Články / Sloupky/Blogy

Beztížný pocit nezvěstného V centru

Beztížný pocit nezvěstného V centru

Jiří Přivřel | Články / Sloupky/Blogy | 25.09.2019

Ve vlaku zaslechnu, jak jí povídá o třípatrovým domě, ve kterém jeho rodina bydlí. „A to jste si postavili sami?“ „Ne, to jsme zdědili. Původně to patřilo nějakejm Němcům.“ A taky že by raději zůstával celý rok na intru v Olomouci, protože „co tady?“. Světácký rozhled získaný po třech týdnech ve velkoměstě, ze kterého jsem do Freiwaldau taky přijel.

Před jesenickým nádražím si i já říkám: „Tak co tady?“ a místní mě hned nasměrují: „To musíš támhle dolů, nemůžeš si toho nevšimnout, teď jak ten barák obalili tepichama.“ Z bývalé knihovny vytáhli prochozené koberce, rozřezali je na pásy a zavěsili na fasádu, vyšisovat je podzimním sluncem. Na vyvětrání baráku, o kterém nikdo neví, co si s ním počít, pozvali dva architekty až z Německa. Na víkend se stal středobodem festivalu V centru / Im Zentrum. Bar, herna, galerie, říkají tomu kokon. Zase se to uvnitř hemží dospělými a dětmi, ale na jednotlivá oddělení už se nehraje, nově také psy. A všichni jsou vyzýváni k tomu, aby podali návrhy, co s domem dál. Nápady se teď pod koberec nezametou.

Fotograf architektury Henning Koepke vystavil fotografie brněnských staveb věrných zásadám školy Bauhaus. Funkcionalistická architektura je čistá sama o sobě, totéž platí o fotografiích. Portréty fotografky Isolde Ohlbaum, které pózovala řada významných českých literárních osobností, nutí diváka zpomalit a zklidnit se. Místní výtvarník Filip Raif či mnichovský umělec Frank Sauer zase vytvořili expozice inspirované společnou historií Čechů a Němců. Právě ta je základní myšlenkou festivalu V centru / Im Zentrum, který se letos konal počtvrté.

Od „prvního česko-německého kabaretu přímo z Prahy“ příliš nečekám, k předem slibované zábavě jsem skeptický, ale překvapí především v hudebních výstupech. Co si počít, když tě v jedenaosmdesátém unesou vlastní rodiče přes Jugošku do Bavorska? Vrátíš se po letech zpět a jsi za pitomce, který se vracel. Jiný najde domov ve vlaku mezi Vídní a Prahou, ale ani v jednom z obou měst. Identität. Pořád hledáme. Svoji partu a své místo. Třeba v sauně. V Českém ráji. Jaroslav Rudiš pojímá autorské čtení s lehkostí ostříleného předčítače, pozornost si užívá, stihne pozvat do kina na Národní třídu i na večerní koncert a spěchá na zkoušku Kafka Bandu.

fotogalerie z festivalu zde

U Kateřiny Tučkové, která čte z připravovaného románu Bílá Voda, ona lehkost schází. Příběh zasazený do místního regionu otevírá témata nedávné historie, která měla zůstat zamlčena. Jestliže se Rudišova novela ze sauny čte sama, osudy za komunistického režimu internovaných řeholnic jsou hůře stravitelným čtenářským zážitkem. Simone Kucher čte ze své rozhlasové hry Ať hlas získá zpět své místo, v níž se věnuje genocidě Arménů, která v Německu rezonuje více než u nás. Básník Jaromír Typlt s hudebníkem Michalem Ratajem představují své improvizované Škrábanice, které poprvé uvedli před deseti lety. A když už jsme v kině, promítáme si při nich každý svůj osobní film na vnitřní stranu víček. Dost divný biják.

Začíná se šeřit, jdu nahoru do Priessnitzových lázní. Ameriku od Kafka Bandu jsem poprvé poslouchal při nedávné cestě přes Atlantik a s tím mám nahrávku jednou provždy spojenou. Tentokrát nepřistávám, ale vzlétám, kolem mne andělé s křídly na zádech hrají a zpívají a já znovuprožívám euforii z objevování New York City. Beztížný pocit nezvěstného. Tady v Jeseníku. V centru. Jeseník miluje svého Jaromíra Švejdíka a láska je to vzájemná. Právě pro ni si lidi po desáté večerní chodí do bývalé knihovny, kde na půdě Jakub Čermák s divadelním souborem Depresivní děti touží po penězích připravil Bordel L´Amour. Tento nevěstinec nabízí něco netradičního, totiž čistou lásku. Každý, kdo si na ni vystál frontu, schází po schodech dolů s blaženým úsměvem na tváři. A je úplně jedno, odkud přijel a jaký je jeho mateřský jazyk. Každý je proměněn. A v baru se ještě dlouho tančí. A prý co tady…

Info

V centru | Im Zentrum
20.-22. 9. 2019 Jeseník

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Žebříčky Full Moonu: objev roku 2019

redakce 17.01.2020

Kdo se prohnal po hudebním nebi jako kometa a koho určitě velká budoucnost teprve čeká? Objevy roku podle redakce Full Moonu.

Žebříčky Full Moonu: videoklip roku 2019

redakce 16.01.2020

Některá muzika je fajn, když prostě jen zavřete oči, a na některou se i dobře dívá. Nejlepší klipy podle redaktorů Full Moonu.

Žebříčky Full Moonu: song roku 2019

redakce 15.01.2020

Hraje vám v uších celý den, týden, dokonce, i když vám nehraje v uších nic. Redaktoři Full Moonu hledali zásadní songy roku.

Preview: Eurosonic 2020

David Čajčík 14.01.2020

Jsou festivaly pohodové, jsou festivaly stresující. Francouzský black, britský soul i post-punk. Nudit se nebudeme.

Žebříčky Full Moonu: album roku 2019

redakce 14.01.2020

Nečekané, očekávané, plné emocí, syrové i surové. Redaktoři Full Moonu i jejich blízké okolí rekapitulují hudební rok 2019.

Žebříčky Full Moonu: kapela roku 2019

redakce 13.01.2020

Redaktoři Full Moonu opět rekapitulují svoje hudební zážitky a v tradiční bilanční soutěži se můžete ohlédnout s nimi.

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 10.01.2020

První příčky v žebříčku nejlepších lonských domácích a zahraničních alb podle redaktorů Full Moonu. Kdo stanul nejvýš?

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 09.01.2020

Výroční bilance a balance přináší druhé místo v kategorii nejlepší domácí a zahraniční deska. Stříbro se (za)leskne?

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 08.01.2020

Třetí kolo bilancování redaktorů Full Moonu znovu přináší jedno domácí a jedno zahraniční album. Kdo bere bronz?

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 07.01.2020

Redaktoři (z) měsíce pokračují ve svém výročním bilancování. Čtvrté místo mezi domácími a zahraničními deskami?