě a lidem samotným. Jsem hrdý na to, že právě Tomáš reprezentuje hlavní myšlenku letošního ročníku: Hudba, humanita.

Téma humanity se odráží v mnoha koncertech – svou niterností, spirituální silou nebo tím, jak přirozeně spojují různé světy a generace. Někde jdeme až na dřeň, v jiných projektech je to spíše v druhém plánu, ale lidskost je ve všech důležitá. V květnu jsme s Českým rozhlasem Vltava připravili slavnostní koncert k 80. výročí konce druhé světové války, na zahajovacím koncertu zazněla skladba Her Country Nikol Bókové. Cyklus písní Dřevěný Kristus Jana Hanuše jsme navíc zařadili do naturalistického prostředí vybydleného a zpustošeného kostela sv. Mikuláše v Drchlavě. A úplně ideálním protagonistou do ročníku, který je zasvěcený lidskosti, je pak kanadský zpěvák Jeremy Dutcher, skladatel a nositel dvou cen Polaris Music Prize. Jeremy je zároveň etnomuzikologem, aktivistou a členem kmene Wolastoqiyik, v tvorbě propojuje tradiční zpěvy svého lidu s prvky klasické hudby, jazzu a minimalismu. Příběh a životní story je skutečně mimořádná a jeho umění to skvěle zrcadlí. Bude to jeho premiérové vystoupení, a i když ho u nás zatím moc lidí nezná, každý, komu jej představíme, je okamžitě nadšený. A takto bych mohl pokračovat až k závěrečnému koncertu s Palmeriho Misou a Buenos Aires.

Jak na to reagují návštěvníci?

To si budeme umět říct až po skončení festivalu. Možná je na ně téma moc těžké a možná to po některých projektech naprosto pochopí. Ale zkrátka jsme cítili, že se k němu musíme vyjádřit.

Festival je známý tím, že oživuje a prezentuje hudbu na neobvyklých a historických místech severních Čech a saského příhraničí.

Lípa Musica působí v regionu, který je opravdu překrásný a má spoustu nádherných míst s geniem loci, a taky si sebou nese řadu traumat, bolesti, stereotypů… Mohu ale s jistotou říct, že na Lípě Musice není žádné místo vybráno náhodně. Naopak, výběr prostoru je úplně základní ingrediencí při tvorbě dramaturgie. Znalost prostředí a výběr co nejvhodnějšího místa pro daný projekt je pro nás zásadní.

Když se vrátím k Dřevěnému Kristu, tak kostel v Drchlavě, který jsme pro něj vybrali, jsme si museli nejprve brigádnicky uklidit a vůbec ho uzpůsobit tak, abychom tam mohli koncert provést. Je to náš záměr, uvést takto silné dílo a jít až na dřeň humanity. V kontrastu s tímto místem pak budou všechny obnovené prostory, kam se po rozsáhlých rekonstrukcích vracíme: bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném, pro kterou Barbora Kabátková se svou Tiburtinou připravila projekt ke třicátému výročí svatořečení svaté Zdislavy a Martina Chloupa, která stojí za vizuály letošního ročníku, pro místní klášter chystá obrazy.

Citlivou obnovou prošlo také mariánské poutní místo v Horní Polici, kde uvedeme Hanu Blažíkovou a Collegium Marianum s vrcholně barokním mariánským programem. Anebo barokní konírna zámku v Zákupech, jejíž část byla na jaře po rekonstrukci otevřena. To je vskutku impozantní prostor, kde se diváci mohou těšit na premiérovou skladbu Floex Ensemblu.

Další netradiční zastávkou může být Kamenický Šenov a sklářská huť Preciosy. Představte si tu úžasnou atmosféru, dostat koncert do místa, kde se obvykle nekoná! Kde se pod rukama sklářských mistrů rodí křehká krása. A my společně s majitelkou sklárny Preciosa propojíme tyto dva světy, svět skla se světem hudby, a navíc budeme pomáhat. Lípa Musica je totiž hrdým a dlouholetým ambasadorem Nadačního fondu Ozvěna, kterému je tento koncert se Szidi Tobias věnován.

Rozšiřujete projekt „Má to smysl!“ pro mladé umělce v regionu. Jakým způsobem podporujete nové talenty a jaký dopad má tento program na místní scénu?

Má to smysl! jsme víc jak deset let vedli společně s českolipskou Základní uměleckou školou. Je to projekt, kde se žáci školy setkají s uměleckým garantem festivalu, nejprve na workshopech a pak společně na jednom pódiu. Sám si pamatuji, jak moc dokáže dětskou duši a zápal pro hudbu ovlivnit setkání se správným člověkem. Od začátku bylo cílem tohle dětem zprostředkovat. Českolipská zuška byla u projektu přes deset let, to je víc než celá generace žáků.

Po tolika letech jsme ale měli pocit, že je potřeba otevřít tuto možnost talentovaným dětem z celého kraje. Takže navazujeme na hodnotu vybudovanou s českolipskou ZUŠ a přicházíme s novým modelem, který letos zahájíme se ZUŠ v Liberci. Ta je hlavním organizátorem a oslovuje další školy, garant pak bude na škole spolupracovat s vybranými dětmi z celého kraje. Chceme obdarovat co nejvíce škol v kraji a chceme, aby se ve spolupořadatelství střídaly. Značka Má to smysl! jim pak zůstane, když budou chtít v podobných aktivitách pokračovat stejně jako českolipská ZUŠ. Budeme rádi, když Má to smysl! bude rezonovat celým krajem, protože pak se skutečně naplní význam, že má smysl pracovat s dětmi a dávat jim vzory, a rodičům to třeba taky dodá sílu, aby nepochybovali, že má smysl vozit děti do zušky.