Články / Reporty

Brutal Assault 2017: krev, pop a semišky

Brutal Assault 2017: krev, pop a semišky

ScreamJay | Články / Reporty | 13.08.2017

"Stray from the path and you're on your own," i Architects vědí, že všechny cesty znovu vedou do pevnosti. Nebudeme v tom sami, je vyprodáno. Černá se lepí v zádech, nepřiznává pot a ďábel? Smrdí na sto honů přepáleným tukem i uzenou krkovičkou. Nespočítám, kolikrát jsem tou cestou, co řeže do chodidel, procházel. A už vůbec ne, kdy mě na jejím konci přivítala zrzka s chlupatýma nohama. Po chvíli mi došlo, že ta epileptická basačka v šatovce po pratetě je vlastně basák a že God Mother budou jednoznačně nejbláznivější otvírák za poslední roky. Prasácký hardcore s nejdelším kabelem od mikráku, Superman ve strečovejch džínách vysoko nad hlavama a pár hutných sludgových riffů v semiškách. Chceš vědět víc? Na rozpaky není čas!

Parno k zalknutí, v tomhle je cihlový peklo nekompromisní, všechno dávkuje přímo a bez pardonu. Co je nejzajímavější na The Amity Affliction? Tričko Code Orange. Dám ruku do ohně za to, že tyhle čistý vokály šly přímo z harddisku. Playback, voiceover, přibarvený šediny, první menstruace a taky akustická kytara do balady. Pár nepovedených abstraktních tetování pobíhajících ve zvířeným prachu působilo stejně absurdně jako circlepit na Kryštofech. A co vaše děti, mají si kde hrát? To Gorgust nastavují opačnou tvář, zoranou životní zkušeností. An Ocean of Wisdom do začátku, hmatatelně profesorská tíha, dospělácký lomoz, zalehlé uši. Nostalgia ze zásadní desky Obscura už vyloženě trhá masu masou a bezezbytku naplňuje titul "nejopravdovější jazz mezi všema metlama". Rozlučka s Forgotten Arrows, při které Luc Lemay nostalgicky vzpomíná na první josefovské vystoupení v roce 2012. Jo, tehdy, hodinu po půlnoci, to možná mělo působivější formu, ale odpolední set příliš nezaostal.

fotogalerie z festivalu hledejte tady

Tepláky vytažený pod prsa dávno nejsou vidláctví, ale high waist styl. Ten strejda, co si rozechvělou rukou natáčel příchod Root na scénu, bezpochyby ví, že tohle bude mít v rodinným archivu stejně raritní hodnotu, jako východoněmecký porno a reklama s králíčkem Azuritem. Nuda v Brně. The Number Twelve Looks Line You jako padesát odstínů vypočítavý romantiky? Streetdance potetovaných kluků, co hrajou tak nějak všechno. Ale rozhodně ne pro všechny. Po lehce rozpačitém začátku nekontrolovaná, nesynchronizovaná řež. Když milovat, tak brutálně, a hlavně se při tom nebrat příliš vážně. Nesmyslnej rytmus, smyslná energie. Naopak Madder Mortem jsou vyloženej chillout. Hlas jako zvon i taneční pop, kterej nezapomíná být metalem. Chytni si svou ozvěnu, ať nezůstane slepá. Tahle malá stage, v tenhle podvečerní čas, každý rok přináší naprosto specifický emoce. Ať už tu sympatičtí Norové pocitově navázali na Manes nebo Solefald.

Josefovská rozlučka s The Dillinger Escape Plan? Místo záškubů a tiků dávkovaná elegance. Setlist, kterej neumožní trhat košile a krvácet z roztrženýho obočí. Nostalgie v přímým přenosu, silná a nezapomenutelná. Z dvojice Boris a Masters's Hammer jednoznačně sázím na Japonce. Instantní drone rituál na Oriental stejdži s víc než jedním krkem (kytary). Na OFFu hráli kompletní desku Pink, v pevnosti upřednostnili tíhu vibrujícího riffu. Sunn O))) ve výtahu, hledání činelu v mlze, nedotknutelná, háklivá atmosféra. Tohle rande jsem si, jak už to tak v životě bývá, představoval trochu jinak. Beatdown deathcore Chelsea Grin zvukově nefunguje, tupě tepající masa kopáků, jen stěží rozpoznatelná melodie. Sedím v trávě se sklopenou hlavou, čekám na Birds in Row. Nejdelší ofina a nahořklá bolest, který to čistý bílý světlo ohromně sluší. Bezelstný ajfr jako poslední milosrdná rána mezi oči. Nejlepší set dne občas přijde, když už tě dávno opustí síly. Možná právě proto je tak autentický.

Info

Brutal Assault 22
9. - 12. 8. 2017, Pevnost Josefov, Jaroměř

Foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.