Anna Klimešová a Petr Erbes: Místo, ze kterého uvidíte něco jinak

Co stálo na počátku příběhu našich měst? Proč dnes vypadají tak, jak vypadají? O těchto polemikách pojednává divadelní inscenace Jiné místo, která bude mít premiéru 20. června na Mezinárodním divadelním festivalu Regiony, zároveň je tento projekt součástí oslav 800 let města Hradce Králové. Jeho autory jsou Anna Klimešová a Petr Erbes, kteří se nebojí bořit zavedené pořádky a otevírat nové perspektivy.

Společně tvoříte tvůrčí tandem od roku 2019. Pamatujete si moment, když jste si řekli, že to mezi vámi funguje? Čím se vzájemně doplňujete?

Petr: Souvisí to částečně s nastavením školy, kde jsme často pracovali v různých tandemech a menších týmech. Myslím, že tahle dialogická podoba divadelní práce nám je blízká.

Anna: Mně se líbí, jak přemýšlíš nad tématy a situacemi a taky že mi dodáváš klid. Baví mě, že uvažuješ koncepčně a dokážeš být velmi soustředěný na jeden nápad, ale máš i neustále otevřenou mysl, citlivě vnímáš, kladeš dobré dotazy a rozumíš mi. 

Petr: Díky, to je hezký. Mě zase baví, že při tvorbě často vycházíš čistě ze sebe, zatímco mně je bližší spíš práce s materiály a zdroji, které nejsou primárně mým příběhem. V tom cítím zajímavé napětí, které mě zajímá.

Anna: Já si pamatuji, že jsi mi nenápadně pomáhal s rytmem u přijímacích zkoušek na režii. Měli jsme opakovat nějaký rytmus a mně to zběsile nešlo. Tak asi tehdy už jsem měla pocit, že si budeme rozumět. 

MĚSTO JAKO PROSTOR PRO IMAGINACI

Nyní společně připravujete inscenaci Jiné místo, jak vznikal koncept a čím se liší od vašich předchozích projektů?

Petr: Projekt iniciovala Dominika Špalková a Bára Hodonická. Dominika přinesla jako výraznou inspiraci korespondenci architektů Kotěry a Plečnika a vůbec v nás zažehla zájem o město a urbanismus jako takový. Od korespondence jsme se odrazili k imaginaci jakéhosi ur-města, které odráží různá města, jejich příběhy a podoby a snaží se o jejich abstrakci.

Anna: Je to jiné už tím, že zkoušení probíhalo v několik fázích v různých městech. Zkoušeli jsme to v malém týmu, skrze sérii experimentů, drobných intervencí, procházek, meditací, imaginací a pozorování. Na základě těchto pokusů postupně vzniká scénář, stále proměnlivý, reagující na konkrétní místa, lidi a situace. Řekla bych, že nám jde o zprostředkování nového zážitku z města.

Co pro vás znamená Jiné místo?

Anna: Možnost. Obraz. Něco ještě neobjeveného.

Petr: Každé město je prostor vztahů – latentních i přímo formujících. My se snažíme nalézt prostor, kde se na tyhle vztahy můžeme podívat jako na něco, co lze změnit a redefinovat. A možná pro změnu města není potřeba cokoliv bořit nebo stavět, ale jen si zkusit město představit jako jiné místo a změnit k němu vztah.

Je Hradec Králové v něčem specifický?

Anna: Já jsem tu čtyři roky studovala na gymplu, takže pro mě má nostalgický vstupní nádech. 

Petr: Díky Jinému místu jsem si uvědomil, jak moc se v určitých drobnostech Hradec podobá jiným městům. Občas si nejsem jistý, jestli jsem v Hradci, Olomouci, Jičíně, Českých Budějovicích, Brně, Plzni nebo úplně někde jinde.

Pro vaši inscenaci vzniká na Velkém náměstí instalace, kde samotné představení bude začínat. Kdo je jejím autorem?

Petr: Autorem instalace je Tomáš Moravec, který se dlouhodobě věnuje umění, které vstupuje do veřejného prostoru a nějak jeho funkci proměňuje, zpochybňuje nebo komentuje. V případě Jiného místa jsme společně došli k tomu, že chceme instalaci umístit na Velké náměstí, protože stávající parkoviště nabízí neuvěřitelný prostor pro imaginaci toho, jak jinak než jako parkoviště by centrum mohlo vypadat.

Anna: Vzniká tu právě takové Jiné místo, ze kterého možná uvidíte něco jinak. 

ZAŽÍT HRADEC

Dá se to chápat jako prostor, který má vlastní dramaturgii – i bez přítomnosti herců?

Anna: Ano, místo umožňuje poslouchat, rozjímat, pozorovat i bez herců. Chtěli jsme vytvořit prostor, který by fungoval i sám o sobě.

V inscenaci se představí herci Lucia Čižinská a Petr Ťopek. Bylo od začátku jasné, že chcete pracovat právě s nimi, a co konkrétně u herců při výběru hledáte?

Petr: S Luciou a Petrem nás pojí skupina 11:55, odtud taky máme zkušenost s kolektivní imaginací, kterou jsme si vyzkoušeli na jednom z workshopů, který jsme pořádali a přišlo nám to nesmírně zajímavé. Fakt, že se divadlo může odehrávat v nás jen formou jakéhosi zklidnění, jsme chtěli společně prozkoumat ještě hlouběji.

Anna: Zároveň jsou Petr a Lucia skvělými partnery a autory, kteří se nebojí hledat a objevovat. 

Jakou roli v inscenaci hraje hudba?

Anna: Velkou. Ian Mikyska, který s námi spolupracuje a hraje na violu da gamba, nás v rámci našich experimentů doprovázel a provázel i zvukovou krajinou města. 

Co byste si přáli, aby si diváci z inscenace odnesli?

Petr: Zážitek, že navštívili jiné místo, aniž by opustili Hradec.

Anna: Mně by se líbilo, kdyby měli takový ten pocit, jako když objevujete město při cestování nebo bloumání. Jdete bez cíle, a přesto toho hodně nacházíte.