Buď promo: Petr Osoba (Soulkostel)

Stopy vytvářet a stopy následovat, divá zvěř kolem dokola a publikum, které rádo objevuje, které se rádo vrací. Vernéřovický Soulkostel si již dávno našel své místo na hudební i promotérské mapě. „Před deseti lety jsme objevili ruinu kostela ukrytou v zapadlém koutě Česka. Ze střechy budovy rostly stromy, interiér zpustošil požár a vybavení bylo vykradeno. Zamilovali jsme se do trosky kostela, do přírody okolo a do celé vesnice,“ píší na facebookové stránce Holanďané Hans Brussee a Marjolijn de Graaf, kteří vdechli místu život. V rozhovoru nám však odpovídal Petr Osoba aka Osobič, jeden z těch, kteří život v Soulkostele naplňují a udržují (a mimo jiné člen kolektivu Šrumec, čtěte rozhovor tady).

Jaká je historie Soulkostela? Kdo za ním stojí a kde ses v něm vzal ty?
Soulkostel je bývalá poutní kaple u Mariánské studánky ve Vernéřovicích na Broumovsku. Byla postavená na přelomu 19. a 20. století. Po druhé světové válce, když došlo k odsunu Němců, kteří na Broumovsku tvořili většinu obyvatel, význam poutního místa zanikl. Kaple chátrala, sloužila jako skladiště a pionýři v ní občas dělali diskotéky. Jako ruinu s propadlou střechou ji na konci 20. století koupil pár z Nizozemska, Hans Brussee a Marjolijn de Graaf. Začali s rekonstrukcí, bydleli tady a postupně objekt dávali dohromady. Vymysleli název Soulkostel a začali ho nabízet i pro různé kulturní a společenské události. My (kolektiv Šrumec, pozn. ed.) jsme tady udělali první koncert před pěti lety a od té doby v tom pokračujeme. Protože bydlíme poblíž, tak děláme i klíčníky a pomáháme Hansovi a Marjolijn s organizací dalších věcí, protože oni se mezitím vrátili do Nizozemska a sem přijedou jen párkrát do roka.

V jaké fázi je rekonstrukce kostela? Co už se povedlo a co je ještě zapotřebí?
Hlavní je, že je kostel pod dobrou střechou. Uvnitř je vestavěné dřevěné patro, díky kterému je pobyt uvnitř komfortnější než v běžném kostele. Určitě by se hodila nová okna, ale to je zatím spíš z kategorie snů. Ono i ta běžná provozní údržba je docela náročná. Loni se prostřednictvím benefitů podařilo vybrat peníze, za které se upravila elektroinstalace, koupila nová kamna do backstage, podařilo se odstranit plíseň, ale hned na to se zase rozbilo čerpadlo na vodu… I když to už je vlastně díky benefitu nové.

Soulkostel hostil celou řadu žánrově rozmanitých akcí. Je mezi nimi nějaká, na kterou obzvlášť rádi vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na ty, kdy všechno do sebe zapadne. Ten pocit z povedené akce je tak nějak intenzivnější, i když to neumím úplně přesně popsat. A může to být i akce, na kterou dorazí jen pár lidí. Loňský podzim jsem měl tenhle pocit třeba po koncertech Andyho The Doorbuma nebo Star Club West.

Nabízíte specifický, unikátní prostor, ve kterém si dokážu představit spoustu konkrétních interpretů. Je však někdo, koho byste vy sami rádi přivítali? Jaké jsou vaše hudební lásky?
Tady bych mohl vypisovat donekonečna. Když nechám bokem jména, která jsou mimo svou velikostí a náročností, tak bych strašně rád udělal koncert Libora Krejcara a Tamers of Flowers. Postupně si zveme kapely, které máme rádi, takže se nám snad daří ta přání i naplňovat. Já osobně jsem moc spokojený i s tím, že se tady objevila řada přespolních promotérů, kteří dost často vozí kapely přesně podle našeho gusta. Na jedné afterparty jsme se taky se zpěvákem nejmenované hardcoreové kapely dohodli, že si jednou pozveme Mňágu a Žďorp.

Vloni u vás Jednota pořádala koncert hned několika kapel a hudebníků. Umíte si představit i vícedenní festival v Soulkostele?
Ono už tady několik takových bylo. Ještě několik let zpátky pořádali Nizozemci větší jarní festival, takové komunitní setkání. V roce 2015 proběhl dvoudenní Silver Rocket Summer Soulkostel, loni se sem přesunul Sun Wu Kung. Letos se určitě několik vícedenních akcí v srpnu a hlavně v září taky objeví. Vše je ale limitované tím, že se o prázdninách v těsném sousedství kostela organizují dětské tábory a existuje dohoda, že v tomto období proběhne jenom omezený počet akcí. Tím je celá letní sezóna, která je pro podobné události nejpříhodnější, hodně limitovaná.

Jak vypadají akce v Soulkostele? Poslední fotogalerii najdete tady.

Nálada, atmosféra místa, které navíc není úplně snadno dostupné a svým způsobem (do)nutí fanouška vymanit se komfortu městských klubů, má svůj genius loci. Cítíte hlad právě po takových místech?
Asi jo, jen nevím, jestli je to hlad, možná jenom móda? Když vím, jak náročná logistika je kolem každého takového večera, tak se často těším na koncert s komfortem běžného klubu - přijdu, vím, že tam bude přiměřeně teplo a ozvučení, barman mi prodá pivo a až dohraje kapela, tak můžu bezstarostně odejít domů.

Soulkostel, to není jenom hudba. Jaký je vlastně zájem o ostatní typy akcí, pro které poskytujete svoje prostory? Výstavy, svatby?
Svatba zatím neproběhla žádná, i když podobné plány už tu byly a Soulkostel dokonce navštívila už i nějaká svatební agentura. Pořád má někdo unikátní šanci být tím průkopníkem. Pár výstav už proběhlo, konají se tady pravidelná umělecká sympozia, která mají své tradiční návštěvníky. Byl tady i filmový festival a festival performance. Lidi pokaždé dorazili, i když pravda, že někdy to jsou vlastně jenom jednotlivci.

Změnilo se něco v průběhu času, co se týče zájmu o Soulkostel? Je to stabilní, stejné nebo to pořád stoupá? Nejdříve bych si myslel, že vzdálenost a nesnadná dostupnost je jasná nevýhoda, ale ono to vypadá, že je to přesně naopak…
Zájem o Soulkostel roste. Nechci se rouhat, ale v tuto chvíli si říkám, jestli nám to už trošku nezačíná přerůstat přes hlavu. Ale uvidíme, jak dopadne letošní sezóna. Pak bude dost času přemýšlet nad dalším směřováním a využitím Soulkostela.

** Jaké kluby u nás máš nejraději?**

Miluju strahovskou Sedmičku. Ten prostor, atmosféra, bar, to je prostě unikát. A samozřejmě desítky nezapomenutelných koncertů k tomu. Dobrý klub je teď i u nás v Broumově, jmenuje se Eden. V poslední době se mi líbilo ještě třeba v brněnském Bajkazylu nebo v libereckém Azylu, kteří, krom lehce podobného názvu, mají i docela podobné potíže se sousedy. Tak jim držím palce, ať to v obou případech dobře dopadne.

Chodí na koncerty i divoká zvěř? Míváte divoké publikum?
Na koncerty sice ne, ale když jsme do kostela přišli vloni uprostřed zimy, tak na pódiu ležela uhryzaná srnčí hlava. A ano, na některých koncertech je publikum hodně divoké, ještě divočejší bývají afterparty. Přijeďte se přesvědčit!