Články / Reporty

Foo Fighters už to robiť nemusia

Foo Fighters už to robiť nemusia

Peter Forgáč | Články / Reporty | 29.06.2017

Foo Fighters sa vrátili do Prahy po piatich rokoch. Kapelu, ktorá hrá štvrť storočie, treba vidieť, než sa z nej stane sračka. Utorkový večer utvrdil v tom, že u Foo Fighters to zatiaľ nehrozí, čo rozhodne nebýva pravidlom.

Predkapelou boli "drevorubači" Red Fang. Na týchto chlapíkov som sa špeciálne tešil, a to hlavne po tom, čo som ich zažil pred dvoma rokmi na Mighty Sounds. Lepšie povedané, tešil som sa na nich o týždeň skôr, keď mali hrať vlastný koncert v Prahe, ktorý zrušili práve kvôli turné s Foo Fighters. Naskytla sa tak možnosť vidieť dve vynikajúce kapely. Red Fang začali o pol hodinu skôr, než bolo pôvodne avizované, takže som videl tretinu setu a počul polovicu spevu, keďže zvuk bol podpriemerný, ale aspoň som si zabliakal Prehistoric Dog. Bol som asi medzi tridsiatimi percentami publika, ktoré ich reálne ocenili.

Foo Fighters sa však už s ničím nemaznali a vychrlili dva a pol hodinový set, počas ktorého sa človek ani raz nenudil. Zvuk sa citeľne zlepšil a zazneli skladby z celej diskografie, čo bolo veľké pozitívum. Ako prvá prišla na rad klasika Times Like These, následne sa zrýchlilo tempo skladbami All My Life, Pretender. Obligátna predstavovačka kapely obsahovala dobré intermezzo od Ozzyho, Pink Floyd a Alice Coopera. Na klasickú koncertnú My Hero už museli spievať všetci, natiahnutá a pomaly vygradovaná Skin and Bones prišla v polovici. Tu sa predviedol nový člen Rami Jeffee na harmonike. Celá kapela na pódiu fungovala výnikajúco, a to aj s novým klávesákom. Grohl neustále prekladal songy klasickými hláškami, no u neho to pôsobí prirodzene a uveriteľne a je jedno či vidíte Foo Fighters prvýkrát alebo desiaty. Zaujímavosťou bol basák Nate Mendel, zvečnený na bicích v prevleku starca z nového klipu Run.

Nasledovali rýchle songy z Wasting Light, čo predstavovalo dobrú prácu s dynamikou koncertu. Pri klasickej "štadiónovke" Wheels osvetlilo publikum celú arénu telefónmi. Prekvapením bol Jazz Coleman z legendárnych Killing Joke, ktorý sa nečakane objavil na pódiu pri covery Requiem. Na koniec sme dočkali najväčších hitov, Best of You a Everlong, ten už len v štúdiovej verzii, ako to v posledných rokoch býva. Na konci nebolo žiadne naťahovanie alebo odchody z pódia, to už Grohl & spol. robiť nemusia.

Foo Fighters. predviedli skvelú a poctivú rockovú show. A práve v tom spočíva ich sila aj po tak dlhom čase. Od výbornej práce s publikom, živelnosti na pódiu až po nabitý setlist. Nič menej, nič viac.

Info

Foo Fighters (us) + Red Fang (us)
27. 6. 2017 O2 arena, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.