




„A čím větší ta bolest je, tím větší krásu potřebuješ.“ Nikdy dřív mě nenapadlo, že právě ona může být na druhé misce vah.
„… proč s námi mluví o čemkoli
kromě těch nejpalčivějších témat
proč žádná bolest není nikdy ospravedlněna
tím, jak přesně jsme o ní kdy napsali…“
Někdo jí maluje, další o ní zpívá, jiný jí právě žije. Vera Polozkova, ruská básnířka, herečka a zpěvačka, jejíž slova se mi hluboce vryla do duše, paměti a krve, umí její různé odstíny vyjádřit dost přesně. Tato slova mi zněla ve sluchátkách v pětatřicetihodinovém vlaku Petrohrad – Jekatěrinburg po prvním rozchodu, byla se mnou, když jsem se před dvěma lety toulala malými uličkami Bari před Silvestrem, hrajou mi v hlavě i dnes.
Tohle léto jsem zjistila, že bolest cítím a vidím i cizí, i tu fyzickou, proto můžu utéct z nemocnice, kam jsem přišla navštívit kamarádku. Slzy v očích. „Nebuď tak přecitlivělá,“ řekne ten, kdo má skořápku mnohem tlustší, jako by nevnímal svět kolem sebe. Já nechci, cítím se takhle živá.
Malíř, hudebník, básník, fotograf, a hlavně citlivý a hluboký člověk Siegfried, s nímž jsem měla to štěstí mluvit a tvořit, mi daroval myšlenku, kterou v sobě od té doby nosím: krása, to je síla, co pomáhá bolest snést a zpracovat. „A čím větší ta bolest je, tím větší krásu potřebuješ.“ Nikdy dřív mě nenapadlo, že právě ona může být na druhé misce vah. Pomáhá taky sdílení.
Jednoduché a čisté věci. Lehkost. Desky, texty, které řveme společně nahlas v prvních řadách. Rozhovory s těma, kdo nesoudí a nedávají nevyžádané rady, poskytnou prostor k mluvení i mlčení. Kamarádka, která bydlí v domě naproti, zazvoní, že upekla chleba, pojď dolů! Kluk, co se na tebe usměje z okna Kolektoru, pak se otočíš a on taky. Emil, který tě vezme za prst malou ručičkou a tahá tě, aby ti ukázal nový objev, buben z hrnce.
Ta bolest nikdy není ospravedlněna tím, jak přesně jsme o ní dokázali mluvit. Léčivé to být ale může.
Marii
Kelly Lee Owens – Dreamstate
Hudba, která vyjadřuje, jak se uvolnit a nechat věci být, a zároveň povzbuzuje ostatní, aby udělali totéž.
Porridge Radio – Clouds in the Sky They Will Always Be There for Me
„Hodně z tohohle alba je o zběsilé a zoufalé lásce,“ říká frontmanka Dana Margolin, „je o naprosté ztrátě sebe sama v jednom vztahu a o hlubokých zbytcích nejistoty a bolesti, které přetrvávají a zastiňují nový vztah.“
Jan Tichý – Místo kouzla, 10. 9.-20. 10., Ateliér Josefa Sudka, Praha Výstava o atmosféře uměleckých ateliérů v jednom z nejoblíbenějších a nejmagičtějších z nich.
Kino Brasil, 15.10. - 3.11., Bio Oko & další místa v Praze Jeden z nejoblíbenějších filmových festivalů.
Jak připravit mezinárodní tour, 17. 10., ARCHA+, Praha Zakladatel a ředitel největšího makedonského hudebního festivalu Taksirat, podílí se i na chodu akcí jako D fest, Pivo Fest, Green Beach Festival a mezinárodní hudební konference PIN. Prej to bude i vtipný.
F2 Live: Dušan Vlk (křest alba), 17. 10., Fuchs2, Praha Duša undergroundu. Doslova. A viděli jste ten nový klip?
Nick Cave & the Bad Seeds, 17. 10., O2 arena, Praha Nemám ráda velké sály a velké koncerty, tohle je výjimka.
Šejkr, 18. 10., Radio 1 Pořad pro ty, co v pátek večer zůstanou doma, ale stále chtějí objevovat novou hudbu (my team). Pečlivý výběr od Michala přímo do obýváku, k večernímu vaření nebo sledování noční oblohy z pohodlného křesla.
Owls Woods Graves + Above Aurora
Kubuthorové galerky jsou malé výstavy.
Příběhy a oblíbené skladby klavíristky.









Singl Ordinary World se narodil stejného roku jako já a pamatuju si ho od raného dětství.



Láska a laskavost jsou v dnešním světě projevem vzpoury, tím více bychom se jich měli držet.



Procházím ulicemi, které tě tolik inspirovaly, a ani se o nich nesnažím psát. Lépe než ty o Benátkách to nikdo nesvedl, všechny pokusy působí předem marně.



Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.