Články / Reporty

Foo Fighters už to robiť nemusia

Foo Fighters už to robiť nemusia

Peter Forgáč | Články / Reporty | 29.06.2017

Foo Fighters sa vrátili do Prahy po piatich rokoch. Kapelu, ktorá hrá štvrť storočie, treba vidieť, než sa z nej stane sračka. Utorkový večer utvrdil v tom, že u Foo Fighters to zatiaľ nehrozí, čo rozhodne nebýva pravidlom.

Predkapelou boli "drevorubači" Red Fang. Na týchto chlapíkov som sa špeciálne tešil, a to hlavne po tom, čo som ich zažil pred dvoma rokmi na Mighty Sounds. Lepšie povedané, tešil som sa na nich o týždeň skôr, keď mali hrať vlastný koncert v Prahe, ktorý zrušili práve kvôli turné s Foo Fighters. Naskytla sa tak možnosť vidieť dve vynikajúce kapely. Red Fang začali o pol hodinu skôr, než bolo pôvodne avizované, takže som videl tretinu setu a počul polovicu spevu, keďže zvuk bol podpriemerný, ale aspoň som si zabliakal Prehistoric Dog. Bol som asi medzi tridsiatimi percentami publika, ktoré ich reálne ocenili.

Foo Fighters sa však už s ničím nemaznali a vychrlili dva a pol hodinový set, počas ktorého sa človek ani raz nenudil. Zvuk sa citeľne zlepšil a zazneli skladby z celej diskografie, čo bolo veľké pozitívum. Ako prvá prišla na rad klasika Times Like These, následne sa zrýchlilo tempo skladbami All My Life, Pretender. Obligátna predstavovačka kapely obsahovala dobré intermezzo od Ozzyho, Pink Floyd a Alice Coopera. Na klasickú koncertnú My Hero už museli spievať všetci, natiahnutá a pomaly vygradovaná Skin and Bones prišla v polovici. Tu sa predviedol nový člen Rami Jeffee na harmonike. Celá kapela na pódiu fungovala výnikajúco, a to aj s novým klávesákom. Grohl neustále prekladal songy klasickými hláškami, no u neho to pôsobí prirodzene a uveriteľne a je jedno či vidíte Foo Fighters prvýkrát alebo desiaty. Zaujímavosťou bol basák Nate Mendel, zvečnený na bicích v prevleku starca z nového klipu Run.

Nasledovali rýchle songy z Wasting Light, čo predstavovalo dobrú prácu s dynamikou koncertu. Pri klasickej "štadiónovke" Wheels osvetlilo publikum celú arénu telefónmi. Prekvapením bol Jazz Coleman z legendárnych Killing Joke, ktorý sa nečakane objavil na pódiu pri covery Requiem. Na koniec sme dočkali najväčších hitov, Best of You a Everlong, ten už len v štúdiovej verzii, ako to v posledných rokoch býva. Na konci nebolo žiadne naťahovanie alebo odchody z pódia, to už Grohl & spol. robiť nemusia.

Foo Fighters. predviedli skvelú a poctivú rockovú show. A práve v tom spočíva ich sila aj po tak dlhom čase. Od výbornej práce s publikom, živelnosti na pódiu až po nabitý setlist. Nič menej, nič viac.

Info

Foo Fighters (us) + Red Fang (us)
27. 6. 2017 O2 arena, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.