Články / Sloupky/Blogy

Beztížný pocit nezvěstného V centru

Beztížný pocit nezvěstného V centru

Jiří Přivřel | Články / Sloupky/Blogy | 25.09.2019

Ve vlaku zaslechnu, jak jí povídá o třípatrovým domě, ve kterém jeho rodina bydlí. „A to jste si postavili sami?“ „Ne, to jsme zdědili. Původně to patřilo nějakejm Němcům.“ A taky že by raději zůstával celý rok na intru v Olomouci, protože „co tady?“. Světácký rozhled získaný po třech týdnech ve velkoměstě, ze kterého jsem do Freiwaldau taky přijel.

Před jesenickým nádražím si i já říkám: „Tak co tady?“ a místní mě hned nasměrují: „To musíš támhle dolů, nemůžeš si toho nevšimnout, teď jak ten barák obalili tepichama.“ Z bývalé knihovny vytáhli prochozené koberce, rozřezali je na pásy a zavěsili na fasádu, vyšisovat je podzimním sluncem. Na vyvětrání baráku, o kterém nikdo neví, co si s ním počít, pozvali dva architekty až z Německa. Na víkend se stal středobodem festivalu V centru / Im Zentrum. Bar, herna, galerie, říkají tomu kokon. Zase se to uvnitř hemží dospělými a dětmi, ale na jednotlivá oddělení už se nehraje, nově také psy. A všichni jsou vyzýváni k tomu, aby podali návrhy, co s domem dál. Nápady se teď pod koberec nezametou.

Fotograf architektury Henning Koepke vystavil fotografie brněnských staveb věrných zásadám školy Bauhaus. Funkcionalistická architektura je čistá sama o sobě, totéž platí o fotografiích. Portréty fotografky Isolde Ohlbaum, které pózovala řada významných českých literárních osobností, nutí diváka zpomalit a zklidnit se. Místní výtvarník Filip Raif či mnichovský umělec Frank Sauer zase vytvořili expozice inspirované společnou historií Čechů a Němců. Právě ta je základní myšlenkou festivalu V centru / Im Zentrum, který se letos konal počtvrté.

Od „prvního česko-německého kabaretu přímo z Prahy“ příliš nečekám, k předem slibované zábavě jsem skeptický, ale překvapí především v hudebních výstupech. Co si počít, když tě v jedenaosmdesátém unesou vlastní rodiče přes Jugošku do Bavorska? Vrátíš se po letech zpět a jsi za pitomce, který se vracel. Jiný najde domov ve vlaku mezi Vídní a Prahou, ale ani v jednom z obou měst. Identität. Pořád hledáme. Svoji partu a své místo. Třeba v sauně. V Českém ráji. Jaroslav Rudiš pojímá autorské čtení s lehkostí ostříleného předčítače, pozornost si užívá, stihne pozvat do kina na Národní třídu i na večerní koncert a spěchá na zkoušku Kafka Bandu.

fotogalerie z festivalu zde

U Kateřiny Tučkové, která čte z připravovaného románu Bílá Voda, ona lehkost schází. Příběh zasazený do místního regionu otevírá témata nedávné historie, která měla zůstat zamlčena. Jestliže se Rudišova novela ze sauny čte sama, osudy za komunistického režimu internovaných řeholnic jsou hůře stravitelným čtenářským zážitkem. Simone Kucher čte ze své rozhlasové hry Ať hlas získá zpět své místo, v níž se věnuje genocidě Arménů, která v Německu rezonuje více než u nás. Básník Jaromír Typlt s hudebníkem Michalem Ratajem představují své improvizované Škrábanice, které poprvé uvedli před deseti lety. A když už jsme v kině, promítáme si při nich každý svůj osobní film na vnitřní stranu víček. Dost divný biják.

Začíná se šeřit, jdu nahoru do Priessnitzových lázní. Ameriku od Kafka Bandu jsem poprvé poslouchal při nedávné cestě přes Atlantik a s tím mám nahrávku jednou provždy spojenou. Tentokrát nepřistávám, ale vzlétám, kolem mne andělé s křídly na zádech hrají a zpívají a já znovuprožívám euforii z objevování New York City. Beztížný pocit nezvěstného. Tady v Jeseníku. V centru. Jeseník miluje svého Jaromíra Švejdíka a láska je to vzájemná. Právě pro ni si lidi po desáté večerní chodí do bývalé knihovny, kde na půdě Jakub Čermák s divadelním souborem Depresivní děti touží po penězích připravil Bordel L´Amour. Tento nevěstinec nabízí něco netradičního, totiž čistou lásku. Každý, kdo si na ni vystál frontu, schází po schodech dolů s blaženým úsměvem na tváři. A je úplně jedno, odkud přijel a jaký je jeho mateřský jazyk. Každý je proměněn. A v baru se ještě dlouho tančí. A prý co tady…

Info

V centru | Im Zentrum
20.-22. 9. 2019 Jeseník

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Katetr: Nedívej se, mami! (a další prolákliny kontinua)

Jarmo Diehl 11.04.2021

Číslo jedna na streamech drží Refew x Roleeexx, kteří repujou o tom, že jen oni jsou real. Co je nového u Milion+? Black metal, folklór i písničkáři. Peklo.

Šejkr #50: Sejde z mysli?

Michal Pařízek 08.04.2021

O Praze ožralé, nočních procházkách, porušování zákona i pozoruhodném algoritmu zasutých vzpomínek. Před dnešním vysíláním dalšího Šejkru na Radiu 1.

Katetr: Jak zrecyklovat stovky dýlerpytlů

Jarmo Diehl 04.04.2021

Acid punk, gotika, slowcore i poštovní kufr Olivera Torra. Marpo, Ben Cristovao a další roztleskávačky. Na strunách srdečních.

Anketa: Promo vs. video (Soundczech)

redakce 31.03.2021

Účastníků výzvy SoundCzechu se ptáme, jak spolupráce dopadla a jak lze videoformátu využít v rámci propagace.

Šejkr #49: Máme se dobře, ale špatně to snášíme.

Michal Pařízek 25.03.2021

Když je ráno hezky, tak je fajn, když není, tak je to nanic. Trochu prvobytně pospolná společnost, ano… O Haně Hegerové, Danu Sartainovi i Radiu 1.

Vstupní prohlídka: Sam Handwich

redakce 22.03.2021

Čtveřice mladých můžu spojuje své síly do chutného akusticko-elektronického sendviče s příchutí šťavnatých syntezátorů s bohatou kytarovou oblohou. Co nám o sobě řekli?

Šejkr #48: Co je to vlastně to rádio?

Michal Pařízek 10.03.2021

Noční telefonáty moderátorům jsem si pak vybavil, když o podobných zkušenostech plamenně vyprávěla Apačka, která si díky svému unikátnímu tempu vybrala pro pořad Moonshine právě noční směnu.

Nick Cave a Warren Ellis o zmaru a odchodech

Veronika Mrázková 03.03.2021

Z desky ční fatalismus i sentiment. Koneckonců, výmluvné jsou už názvy skladeb: Hand of God, Old Times, Lavenders Field, Balcony Man.

Čavalenky – Čekáreň

redakce 09.02.2021

Jakubu Šímovi odvyprávěl rapper Čavalenky v rozhovoru pro tištěný Full Moon povídku v záhoráckém dialektu. Přinášíme plné znění.

Šejkr #47: La cumbia del pichamán

Michal Pařízek 05.02.2021

Mezinárodní den coververzí. Taková blbost. Nejdříve jsem se tomu dost dlouho smál, pak o tom další tři týdny přemýšlel a posledních pár dní neposlouchám nic jinýho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace