Články / Reporty

Červená růžová: Sex, smrt, smutek, láska

David Vo Tien | Články / Reporty | 02.11.2014

Před sebou laptop, před laptopem tma, ze které vykukují zvědavé oči. Hlas z intra ve mně vyvolává pocit, falešnou vzpomínku. Jako když se po letech vrátíte do rodného domu, vidíte mámu vařit nedělní oběd, tátu, jak se dívá na televizi, ale ve skutečnosti máte před sebou jen omšelý nábytek přikrytý igelitem. A všude prach. Tepající kopák vykopne dveře do obýváku, distorzované činely se tříští ve smyčce, která zní, jako by byla přeseknutá v půli. Rachot hajtky sevřené ve zmrzačené době, zrychleně kulhajícím rytmu. Freddy Ruppert vyhnal melodii do exilu. Kulminuje hluk, co se kýve monotónně dopředu, dozadu. Směr, který naruší gradace, která ale vede spíš k implozi, vyznívá do ztracena. Nečekané a předčasně utnutí. Ejaculatio praecox. Konec. Poněkud rozpačitý.

Žánr pinku eiga rozhodně není pro každého, totéž platí o hudbě Xiu Xiu. Prvky exploatace, softcore pornografie (jak Japonci hezky říkají: roman poruno, což je přepis pro výraz romance pornography) a důmyslné zobrazování nahoty, vynucené japonskou cenzurou (všichni to už dneska údajně ví, ale v Japonsku není možné ani v pornu zobrazovat genitálie, takže jsou rozpolygonované/vykostičkované). Takže proč se nová deska jmenuje Angel Guts: Red Classroom, tedy Tenshi no harawata: Akai kyôshitsu, podle druhého dílu série Tenshi no harawata? Stejně tak se můžeme ptát: Proč se Angela v klipu Dear God, I Hate Myself nutí ke zvracení a na samém konci směřuje svojí žluč na Jamieho, který si celou dobu poklidně uždibuje z čokoládové tyčinky?

Je to tak trochu rituál. Ostatně předtím, než začnou hrát, provádějí složitou změť pohybů, co vypadá jako vzájemná výměna energie nebo taky jako motivační gesto, které má každý správný tým. Angela Seo před sebou tentokrát nemá klávesy, ale část bicí sestavy – virbl, kotel, hajtku, crash a pad na samply; na kterou hraje vestoje. Pokud Jamie Stewart založil Xiu Xiu s tím, aby to všechno ze sebe „vytancoval“, patrně to platí dodnes. Extatické pohyby podtrhují každý úder, slovo, melodii. Pohybové divadlo, občasné pohyby jak z baletu, neustálý pohyb, tenze. Zpívá a mlátí do elektronického činelu, který je tak zefektovaný, že zní, jako by vězel v útrobách tankeru. Bicí automat dvojici neúprosně žene. Kulometné palby dvojích paliček. Cinkání zvonečky, kterými jinak buddhističtí mniši svolávají k večeři. Melancholie a naléhavost songu Ian Curtis Wishlist vykračuje dál za čáru snesitelného, ne že by to byl rachot, ale děsivost skladby dýchá na krk. Sex, smrt, smutek, láska. Xiu Xiu.

Info

Xiu Xiu (us) + Freddy Ruppert (us)
31. 10. 2014, Strašnické divadlo, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace